Je zajímavé, jak se svět mění. Loni ohlásili svůj konec thrashmetaloví titáni Slyaer, čímž se vyhnuli potupným streamovaným koncertům v době koronakrize, místo nich na povrch vylézají jeijich epigoni z konce osmdesátých let, kalifornští Evildead. Tedy kapela kolem kytaristy Juana Garcii, kdysi člena průkopníků mixu heavy metalu a thrashe Agent Steel. Garcia si tehdy v roce 1988 založil Evildead jako svůj trucpodnik po konci Agent Steel a k sobě si přizval podobně smýšlející muzikanty, kteří jeli hustě na vlně tehdy ultrapopulárního thrashe. Výsledkem byla dvě alba a především debut „Annihilation Of Civilization“ se stal velice obstojnou ukázkou pozdní doby stylu, ovšem ani deska „The Underworld“, vydaná už v době grunge a Černého alba Metallicy, nebyla žádným úkrokem stranou, ani stylovým, ani kvalitativním. Jenže pak byl najednou konec…
Sestava se začal drolit a i když jí prošli výborní muzikanti (jako třeba bubeník John Dette, který si později dokonce odbyl epizodu se samotnými Slayer), v roce 1995 zbyl v kapele už jen Garcia. Nedalo se moc čekat, že se někdy Evildead vrátí na scénu, navíc ze čtyř pětin v sestavě, která měla na svědomí debut „Annihilation Of Civilization“. Chybí jen basista Mel Sánchez, který byl sice součástí jednoho z reunionů zhruba před deseti lety, ale na novince „United States Of Anarchy“ nefiguruje. Nahradil jej jeho někdejší nástupce Karlos Medina. Ten byl členem Evildead už na druhé desce „The Underworld“ a proto lze brát současný line up kapely za jasně klasický. Kromě Mediny je na svém místě samozřejmě Garcia, zpěvák Phil Flores, druhý kytarista Albert Gonzales i bubeník Rob Alaniz. Dal se tedy čekat návrat s tou největší parádou…
Pokud mluvíme o comebacku Evildead, nedá se mluvit o návratu thrashmetalové legendy, ale spíše o návratu velice poctivých dělníků stylu. Tahle kapela nikdy nepatřila mezi velké novátory, vždycky nabízela ale kvalitní porci vysoce energické hudby, která má své opodstatnění v současné době. „United States Of Anarchy“ se proto nemusí před oběma klasickými alby schovávat do kouta, přestože v porovnávání s nimi přece jen nakonec pokulhává. Stále sice dokáže vyškolit mladé thrashery, kteří si myslí, že objevili zlatý Grál stylu, ovšem na to, aby se stala klasikou stylu, je až moc… obyčejná. Na první poslech je všechno v naprostém pořádku, kytary řežou poctivé riffy, skladby mají velký drajv, skvělý zvuk a Flores předvádí svůj klasický pěvecký výkon, v němž znovu demonstruje svůj omezený rozsah i arayovskou barvu hlasu, ovšem vše předkládá s nadhledem a v dobré formě, byť ani tentokrát se v jeho případě nedá mluvit o excelentním výkonu.
Až opakované poslechy ukáží slabiny desky. Tou je její monotónnost, Evildead přesně opisují thrashové formulky a nemají žádné ambice překročit stylové hranice a nakouknout do jiných odvětví, což by barvitosti desky rozhodně velice pomohlo. Přestože je tu několik skutečně dobrých skladeb, nad nimiž ční kytarový uragán „Napoleon Complex“ a následující „Green House“, ve které kapela při psaní koukala trochu přes rameno Anthrax a do vokálu zapojila i jejich klasický mosh styl, většina věcí jen definuje dobře zvládnuté řemeslo. To někdy bývá dostačující, obzvlášť, když si uvědomíme, jak sterilní a umělohmotné desky dnes vycházejí i v thrashovém stylu. „United States Of Anarchy“ je mezi nimi stále velice dobrým dílem, které však v porovnání s klasikami žánrů (ale i s oběma starými alby Evildead) poněklud bledne.
Pochybnosti na tím, zda Evildead dokáží skoro třicet let po svém posledním díle ještě natočit dobrou a relevantní desku, se z větší části rozplynuly, „United States Of Anarchy“ není rozhodně žádným propadákem. Zmlsaní staří fanoušci od ní možná čekali více, obzvlášť když Garcia dokázal ve svém současném hlavním působišti u crossoverových Body Count, že je všestrannějším kytaristou, ale po takové době to mohlo dopadnout všelijak. Výsledek je proto uspokojivý, přestože ani stylových výšin Evildead tentokrát nedosáhli.
|
