Psal se rok 2004 a na svět přišlo přelomové album „Mabool: The Story of Three Sons of Seventh". Album bylo ve všech směrech lepší než jeho předchůdci, ať už šlo o zvuk, songwriting, či pěvecké výkony. Navíc to byla koncepční deska, která vyprávěla příběh tří synů ze sedmi (sedmička odkazuje na boha). Tři synové představují rozdělení Abrahamského náboženství na tři hlavní proudy: judaismus, islám a křesťanství. Opět tedy téma, které k Orphaned Land patří. Hudebně kapela přidala vlivy progresivního rocku a nahrávka je celkově velice pestrá. „Mabool“ sklidil ohromný úspěch. A to nejen v arabských zemích a na blízkém východě, ale i globálně. Desky se mělo prodat téměř dvěstě padesát tisíc a učinilo z kapely žádaný artikl. Orphaned Land tak v roce 2005 vyrazili na turné po celém světě. Jednu zastávku si odbyli také v pražském klubu Abaton (rok na to také na Brutal Assault. Celkově k nám tato skupina jezdí poměrně hojně a měla tu již deset koncertů).
Po velkém úspěchu by člověk čekal hned další album. Jenže přišla další dlouhá pauza a tak čtvrtá nahrávka přišla na řadu až v roce 2010. Dostala název „The Never Ending Story of ORwarriOR“ a byla opět koncepční (pojednává o válečníkovi, který bojuje proti zlu. Nic nového pod sluncem, ale boj mezi světlem a temnotou je silné téma). Na desce zaslechnete angličtinu, hebrejštinu i arabštinu. Není překvapení, že Orphaned Land se i nadále snaží držet svých témat a hudbou se snaží spojovat lidi bez rozdílu vyznání.
Album je zase o něco jiné, než jeho předchůdce. Přibylo více prvků progresivního rocku a metalu, což není až takové překvapení, když zjistíte, že album produkoval Steven Wilson (a přispěl trochou kláves). Deska začíná jedním z největších hitů kapely (také nejhranější věcí na koncertech) „Sapari“. Jedná se o krásné propojení etnické hudby a metalu. Písni dominuje zpěvačka Shlomit Levy, která s Orphaned Land pravidelně spolupracuje. Její tradiční jemenský styl zpěvu (pochází z tohoto malého státu na Arabském poloostrově). „Sapari“ je velice zpěvný song, který upoutá na první poslech. „From Broken Vessels“ je oproti tomu návrat do death/doomových kořenů, jenže zde je už jasné, že kapela se zhlédla v prog metalu. Skladba připomíná i něco, co by mohli složit takoví Opeth (osobní pozn.: vsadil bych se, že na skladbu měl vliv Wilson, který s Opeth hojně spolupracoval). Kobi zde střídá svůj vytříbený growl s čím dál lepším čistým zpěvem.
Orphaned Land samozřejmě nezapomínají na folklórní prvky své muziky a tak si jich na desce užijete dosyta. Vše je složeno sofistikovaněji než dříve. Hudba zní pestře a neustále se mění. Toho je krásným příkladem „The Path (Part 1: Treading Through Darkness)“, kde je vlastně vše, co Orphaned Land hrají. Na nahrávce se střídají krátké písně (kolem tří minut) s delšími opusy (kolem osmi minut). Potvrzuje se, že Kobi stále více tíhne k čistému zpěvu. Hudba snad ještě více hraje na emoce, ale také nabízí skvělé hráčské výkony. Místy působí až filmovým dojmem (což se jeví logicky, když jde o koncepční nahrávku) a máte pocit, že se toho děje hrozně moc. Po produkční stránce (zvuk, výprava) se jedná o fascinující dílo.
Vše zní úžasně, přesto všeho moc totiž škodí. Nahrávka je až příliš dlouhá. Téměř osmdesát minut muziky je pořádný žvanec! I přes ohromnou pestrost přicházejí chvíle, kdy ztrácíte pozornost a jste již tou masou hudby „unaveni“. Dá se pochopit, že příběhová deska si žádá delší stopáž, ale zde by o čtvrt hodiny kratší čas vůbec neuškodil. „The Never Ending Story of ORwarriOR“ je v každém případě velice propracovaná deska. Kapela se přiklání k progresivnímu metalu a větší melodičnosti. Přesto je znát, že zůstává sama sebou a pokračuje ve svém stylu.
Deska byla úspěšná, skupina se poprvé podívala i do prodejních hitparád (např. ve Francii a Řecku). Orphaned Land se vydali na turné a pomalu připravovali další desku.
|
