Orphaned Land tentokrát s další nahrávkou neotáleli a tak tři roky po „Warrior“ vyšla deska s všeříkajícím názvem (a poselstvím) „All Is One“. Ještě než se tak stalo, opustil kapelu (v roce 2012) z osobních důvodů kytarista Matty Svatitzky a jeho místo zaujal Chen Balbus. V témže roce vznikla velice zajímavá internetová petice na nominování Orphaned Land na Nobelovu cenu za jejich schopnost hudbou spojovat světy různých náboženství (na jejich koncerty chodí jak Izraelci, tak Palestinci) a za úsilí umožnit poslouchat metalovou hudbu i tam, kde to nelze (některé arabské země). Nominace z toho nakonec nebyla, ale ukázalo se, že fanoušci kapely vnímají její hudbu jako důležitý a překvapivě funkční stmelující prvek mezi zdánlivě totálně odlišnými lidmi. Místo Stevena Wilsona desku produkoval tentokrát Jens Bogren, který pracuje především s tvrdšími metalovými kapelami, u Orphaned Land to však vliv nemělo a kapela natočila svou nejjemnější desku.
Titulní skladba „All Is One“ album otevírá a vlastně řekne vše. Orphaned Land zní velkolepě a velice pestře. Pryč je death/doom metal, do popředí se dostávají prvky orientální hudby. Velký prostor mají sbory a Kobiho čistý zpěv. Ze skladby máte pocit naděje a pozitivna. „The Simple Man“ pokračuje v melodickém duchu nahrávky a Kobi opět ukazuje, že jeho hlas krásně uzrál. Místy se muzika vymyká z orientálna až k větší symfoničnosti. Kytara zní dobře, nabídne příjemně hutné riffy, ale nejsou tak výrazné jako dříve. S pěknou rockovou baladou „Brother“ přijde splín a melancholie. „Let The Truce Be Know“ pokračuje v melancholické náladě a zaujme především dramatickým a vyšponovaným závěrem.
Prostředek alba je nejsilnější. Kapela nejdříve nabídne progresivní „Through Fire And Water“, která začíná ryze folklórně, ale pak se rozjede do velice exoticky znějícího metalu. V téměř symfo-metalvých pasážích naprosto skvěle funguje duet Kobiho s populární arabsko-izraelskou zpěvačkou, herečkou a skladatelkou Mirou Awad. Vrcholem alba se paradoxně stane „zlá“ a temná píseň „Fail“. Orphaned Land v ní vytahují svou death/doomovou minulost a progovou přítomnost. Skladba začíná Kobiho proslovem, který později vytasí svůj jedovatý growl, Yossi Sassi zde pro změnu předvádí, jak je skvělým kytaristou. Deska se poté soustřeďuje na folklórní prvky, ať už v instrumentální „Freedom“ v mateřštině zpívané „Shama´im“ nebo roztančené „Ya Benaye“. Zpět k metalu zavelí „Our Own Messiah“, která zahrnuje vše, co kapela na novince předvádí - prog metal, orientální metal, symfonické prvky a melodie. Závěrečná „Children“ je prog rockovým opusem ve kterém je spousta nálad a změn. Chvilku balada, chvilku epický kousek.
„All Is One“ je velice barvitá deska. Oproti minulosti Orphaned Land vsadili více na folklórní prvky a melodie. Album je nejměkčí v jejich diskografii, ale nabídne nejpropracovanější orientální prvky a také (jako novum) spoustu symfonických pasáží., kapela se nebojí více využívat sbory. Nejdůležitější je poselství, které Orphaned Land stále přinášejí světu - především jsme všichni lidé.
Album zvýšilo popularitu kapely, která pravidelně vyrážela na turné do všech koutů světa. Jedinou kaňkou se stal odchod kytaristy a jednoho ze zakladatelů kapely Yossi Sassiho. Ten se vydal na sólovou kariéru a také produkoval jiné kapely (mimo jiné i Silent Stream Of Godless Elegy na albu „Smutnice“). V Orphaned Land ho nahradil Idan Amsalen.
Hudba Orphaned Land je krásná a nápaditá. Má sílu spojovat lidi z různých prostředí a náboženstvích. To je velký dar a zodpovědnost.
|
