Symfonický death metal se v posledních letech poměrně dost rozšířil a stal se oblíbeným subžánrem. To dokazuje úspěch Septicflesh či Fleshgod Apocalypse. Právě z domoviny druhých jmenovaných jsou i Genus Ordinis Dei. Ti existují již od roku 2011 a prozatím vydali tři desky, přičemž poslední „Glare Of Deliverance“ spatřila světlo světa letos. Kapela se skládá z muzikantů, kteří studovali nejuznávanější italské hudební akademie (RGA, MMI, NAM), bubeníka Richarda Meize můžete znát z působení v Lacuna Coil.
Genus Ordinis Dei mají rádi pompéznost, filmovost a chtějí vše dělat epicky. „Glare Of Deliverance“ je pojato jako koncepční příběh, či spíše seriál. Každá skladba je epizodou ze života mladé Eleanor, která je pronásledována svatou inkvizicí. Kapela rovněž vytvořila videoseriál klipů, na kterých pracoval umělec Tom Roberts (spolupráce s Ghost).
Správné metalové album má mít intro (berte s nadhledem). Zde také je a má více než tři minuty. „Ritual“ přinese filmovou atmosféru, mohutné orchestrace a sbory jasně říkají, že kapela se nedrží při zdi. „Hunt“ odpálí metalovou nálož. Sekané riffy, growl a orchestrace nepřinesou nic, co by bylo nějak nečekané nebo dechberoucí, ale hudba si vás začne postupně získávat. Nechybí totiž dobrá melodie i jemnější vokální provedení. Nejpozději v „Edict“ by vás měla deska skutečně dostat. Tedy pokud máte rádi epičnost a velkou teatrálnost. Tu Genus Ordinis Dei rozdávají plnými hrstmi, tvrdost se rovnoměrně dělí o prostor s orchestracemi a sbory. V této skladbě se daří tvořit zajímavé a silné riffy, stejně jako chytlavé melodie. Vrcholem alba je závěrečná „Fire“. Skladba má šestnáct minut, což je pořádná nálož. Kapela se s tím poprala velice dobře, často se střídají motivy, rytmy a tvrdé death metalové pasáže s orchestrálními. Rovněž muzikanti naplno ukazují, že nestudovali akademie marně, předvádí skvělé instrumentální výkony. Song nabídne výborné melodie a prakticky v každé vteřině je něčím zajímavý.
Pro srovnání s výše zmíněnými veličinami žánru lze říci, že Genus Ordinis Dei nejsou tak rychlí jako Fleshgod Apocalypse. Rovněž je znát, že nevyužívají skutečného orchestru jako Septicflesh. Místy to jde dost slyšet, ale ve finále to není nic obtěžujícího.Zvuk samotný je moderní, znějící sytě a je orientovaný na to, aby kytarové riffy vyzněly hutně a robustně. Což je asi nejpatrnější ve skladbě „Torture“.
Každá píseň zvlášť je výbornou ukázkou symfo/death metalu. Album je však poměrně dlouhé. Sedmdesát minut završených šestnáctiminutovým eposem dá zabrat. Skladby obsahují spoustu nápadů, stylově jsou si velice podobné a někdy mohou posluchači splývat. Rozhodně by deset či patnáct minut kratší délka nebyla na škodu. V rámci žánru se jedná o výborné album, které splňuje to, co se od něj dá čekat - tvrdost, melodie, ohromnou dávku epiky a teatrálnosti. Genus Ordinis Dei stvořili velkolepé album, které i přes své mouchy dokáže strhnout.
|
