19.01.2021
ICED EARTH
Pro kytaristu Jona Shaffera si přišla FBI. Muzikant čelí ..více

19.01.2021
L.A. GUNS
Přestože americký soud zatím ještě nerozhodlo o ..více

19.01.2021
VENOM INC.
Čtyři roky po albu "Avé" se letos chtějí připomenout ..více

19.01.2021
BEATALLICA
Na scénu se vrací tito srandisté z Wisconsinu, kteří si ..více

19.01.2021
LOTAN
Dánsko má nové želízko v blackmetalovém ohni. Kapela, ..více

19.01.2021
SANGUISUGABOGG
Z amerického státu Ohio přichází nová deathmetalová ..více






VANISHING POINT - Dead Elysium
Souhlas s recenzi i hodnocenim! Urcite jedno z nej ..

Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
Tak tohle me za ta dlouha leta, co se zajimam o lo ..

Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
https://www.imd b.com/title/tt0 099817/soundtra ck ..

Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
A co má ten film společného s kapelou XYZ? ..

DRAGONY - Viribus Unitis
Slušný vklad do chudnoucí pokladnice symfo & po ..

DRAGONY - Viribus Unitis
Výborné album, jehož devízou jsou povedené me ..

Redaktorská bilance roku 2020 - Pagan
Poslouchám metal od roku 89. Chybí mi tam Blind ..

DREAM EVIL - Evilized
minstrell: Dobrej popis. A souhlasim, zvuk je tady ..

Pat FONTAINE (XYZ) - Když jsme přijeli do L.A., spali jsme na plážích a v autech
A zrovna v TV běžel Temný anděl :-) ..

DREAM EVIL - Evilized
Evilized je první album, co jsem od DE slyšel a ..




Za poslední měsíc:
WHITESNAKE - Trouble
2517x

WHITESNAKE - Lovehunter
2490x

IRON MAIDEN - Nights Of The Dead, Legacy Of The Beast: Live In Mexico City
2410x

ORLÍK - Lesk a bída doby revoluční
1654x

SEBASTIEN - Integrity
1580x

DREAM EVIL - Dragonslayer
1096x





článků celkem: 8101
recenzí: 6664
reportů: 573
rozhovorů: 459













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


Mikael STANNE (DARK TRANQUILLITY) - Vždycky jde všechno ještě zdokonalit a zlepšit.

Dark Tranquillity není třeba dlouze představovat. Švédská legenda melodického death metalu hraje již jednatřicet let a aktuálně vypustila do světa svou dvanáctou studiovou desku „Moment“, která potvrdí statut DT jako jednoho z lídrů žánru a rozjasní dny mnoha metalovým fanouškům, v tomto jinak nepěkném roce. O desce (a nejen o ní) jsem si povídal se zpěvákem Mikaelem Stannem, který je velký sympaťák a také člověk, který je do muziky skutečně zažraný.

Většina vašich alb má jednoslovný název. Nyní je to „Moment“. Má to nějaký hlubší význam, co je oním „momentem“ myšleno?
Mám rád jednoduché názvy, které můžou znamenat hodně věcí. To mě přitahuje – je to něco, co může znamenat spoustu věcí pro hodně lidí, a něco, nad čím se možná zamyslíš, když to uslyšíš v jiném kontextu. Protože tak to dělám já. (smích) Taky se snažím hledat názvy, které budou naznačovat, o čem album je, tím či oním způsobem… nějaké, které by vystihovaly celkový motiv alba. A tohle byl ten případ. Chtěl jsem psát o volbách. Chtěl jsem psát o různých cestách, které si volíme, a za jakou cenu je volíme. Co z naší minulosti a z našich zkušeností nás k určité cestě dovede? A co nás nutí se v životě takhle rozhodovat? To byl jeden z mých hlavních nápadů. Díky tomu názvu jsme měli od čeho se odpíchnout, a jakmile přišel únor a březen, dávalo smysl, abychom začali nahrávat.
Jedno slovo a tolik myšlenek.
Takový byl plán, tak to mám rád.

