Americký zpěvák Jeff Scott Soto, dlouholetý světoběžník řady projektů a kdysi dvorní pěvec kytarových hrdinů Yngwieho Mamsteena a Axela Rudi Pella, už snad konečně dokáže rozlišovat mezi všemi svými projekty a začal je stylově škatulkovat. Tím se jeho tvorba konečně stává přehlednější a fanoušek progresivní superskupiny Sons Of Apollo, kde Soto působí ve společnosti bývalých členů Dream Theater, Guns N`Roses a Mr. Big, už nebude očekávat od jeho sólové tvorby či kapely W.E.T. něco podobného, co hraje právě tato parta. Stejně tak příznivec projektu Soto (najde-li se nějaký) ví, že pouze a jen pod touto hlavičkou se dočká mixu heavy metalu a soudobého evropského power metalu. Že bídné úrovně, to už je věc druhá... Tentokrát jde Soto s kůží na trh sám za sebe, pouze pod svým jménem. A tady už zase moc dobře ví fanoušek hard rocku, střiženého AOR, že by to mohlo být něco pro něho. Možná… Jeff Scott Soto je totiž dobře známý tím, že dokáže přijít i s takřka podprůměrným albem, kde je jedinou devizou jeho zpěv, ale skladby samotné nestojí za zlámanou grešli.
Tři roky staré „album Retribution“ ale ukázalo, že Soto na sólové dráze zdaleka nepaběrkuje tak, jako ve své vlastní kapele, ale že dokáže přijít s obstojným hardrockovým materiálem. Tenkrát u toho ale byl kytarista Howie Simon, bývalý člen kultovních Alcatrazz. Ten se však tvorb novinky „Wide Awake (In My Dreamland)“ neúčastnil a Soto jeho služby nahradil italským světoběžníkem Alessanderm Del Vecchiem. V tuhle chvíli se leckomu může rozblikat červená kontrolka, protože Del Vecchio je známý jako nájemný muzikant, skladatel šablonových skladeb, které jsou sice dotažené k dokonalosti po stránce zvukové a produkční, ale po stránce umělecké jsou jen spotřebním zbožím. To se bohužel nemění nijak razantně ani u „Wide Awake (In My Dreamland)“, přestože na Sotovy poměry jde o slušnou a obstojnou desku.
Je to tím, že od tohoto zpěváka člověk žádné zázraky nečeká. S novinkou tak přesně víte, do čeho jdete. Pokud jste příznivci jeho sytého a plně hardrockového hlasu, budete pravděpodobně spokojeni, protože Soto, sám jako autor vždy spíše podprůměrný, se věnuje hlavně svému pěveckému výkonu. Ten je samozřejmě opět na vysoké úrovni, skladby samotné jsou pak opět velice předvídatelné a očekávatelné. Dostane se vám tak kolekce jedenácti věcí, které nejvíce těží z klasického hard rocku osmdesátých let, jenž je sem tam prostřídán baladickou vložkou, což je poloha, která Sotovi sedí pravděpodobně nejlépe. Proto lze také dvojici „Without You“ a „Between The Lines“ jmenovat jako nejvýraznější položky alba. Tam se oběma tahounům (rozuměj Sotovi a Del Vecchiovi) povedly napsat velice dobré melodie, oba jsou silní i v harmoniích a nakonec potěší i kytarová sóla.
Kvality obou těchto věcí dosahuje pak ještě pár skladeb. Mezi ně patří epičtěji laděná titulní „Wide Awake (In My Dreamland)“, úvodní hardrocková „Someone To Love“ a obstojná dvojice ze středu desky „Paper Wings“ a „Love Will Find A Way“, kde sice zaslechnete klasické melodie a lá Del Vecchio, kterému je zjevně jedno, jakému interpretovi je prodá, ale zde je předkládá s lehkostí a zkušeností ostříleného harcovníka. Jinde to však, jak už to u Sota bývá zvykem, tak slavné není. Věci jako „Mystified“, „Love`s Blind“ nebo závěrečná „Desperate“ prostě nezafungují, přestože se hlavní protagonista snaží, co mu síly stačí a italská doprovodná kapela chce dodávat i kapku dramatické atmosféry, ovšem jiskra nepřeskakuje a kýžený efekt je v nedohlednu. Ovšem i to je věc, na kterou si lidé u Sota už zvykli.
Oproti minulé „Retribution“ je „Wide Awake (In My Dreamland)“ trochu krok směrem dolů na kvalitativní stupnici. Nejde o nějaký zásadní sešup, mírný nadprůměr byl tentokrát zachován, ale přece jen je třeba konstatovat, že minulá deska byla trochu lepší. Avšak ani ona, ani novinka nedosáhne kvality Sotovy další kapely W.E.T., čekající právě na vydání desky, ale ani dávných projektů Talisman nebo Eyes. Ta doba, kdy působily tyto kapely, jako kdyby už Sotovi protekla mezi prsty.
|
