Kdyby se nenaplnil osud Motörhead, pravděpodobně by Phil Campbell And The Bastard Sons dosud neexistovali. Jenže skutečnost je taková, že se kytarista Phil Campbell po smrti Lemmyho Kilmistera spojil s trojicí svých synů (a zpěvákem Neilem Starrem) a spolu dali dohromady kapelu, která vydává aktuálně druhou plnohodnotnou desku „We`re The Bastards“. V době našeho rozhovoru byl principál Phil zaneprázdněný jinými aktivitami, a tak místo sebe poslal svého syna, basistu Tylu Campbella. S ním vzniklo zajímavé povídání nejen o nové desce, ale také o tom, jaké je to mít za otce muzikanta z tak legendární kapely, jakou Motörhead byli, či o jeho dalších hudebních aktivitách, které jsou spíše z ranku alternativního rocku.
Jaký je to pro tebe pocit hrát v kapele se svým otcem, slavným muzikantem a se svými dvěma bratry?
Je to zajímavé, dynamické. Nemůžu říct, že bych věděl o jiných rockových kapelách, kde má jejich člen otce i sourozence. Nicméně jak jsme v průběhu let byli všichni v různých kapelách, vždycky říkám, že být v kapele je jako být v rodině. Takže se to příliš neliší od toho, být v jiné kapele.
S Phil Campbell And The Bastard Sons vydáváte aktuálně už třetí album, které se výrazově až tak úplně neliší od předchozích dvou desek. Chtěli jste tím říct, že jste našli svůj typický zvuk?
Ten bezejmenný debut bylo vlastně jen EP, takže novinka je vlastně naše druhé plnohodnotné album. Řekl bych, že v porovnání s „The Age Of Absurdity“ je více pestřejší. Například „Destroyer“ je stoprocentní punková věc, kterou jsme dosud ještě neudělali a „Desert Song“ a „Born To Roam“ mají zase atmosféru jižanského rocku. Závěrečná skladba „Waves“ představuje naši tvář takovou, jakou jsme ještě neukázali. Takže se těším na reakce lidí.
Z novinky „We`re The Bastards“ je asi nejvíce cítit vliv Motörhead. Považujete vaší kapelu za nositele odkazu této legendy?
Já bych neřekl, že přímo ze skladby „We`re The Bastards“ je cítit vliv Motörhead, ale určitě jsou zde skladby a některé riffy, ze kterých jsou Motörhead cítit. Ale je to jen proto, že Phil byl členem Motörhead dvaatřicet let, takže prostě ten vliv u nás být musí. Existuje spousta skvělých, poctivých kapel jako byli Motörhead, ale my děláme své vlastní věci. Na druhou stranu, pokud se to fanouškům Motörhead líbí, tak je to skvělé.
Jako pilotní singl jste zvolili skladbu „Son Of A Gun“. Je to podle tebe největší hit desky?
Myslím, že pro první singl je vždycky dobré mít energickou věc a tou „Son Of A Gun“ je. Má hodně moc energie. Všichni v kapele souhlasili s tím, že nasasdíme tuhle věc a bylo to dobré rozhodnutí.
Limitovaná edice „We`re The Bastards“ obsahuje i čtyři koncertní skladby, mezi nimi je i song „Rock N`Roll“. Jedná se o stejnojmennou skladbu od Motörhead?
Je to „Rock N`Roll“ od Motörhead. Při našich koncertech vždycky hrajeme několik věcí od Motörhead, protože máme pocit, že hodně fanoušků od nás očekává, že uslyší právě věci od této kapely. Našli jsme tyto nahrávky a mysleli jsme si, že je dobré vydat je jako bonus. Je to materiál pro fanoušky, kteří ho chtějí slyšet v naší verzi.
Phil Campbell And The Bastard Sons je kapela určená zejména k živým koncertům. Jak nesete současnou situaci s covidem, kdy nemůžete novou desku ani propagovat?
Skutečně se cítíme jako kapela, která patří na cesty a je opravdu škoda, že nemůžeme koncertovat. Ale všichni jsme ve stejné pozici. Když už to vypadalo, že nebudeme moci odehrát naše britské koncerty, aby se shodovaly s vydáním alba, proběhla velmi krátká diskuze o tom, jeslti bychom měli vydání desky odložit nebo ne. Všichni jsme se ale rychle shodli, že bude dobré dodržet původní termín a dát našim fanouškům něco, na co se těší, navíc když nemohou jít na koncert.
Jak vzpomínáš na koncerty z roku 2017, kdy jste otvírali show pro Guns N`Roses na největších stadionech světa. Věnovali vám fanoušci GN`R pozornost?