„Moment“ je vaše dvanáctá řadová deska. Na scéně jste třicet let. Je pro vás těžší přicházet s novou muzikou nebo máte pořád dostatek nápadů na skladby?
Je jednoduché s něčím přijít, zapsat si cool melodie, texty a to všechno, ale ta obtížná část je přijít s něčím, co působí nově a jinak, nějakým způsobem neotřele a jako bys to ještě nedělal. Samozřejmě chceš tvořit a dělat něco v rámci svého zvuku, dělat něco v rámci mantinelů, které jsme si nastavili, ale musíš cítit, že je to nové. A chceš vylepšit věci, na kterých jsi už pracoval, udělat je lépe, chceš, aby písničky měly větší dopad, melodie byly silnější, riffy tvrdší, všechno tohle chceš to dokázat v každém aspektu. Ale rozhodně je těžké najít k tomu inspiraci, ten elán. A podle mě právě to trvá nejdelší dobu. Jakmile jsme na turné dva tři roky, začneš si říkat, že už je možná čas vrátit se do studia, že by to bylo fajn. K tomu je potřeba ten čas a taky je to důvod pro mezeru mezi alby. Taky jsme ale posledních pár let dělali víc turné než normálně, a proto pauza mezi alby trvá déle. S tím jsem ale v pohodě, podle mě to potřebujeme, abychom našli ten pocit novoty, jinak bychom prostě pokračovali v tom, co bylo do teď, a to by byla trochu nuda.

Jaká je tvoje nejoblíbenější skladba z nové desky a proč?
Čas od času se to mění a teď jsem se ještě tak docela nerozhodl, ale normálně to bývá písnička, u které jsem si nebyl jistý a u které jsem si říkal „hm, tak tohle můj favorit asi nebude“ nebo jsem si nebyl jistý, co s ní provést, ale nakonec se povedla mnohem líp, než jsem čekal. A na tomhle albu je to pro mě nejspíš "Remain in the Unknown", písnička, na které jsme pracovali hodně dlouho. A měli jsme všechny možné verze. Věděli jsme, že sloka je docela dobrá a pak jsme měli ještě něco, ale to bylo všechno. A tak jsme na tom pracovali až jsem si nakonec začal říkat, jo, tak tohle možná na albu vůbec nebude. Ale pak jsme pár věcí změnili a najednou jsme z toho měli dobrý pocit. Nahráli jsme to, pak jsme to namixovali a já si řekl „jo, kámo, miluju to“. Zbožňuju, když se tohle stane. Když si nejsi pořádně jistý a dopadne to skvěle. Opak se taky stává, když si písničku zamiluješ hned na začátku, myslíš si, že to bude fantastický, ale pak ji dokončíš a říkáš si, že to nebylo tak dobré, jak sis myslel. Ale tohle je moje oblíbená.

„Standstill“ má jednu z nejkrásnějších melodií, co jste kdy složili. Ty ji navíc zpíváš velice emotivně a nádherně čistě. Kdo ji složil a plánujete tuhle velice melodickou věc hrát i na koncertech?
Písničku původně psal Anders. Vtipná a divná věc ohledně ní je, že jsme ji měli fakt dlouho. Měli jsme nějakou prostřední sekci, která uvozovala písničku, kde jsem pak dělal na melodii refrénu a melodii vokálů pro jinou sekci písničky. Měli jsme z toho celkem dobrý pocit, ale ty refrény byly vážně silné a pořádně tvrdé s growlem a tak… Pak jsme tu písničku poslali Johanovi, který žije jinde, není tu pokaždé na víkendy a on řekl, „hele, ty vokály v prostřední sekci by mohly být refrén“. Celou sekci jsme posunuli a udělali z ní refrén, změnili dynamiku celé písničky a její strukturu. „Jo, proč ne,“ říkal jsem si, nejspíš by mě to nenapadlo a nejspíš bych to jinak neudělal, ale měl jsem z toho prostě dobrý pocit. A to je jedna z těch fajn věcí, protože přesně tohle chceš. Johan je v kapele nový, ty to samozřejmě nevnímáš stejně a to je jedna z věcí, které chceš překonat, stejnost šablony, stejný způsob myšlení. Tohle byla tak osvěžující práce. Potřebovali jsme někoho, aby za nás přemýšlel, a pak Johan povídá „ach, a proč neuděláme tohle“ a dopadlo to skvěle. A i proto tu skladbu miluju. Dopadla vážně skvěle.

