Velice působivý cover alba „Einderlicht“ (konečné / poslední světlo) dává najevo, že o veselou muziku nepůjde. To ale ani název belgické party, která si říká Marche Funébre. „Einderlicht“ je čtvrtým zářezem této doomové skupiny, která si na scéně vybudovala slušné jméno a je příslibem kvality. Jak se na stylově odpovídající album sluší a patří, obsahuje málo, ale za to dlouhých skladeb. Šest písní se pohybuje od sedmi do jedenácti minut a celková hodinka hudby dá dostatek času posluchači užít si melancholii nahrávky.
V pochmurné a posmutnělé náladě „trpí“ nahrávka už od začátku. Úvodní „Scarred“ však překvapí zcela nemetalovou muzikou. Klidné bicí, vybrnkávání kytary a klídek. Zpěvák Arne zní také velice jemně. Teprve v polovině písně se najednou rozevře náruč doom metalu, Arne se vytasí s growlem a kytary spustí „zhoubný“ riff. Melodie však nemizí, stejně jako Arneho čistý zpěv. To „The Eye Of The End“ se s tím nemaže už od začátku. Death/doom jak řemen. O to více vyniknou melodické vokály, které přijdou nečekaně. Takové jsou ale i blast beaty a Arneho úlety směrem k blackovému křepčení. Marche Funébre se zde skutečně rozjeli. Vrcholem desky je nejdelší (přes jedenáct minut) skladba. „When All Is Said“ je doom metalový monument, jemuž dominuje skvělý a chytlavý refrén. S ním kontrastuje temnota zbytku písně. Prvky blacku, deathu a doomu se slévají v jedno, skladba nabízí tvrdost, atmosféru, ale i melodie, Marche Funébre stíhají všechno.
„The Maelstrom Mute“ je nejklasičtější doom metalovou skladbou na albu. Typické pomalé riffy, melancholie a Arneho čistý zpěv, který má v sobě cosi trýznivého. „Deformed“ vše vrátí zpět k death/doomu a přitopí pod kotlem, nicméně opakuje postup některých předchozích písní a spíše kolem vás jen tak profrčí, než že by vyloženě strhla. Závěrečná titulní desetiminutová skladba zaujme tím, že je zpívaná v holandštině a má zas o něco jinou atmosféru než zbytek nahrávky. Arneho pěvecký výkon je zde nejlepší a předvede pestrou paletu growlu, křepčení, řevu i čistého zpěvu. Skladba je velice emotivní a neustále se v ní něco děje, i přes svou extrémnost je i výrazně melodická.
Hodina hudby uteče jako voda. „Einderlicht“ je pestré album. K základnímu žánru někdy přidává i přídomky jako death, black, ale také rock. Marche Funébre se nijak „neplazí“, smysluplně mění tempa a patří mezi „živější“ doom metalové kapely. V jejich hudbě můžete nalézt spoustu příbuzných věcí s bandami typu My Dying Bride, Saturnus či Swallow The Sun, ale současně mají Belgičané svou vlastní tvář. „Einderlicht“ je zkrátka výborné album, které by fanoušek melancholického žánru neměl minout.
|