Byly to užasné koncerty na které nikdy nezapomeneme. Je jasné, že jsme byli jako předkapela a byli tam i někteří fanoušci, kteří chtěli vidět jen Guns N`Roses, ale byla to zase naše práce, abychom se pokusili získat si jejich pozornost. A mám pocit, že jsme tu práci odvedli dobře. Show na závodní dráze v Imole v Itálii, kde bylo sto tisíc lidí, bude navždy jedna z mých nejhezčích vzpomínek. Ten dav byl naprosto šílený!
„We`re The Bastards“ vychází sice pouze necelé tři roky po minulé desce „The Age Of Absurdity“, ale mezitím Phil vydal sólovku „Old Lions Still Roar“. Nezdrželo to práce na „We`re The Bastards“?
Phil se soustředitl na vydání sólového alba v loňském roce a my jsme naši desku začali psát až v lednu letošního roku. Takže to vlastně na skladatelský proces žádný vliv nemělo.
Jsi stále členem kapely The People The Poet? Je tahle kapela ještě funkční?
Jasně že jsem a kapela funguje pořád. V The People The Poet hraju na kytaru a v Phil Campbell And The Bastard Sons na basu, takže můžu dobře měnit své nástroje a navíc i styly mezi jednotlivými kapelami. The People The Poet jsou spíše kapelou na částečný úvazek, ale každý rok vydáváme novou hudbu a hrajeme koncerty. Když tedy můžeme, ale teď to vypadá, že se tak brzy ještě nestane.
Kdy ses rozhodl být muzikantem?
Myslím, že muzikantem jsem chtěl být odmalička. Začal jsem hrát na kytaru, když mi bylo deset nebo jedenáct a ještě chvíli předtím jsem zkoušel hrát na bicí. Vychází to z mé výchovy. V ničem jiném nejsem dobrý, takže stát se hudebníkem byla vlastně jediná možná volba.
Patřil Lemmy Kilmister mezi tvé dávné největší vzory nebo jsi Motörhead vnímal jen proto, že v té kapele hrál tvůj otec?
Je jasné, že Lemmy je legenda a měl svůj jedinečný styl hraní na basu. Já jsem Motörhead vždy miloval, ale na basu jsem začal hrát, až když mi bylo dvacet, to bylo v bratrské kapele Straight Lines. Ale můj život by byl samozřejmě velmi odlišný, kdybych nebyl vychováván ve světě Motörhead.
Zažil jsi klasické rock n`rollové dětství, že jsi jezdil s otcem na turné? Máš z té doby nějaký silný zážitek?
Nikdy jsme s ním nebyli na turné. Vždycky jsme šli jen na místní koncert v Cardiffu, Newportu nebo Bristolu, byli jsme i na londýnské show, ale nikdy jsme neabsolvovali celé turné. Pamatuji si jedno léto, kdy jsme vyrazili na jeden koncert Motörhead na nějakém velkém festivalu a udělali jsme si z toho takovou malou dovolenou. Všechno fungovalo, bylo to docela zábavné.
Kdy sis postavil svou první kapelu a co hrála za styl? Vždy se jednalo o hard rock nebo heavy metal?
Jooo, tak to je dobrá otázka (smích). Myslím, že první kapelu jsem měl, když mi bylo třináct, říkali jsme si Bad Expectations, měli jsme jen dvě zkoušky v garážích mých kamarádů a to bylo všechno. Nehráli jsme nikdy žádný koncert a nebrali jsme to vážně. První kapela, se kterou jsem koncertoval, se jmenovala Within The Hour a měli jsme jen dvě vlastní skladby. Snažili jsme se znít jako Biffy Clyro a já si dodneška pamatuju riffy k těm dvěma věcem. Největší sranda na tom je, že bubeník a zpěvák jsou se mnou dodnes v The People The Poet, takže vlastně koncertujeme a píšeme skladby spolu už patnáct let.
Kdyby nevnikl Phil Campbell And The Bastard Sons, myslíš, že bys hrál se svými bratry v jiné kapele?
Už jsem s nimi hrál v kapele, o které jsem před chvílí mluvil, v „Straight Lines“. Todd tam hrál na basu, ale když se jim přestěhoval kytarista, tak začal hrát na kytaru a já přišel na basu. Jezdili jsme s touto kapelou po Velké Británii deset let a byla to docela zábava.
Jsou Phil Campbell And The Bastard Sons demokratická kapela nebo hlavní hlas má váš otec a podle něho se všechno řídí?
Ve skutečnosti jsme docela demokratičtí, ale pokud hlasujeme a výsledek je nerozhodný nebo pokud některým členům to nevadí, obvykle necháme konečné rozhodnutí na Philovi. Takže je to docela demokratické.
Jaká bude pro vaši kapelu nejbližší budoucnost? Máte naplánované koncerty na příští rok nebo budete psát spíše skladby pro další album?
Na příští rok máme rezervované turné a řadu festivalů. Takže doufáme, že se ta situace s covidem uklidní a bude všechno normálnější. Pokud ne, začneme s psaním dalšího alba, abychom své fanoušky aspoň nějak potěšili.
|