Překvapila mě skladba „Empires Lost To Time“. Neříkám, že hrajete stále „smutně“, ale tenhle song mě učaroval svou optimistickou melodií. Je píseň skutečně pozitivní a o čem pojednává?
Neřekl bych, že je pozitivní, v podstatě je o tom, že děláme ty samé chyby pořád dokola. Má docela optimistické tempo a je hudebně velmi melodická, ale textově jde o to, že se z minulosti dostatečně nepoučíme, měli bychom jí věnovat víc pozornosti. Všechny věci, kterými procházíme, už se kdysi staly tolikrát a my je pořád opakujeme, pořád si kopeme nové hroby, aniž bychom věděli, že jeden už tam je. Je to o frustraci, kterou z toho cítím. Z dělání chyb, které bychom dělat neměli, z kterých jsme se měli poučit už hodně dávno. Takže odtud to vzešlo. Zkusil jsem ji zrychlit, aby nebyla moc negativní.

Naopak, „The Dark Unbroken" zní velmi depresivně a smutně, opět s nádherně čistým vokálem plným emocí. O čem je tahle píseň?
Myslím, že se podařila skvěle, je to jedna z mých oblíbených písniček, které Johan napsal. Měla vážně povzbudivou klávesovou povzbudivou linku, u které jsme zůstali a určitým způsobem si ji zamilovali. Je o tom, že nevidíš řešení, to je základní zdroj deprese, kdy fyzicky nejsi schopný prohlédnout temnotou. Nevidíš žádné pozitivní stránky, všechno je překážka, všechno v tvém životě je problém, není cesta ven, není nic, čím bys to změnil a jak nemožné se zdá se s tím vyrovnat. Nejde o moc optimistickou pozitivní písničku.

V čem vidíš největší posun oproti předchozím nahrávkám?
Začali jsme tím, že jsme identifikovali, co se dalo líp provést na "Atoma" – tohohle mělo být víc a támhleto jsme měli udělat líp, tamto bylo na "Atoma" složité, takže už to dělat nebudeme, a tak podobně. A taky jsme měli do začátku hodně písniček, hodně materiálu, a řekli jsme si, že strávíme víc času ve studiu, ze všeho uděláme dema, abychom věděli, o čem mluvíme, místo toho, abychom jeli jen podle kytar a bicích; ujistíme se, že máme klávesy, text, vokály, dost brzy, abychom se do té písničky mohli fakt ponořit. Postarali jsme se o to, aby byly všechny písničky v nějaké poslouchatelné formě v průběhu celého vývoje. A pak jsme mohli jít domů, poslechnout si je a říct „jo, něco tomu chybí,“ načež se můžeš k tomu vrátit. A samozřejmě největší rozdíl byl, že přišli Chris s Johanem a ten materiál interpretovali. Johan se podílel na psaní a riffech a pak tu byl Chris se sóly a jeho vedení písničky přeměnilo na něco úplně jiného. Pro mě je příprava a fakt, že se ti dva přidali, největší rozdíl.

Jak se Chris a Johan s kapelou sžili a jaký byl jejich přinos pro novou desku?
Chrise jsme znali z dřívějších turné v devadesátkách. Potkali jsme se někdy v roce 1997, pak jsme měli turné v roce 2007 v Americe, znali jsme se a samozřejmě jsme věděli, jak skvělý je a hodně jsme mu fandili, takže to bylo snadné. Johana jsme neznali, ale když Niklas oznámil, že s tímhle albem nepojede na turné, řekl: „měli byste kontaktovat Johana, teď jsem dělal obálku pro jejich kapelu a je skvělý.“ Zpíval jsem na jedné z jeho nahrávek, co teď vyšly a napadlo mě, že by to bylo bezva, ale ještě jsme se v té době nesetkali. Chrise jsme požádali, aby se k nám nejdřív přidal jenom na festivaly. Žil tehdy v New York City, takže ho nadchlo, že v létě přijede do Evropy, aby udělal pár festivalů a užil si nějakou legraci… Tak jsme to provedli a okamžitě nám došlo, že Chris je fantastický. Johan přišel z Malmö, už znal všechny písničky a zahrál je dokonale, bylo to hrozně snadné a přirozené. Pak jsme spolu dělali pár vystoupení, začali jsme, myslím, v Rusku, a okamžitě bylo znát, že to výborně sedí. Skvěle jsme si to užili, to hraní bylo fantastické. Prostě to dávalo smysl. Jsou teď v kapele skoro tři roky a upřímně, mám pocit, že je to tak deset nebo patnáct, což je dobře.

