Už to vypadalo, že se Black Stone Cherry stanou uznávanou kapelou i ve své domovině za oceánem. Ale co čert nechtěl, album „Family Tree“, do kterého vkládali velké ambice, ve Spojených státech hrubě propadlo a tak kapela kolem zpěváka a kytaristy Chrise Robertsona, musela znovu vzít zavděk úspěchem především ve Velké Británii. Tam jim jejich posluchači rozumí. Ač se Black Stone Cherry označují za kapelu jižanského rocku, mají mnohem blíže ke klasickému ostrovnímu hard rocku sedmdesátých let. Takovou cestu si vybrali na čtrnáct let starému debutu a i když brzy tyto vlivy začali kořenit atmosférou post-grunge, úspěch v Americe jim to nezaručilo. Na „Family Tree“ šli hlouběji ke svým kořenům, vsadili na rockovou zemitost a poctivost soundu sedmdesátých let, ani tak však nedokázali překročit vlastní Rubikon a udělat skutečně velkou desku.
Nejinak tomu bude i u novinky „The Human Condition“, se kterou kapela vlastně jen přešlapuje na místě. Možná už definitivně odhazuje někdejší koketérie se zvukem a lá Nickelback (ano, je to zde míněno jako urážka) a snaží se ještě víc přiblížit britské rockové škole sedmdesátých let, ovšem opět zůstává stát někde na půli cesty. Black Stone Cherry v sobě nemají kouzlo doby, ani energii Led Zeppelin či Deep Purple, a jejich bluesové vlivy zní až moc soudobě a vyumělkovaně. V podstatě je to stejný případ jako u Tylera Bryanta, který nedávno vydal se svými The Shakedown album „Pressure“. I zde je slyšet zažitý styl blues/hard rocku, který kdysi dokázal nabídnout nesmírně jiskrné záležitosti, ale v podání Tylera Bryanta nebo právě Black Stone Cherry už působí jako retro, jež je sice opatřené výborným zvukem a skvělou produkcí z prvotřídních studií, ovšem chybí mu pocit odžití a dávný skladatelský vtip.
„The Human Condition“ není špatná deska, takové se v diskografii této party z Kentucky neobjevují, ale zase je na ní jen velmi málo momentů, které si bude historie pamatovat. Přestože se kapela snaží nabízet všechno podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, pořád jí chybí onen vzrušující prvek, který kdysi udělal z Led Zeppelin, Deep Purple, Budgie nebo Thin Lizzy legendu, a ze Soundgarden jejich přímé pokračovatele. Black Stone Cherry by chtěli být novými Soundgarden (bez té trochy grungeového pachu) či novou Teslou (bez hairmetalového pozlátka), jenže pořád hrají o úroveň níž než zmíněné kapely. Snaží se, a na „The Human Condition“ umístili několik opravdu dobrých věcí, ale ty jsou ředěny slabšími, skoro až průměrnými skladbami, navíc využívajících dávno slyšených postupů, proto řeči o nejlepší desce souboru (ač by jí „The Human Condition“ mohla být) nelze brát tak moc vážně.
Vyloženě potěší čtyři skladby. Jednou z nich je úvodní bluesová jízda „Ringin` In My Head“, kde se Black Stone Cherry vrací na přelom šedesátých a sedmdesátých let, ovšem nezapomínají na současnější tvář v refrénu. To je chvilka, kdy má kapela sílu a toto spojení působí přitažlivě. Výborná je i singlovka „Again“, která dává kapele punc hitovosti, aniž by se zbavila bluesrockového odéru. Největší hity lze hledat pod položkami „When Angels Learn To Fly“ a „In Love With Pain“, v nichž kapela napíná síly zejména k silnému, takřka stadionovému refrénu, a najednou má kouzlo všech velkých chvil osmdesátých let. O něco podobného se pak snaží i v baladické „If My Heart Had Wings“, ovšem zde se všechno míjí účinkem a rázem je z toho pouze sladkobolná záležitost soudobého střihu amerických rockových rádií. O poznání více zabere někdejší hitovka z repertoáru Electric Light Orchestra „Don`t Break Me Down“, s níž si však Black Stone Cherry prokázali medvědí službu, protože v plné nahotě odhaluje fakt, že sami nejsou takovou skladbu schopni složit a vedle ní blednou i výše zmíněné vrcholy alba.
Přiznivce Black Stone Cherry, kteří jsou na tento stav věcí zvyklí, „The Human Condition“ potěší, pamětníci starých legend zase kapelu nebudou moci brát za rovnou starým klasikám. Přestože to ještě na „Family Tree“ vypadalo, že by se Black Stone Cherry mohli trochu pohnout z místa, nestalo se. Ani tenkrát, ani teď. Možná už je to takové status quo...
|
