Folk/blacková legenda Fintroll má letošní rok ve znamení sedmiček. Od vydání dosud posledního alba „Blodsvept“ letos uběhlo sedm let a čekání kapela utnula svojí sedmou řadovkou „Vredesvävd“. Album má temný obal, naznačující zaměření celé nahrávky, která je poněkud blackovější, než by mnozí čekali. Přesto „Vredesvävd“ v lecčems sází na vlastní kořeny Finntroll.
Kapela po dlouhých letech čekání nezkouší fanoušky překvapit, ale dává jim poměrně obyčejnou Finntroll desku. Ta má necelých čtyřicet minut, dvě skladby jsou intrem a outrem, a zbývá devět nových songů, ve kjerých se s tím Fintroll příliš nemažou. „Att döda med en sten“ na vás vybafne pořádnou silou a nabídne blast beaty, agresivní black metal i výrazné symfonické klávesy. Vreth křepčí jak o život a po folk metalu ani stopy. Song je to divoký a temný, přesto především díky klávesovým melodiím jasně víte, o koho se jedná. Skladba mění své tempo a rovněž vokálně není pouze o blackovém krákorání. „Ormfolk“ je čistý klasický Finntroll. Píseň má „veselejší“ náboj a dojde již na folk metalové motivy., skočný rytmus a bohaté klávesy. Pro fanoušky jasná tutovka. „Grennars väg“ nechá posluchače na začátku oddechnout a navodí epickou atmosféru. O pomalou skladbu se však nejedná, protože kapela opět šlápne na pedál. Hravé a lehce poťouchlé melodie kláves jsou samozřejmostí, stejně jako Vrethův brutální hlas. Nechybí ani sborové popěvky.
Jendou z nejepičtějších a nejvýpravnějších věcí na desce je „Forsen“. Patří mezi ty pomalejší a vážnější věci. „Vid Häxans Hard“ v začátku potěší akustickou kytarou, dál to opět Finntroll hrnou jak buldozer. Kapela přitvrdí a nabízí skutečně temnou atmosféru.
Největší peckou alba je patrně klipová „Mask“. Je ukázkou toho, jak skvěle umí Finntroll pracovat s melodiemi. Klávesové melodie jsou zkrátka určitým know-how, kterým je kapela osobitá. Skladba je přitom velice tvrdá a nátlaková. Pětiminutová „Ylaren“ je klasickou „ukončovací“ písní Finntrolláckých desek. Pomalejší zamyšlenější opus, který upoutá silnou atmosférou.
„Vredesvävd“ je klasická deska Finntroll. Stylem hudby se může podobat prvním deskám. Dokonce lze zaslechnout hlasy bývalých zpěváků Katly a Wilsky. Deska má výborný šťavnatý zvuk. Finntroll s folkovým kořením trochu šetří, místy jsou více symfoničtí. Celkově se album jeví o něco temnější či spíše agresivnější než jeho předchůdci. Absentuje však více pamětihodných momentů. Album se skvěle poslouchá, ale zdaleka není tak hitové, jako nahrávky minulé. „Vredesvävd“ je spíš sázkou na jistotu.
|