Niklas Sundin z kapely odešel po albu „Atoma“. Stále s vámi ale spolupracuje a vytvořil obal nového alba a také videoklip. Proč vlastně odešel z kapely?
Ten videoklip nedělal on, jen artwork. On je fantastický. Už od začátku kapely na těchto věcech pracoval, takže by nedávalo smysl, kdyby s tím teď skončil. Jeden z důvodů, proč se na turné necítil, kromě toho, že chtěl zůstat doma s rodinou, je fakt, že se může soustředit na svoji práci. Je pro něj důležitá, potřebuje ji, a teď když se na ni může naplno zaměřit, myslím, že vytváří svoje vůbec nejlepší umění. Mám vážně radost, že to takhle vyšlo, a je skvělé, že můžeme pokračovat v práci jako obyčejně, přestože se nevídáme ve studiu nebo na cestách, všechno ostatní je jako dřív.

Vždy jsem obdivoval tvůj hlas, growl i čistý zpěv. Na novince si dle mého překonal sám sebe. Zejména čistý zpěv zní naprosto famózně. Jak jej snažíš zdokonalovat, učíš se sám nebo máš nějakého učitele?
Učím se sám, nikdy jsem neměl učitele. Teď jsem víc cvičil, udělal jsem hodně práce v domácím studiu. Díky přípravě a všem času, co jsme na album měli, jsme na věcech mohli pracovat o hodně déle. Normálně by čisté vokály a podobně byly něco, co na albu děláme až jako úplně poslední. Ale tady jsme si tu práci fakt dali a podle mě je to znát. Byl čas trochu víc experimentovat, vyzkoušet si něco nového, použít to trochu jinak a ujistit se, že se to k té písničce přesně hodí; a ne aby to bylo něco, co prostě přidáš na poslední chvíli.

„Moment“ brzo vyjde, ale kvůli Covidu-19 nejspíš nebude možnost jej ihned koncertně podpořit. Jak se k celé situaci stavíte? Neuvažovali jste o odložení vydání?
Vlastně jsme to opravdu trochu odložili. Původně jsme chtěli, aby album vyšlo ještě před létem, ale pak se všechno zavřelo, začaly se rušit festivaly, a my jsme si řekli, proč desku vydávat, když to můžeme vydat o trošku později a zůstat ve studiu. Pak jsme vydání plánovali na září, aby se krylo s turné, které se ale zrušilo. Tak jsme došli k tomu, že si dáme pár dalších týdnů ve studiu a ujistíme se, že je všechno, jak má být, a album vydáme, až to bude vhodné. Vzali jsme si další jeden dva měsíce, ale nedávalo smysl to letos vůbec nevydávat. Bylo by moc frustrující mít něco u ledu a taky je to celkem nefér k posluchačům. Proč nemít na poslech něco nového, když jsou stejně všichni doma? Jediné, co můžeme dělat, je kupovat muziku a trička. (smích)

Je ještě něco co bys rád s Dark Tranquillity v budoucnu dokázal? Jste legendou svého žánru, je ještě nějaký cíl, který máš před sebou?
Vždycky jde všechno zdokonalit a zlepšit. S tímhle stabilním růstem, vzestupem, který celou dobu máme, jsme hodně spokojeni. Neustále to jde správným směrem a fakt, že jsme ve své vizi nikdy nemuseli dělat kompromisy, znamená, že jsme přesně tam, kde máme být. Mám hroznou radost z toho, jaké máme fantastické fanoušky, kteří nás celé ty roky podporují a zůstávají s námi, když uděláme něco nového a jiného. A oni jsou pořád tady a je úžasné se na to dívat. Jsme přesně tam, kde potřebujeme být.

