Maynard Jsmes Keenan, předák jedné z nejoriginálnějších kapel posledních třiceti let, amerických progresivistů Tool, zažívá turbulentní období. Po třinácti letech vydal vloni s Tool album „Fear Inoculum“, které si v lecčems nezadá s předchozími díly „Ænima“ či „Lateralus“, dále udržuje při životě svou další kapelu A Perfect Circle (přestože kytarista James Iha je dnes plně zaměstnán v domovských The Smashing Pumpkins) a navíc prodělal koronavirové onemocnění Covid-19, po kterém stihl ještě sprostě vynadat všem, kteří tuto nemoc zlehčují. Ovšem co se týče jeho osoby, je nejdůležitější zprávou posledních dnů, že vychází album projektu Puscifer „Existential Reckoning“. Puscifer ze začátku fungoval jako sranda projekt pro odreagování se z těžkých chvil u Tool, když se kapela stala prakticky nefunkční, jelikož musela čelit očekávání a předsudkům ohledně své další kariéry.
Puscifer si dokázali získat pozornost a všechna svá tři alba (i přes nekonvenční a nehitovou hudbu) umístili do první třicítky oficiálního žebríčku desek v domovské Americe. Navíc poslední nahrávka „Money Shot“ přinesla výživný materál, který netrpěl nevyvážeností a působil semknutým dojmem. Oproti předchozí „Condition Of My Parole“ se na ní Puscifer nijak zvlášť neposunuli, ale spíše prohlubovali svůj styl, který definují jako mix alternativního rocku a post-industriálu. Možná nejslyšitelněji byly na „Money Shot“ vnímány vlivy Depeche Mode (především z heroinového období zpěváka Davida Gahana), což je aspekt, který jde do hloubky i na novince. Ta vychází na den přesně pět let po „Money Shot“ a Puscifer na ní sice nenabízejí nic převratného, ale opět dokázali přijít se svěžím materiálem, který sice vyžaduje soustředěný a především opakovaný poslech, ale nakonec se dokáže odměnit velice slušným hudebním zážitkem.
Vlivy Depeche Mode se vinou celou deskou jako červená nit a už jen klávesy Cariny Round a zvukové efekty multiinstrumentálního čaroděje Mata Mitchella v úvodní „Bread And Circus“ odkazují k této britské legendě elektronické hudby. Je to právě Mitchell, který je pro hudební složku „Existential Reckoning“ pravděpodobně nejdůležitějším členem, přestože nezapomíná ani na prostor pro zpěv. Hlavní hlas patří Keenanovi (jeho hvězdná chvilka přijde v rockovější „Apocalyptical“, která byla vybrána jako pilotní singl desky), ale svůj prostor má i Carina Round, jejíž křehký vokál se skvěle doplňuje s drsnějším, Keenanovým. I když o „Apocalyptical“ (ještě spolu s následující a přece jen svižnější „The Underwhelming“) můžeme mluvit jako o největším hitu desky, hitové ambice jsou ukryté. Důležitá je kytara, která se líně převaluje, připomene svým nihilistickým zvukem a temnou atmosférou alternativní scénu devadesátých let (a je zde slyšit i vliv Marilyna Mansona z dob alb „Mechanical Animals“ a „Holy Wood“), ovšem neomylně vede Keenanův vokál k nakažlivému (nikoliv prvoplánovitě) refrénu.
Větší prostor tentokrát dostává ambientní tvář kapely, která se po údernějším začátku (na poměry Puscifer) dostává postupně ke slovu. I když v „Grey Area 5.1“, jsou tyto vlivy spíše tušené než naplno rozvinuté, hlavní slovo si berou v „Theorem“, kde atmosféře apokalypsy a zmaru dopomáhá modulovaný zpěv. Podobně pojatá je i „Bullet Train To Iowa“, v níž se ke slovu dostane ještě větší temnota, což může být bráno jako konfrontace dvou tváří kapely oproti svižnější a čitelnější „UPGrate“. Přestože se Puscifer snažili o pestrost materiálu, občas přijdou méně výrazné chvíle, jako například v „Personal Prometheus“ nebo ve skoro trip-hopové „Fake Affront“, které lze považovat za nejslabší místa jinak velmi slušného alba.
Jím rozhodně Puscifer své příznivce nezklamou, přestože někdo může namítnout, že tahle kapela je čím dál divnější a neuchopitelnější. To však je Keenanův záměr. Puscifer netvoří komerční hudbu a jejich úspěch je dán originalitou a nezaměnitelností materiálu. Navíc Keenan a spol. v rámci tohoto projektu nemusí čelit předsudkům a vlastně i kdyby přišli s naprosto odlišnou nahrávkou, nestihl by je za to žádný trest. K Puscifer se vždy přistupovalo jako ke kapele, v níž je místo pro leckdy schizofrenní choutky všech členů a zůstává tomu tak i po „Existential Reckoning“.
|