V loňském roce jsi vystupoval jako host v písni „Whispers from the Wicked“ progresivních Carthagods a dokonce jsi ji spolu s nimi předvedl naživo. Jak se to stalo, že jsi byl hostem na albu tuniské power metalové kapely?
Před pár lety jsme v Tunisku dělali pár show s Carthagods. Sešli jsme se a oni byli fantastičtí, hrozně fajn lidé a byli mezi techniky, kteří se starali o show. První show s nimi byla úžasná a druhou jsme dělali o rok nebo dva později. To bylo také skvělé, zase s Carthagods, a oni se mě zeptali: „Chceš se přidat, chceš sem zajet jako host? Žádné nahrávání, ale budeme hrát pár DT písniček a ty můžeš zpívat.“ Nikdy jsem se moc necítil na to, že bych jel sám do Tuniska jen kvůli jedné dvěma písničkám, prostě mi to přišlo divné. Ale trvali na tom, řekli, že nahrávají nové album, že to bude fajn. Poslechl jsem si tu písničku a vážně se mi líbila, Mehdi je úžasný zpěvák a já si řekl: „Jo, sakra, jo!“ Nahrál jsem to a oni pak řekli: „Tak teď už sem musíš přijet na release show.“ Tak jsem řekl: „K čertu s tím, uděláme to.“ A bylo to fantastické. Tunisko je úžasné a ti lidé skvělí. Takže jsme udělali jednu DT písničku a tu, co je na jejich albu ("Whispers from the Wicked"). Byla to čistá radost, vlastně jedna z nejlepších věcí v minulém roce. Cestovat sám na dvě písničky sice bylo divné, ale neskutečně super.
Je to vážně povedená skladba.
Ne kvůli mně, je to skvělá písnička díky nim.

Moc se mi líbila tvá spolupráce s Melted Space.
Pierre (pozn. Pierre Le Pape – hlavní mozek Melted Space) je hrozně fajn chlap a dobrý kamarád. A prostě se mě zeptal: „Chceš se na tom podílet?“ A já na to: „Jasně, že jo, samozřejmě.“ Ukázalo se, že budu dělat písničku s Jeffem Scott Sotem, jedním ze svých oblíbených zpěváků. Bylo to super. A bylo skvělé i v jiném aspektu, totiž, co jiného bych dělal? A tak mi došlo, že bych mohl souhlasit se všemi žádostmi, co dostávám – normálně bych odpověděl, že spíš ne, ale letos už jsem nahrál písničky pro videohru, nahrál jsem cover Rush, EP oldschool deathmetalu, píšu dvě plnohodnotná alba a pořád mě čeká spousta dalších věcí, což je vzrušující. Kdo ví, kdy to vyjde, na tom nezáleží, důležité je pořád se nějak činit, být kreativní a pouštět se do všech těch zábavných spoluprací, které jsem léta a vždycky odkládal. Vždycky jsem si říkal, že pro to rozhodně nemám čas, že na to nemám energii. Ale teď samozřejmě obojí je, tak se do toho pustím. Myslím, že když se na rok 2020 budeme ohlížet v budoucnu, budeme mluvit o všech těch skvělých albech, bezva projektech a spolupracích, které se uskutečnily kvůli lockdownu, kvůli COVID-19; a doufám, že to bude dobrá věc, ne špatná. (smích)

Co se ti nejvíc líbí na Švédsku?
Myslím, že je velikostně zvládnutelné. Miluju to, aspoň na Gothenbergu – je to malinké město, a když teď vyjdu, za čtyřicet minut jsem na druhé straně města. Je tu všechno. Já toho moc nepotřebuju. Byl jsem všude a nikdy bych tohle město za žádné jiné na světě nevyměnil. Lidé tady jsou bezva. Miluju jednoduchost Švédska, miluju tu přírodu, roční období, jak normální je oproti spoustě jiných zemí. Je to uklidňující. Samozřejmě to platí pro všechny bez ohledu na to, kde žijí, a samozřejmě je to také přáteli a rodinou, protože jsou všichni tady.

Je něco co bys rád vašim fanouškům vzkázal a nezeptal jsem se na to?
Jsem nadšený, že brzy uslyšíte album. Za deset dní vyjde nové video k "The Dark Unbroken" (pozn. rozhovor proběhl ještě před jeho premiérou). Bude to bezva, podívejte se na něj. 21. listopadu budeme streamovat koncert celého alba, takže album si budete moct koupit, takže se můžete připojit a sledovat, jak celé album hrajeme v jednom z nejkrásnějších divadel tady v Gothenburgu. Budeme tam, a budeme hrát pro vás. Bude to paráda. Já se nemůžu dočkat, protože půjde o skutečné vystoupení, se skutečným osvětlením a crew. Neviděli jsme naši crew od minulého října a oni od té doby nepracovali, takže dělat teď něco společně bude fantastické. Doufám, že se všichni připojí a budou se dívat.

Supermartonátor             


www.darktranquillity.com

Související články

Foto: archiv kapely

Za pomoc s rozhovorem a jeho překladem děkuji Petře Lantorové a Alžbětě Poskočilové.


Vydáno: 21.11.2020
Přečteno: 499x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.36228 sekund.