Kdo je v Dánsku největší rocková hvězda? King Diamond? Mike Tramp? Pretty Maids? Ne.., je to bezesporu Jesper Binzer a jeho kapela D.A.D. Ve své rodné zemi totiž mají stejný status jako Kabát u nás, přičemž tuzemská kapela se několikrát přiznala, že právě tito rtuťovití Dánové byli jedním z jejich největších inspiračních vzorů, od nichž nestydatě celou kariéru kradou i nápady. Každý už to Kabátu dávno odpustil a to dokonce i sami D.A.D., kteří několikrát přijali pozvání Vojtka, Špalka a spol. ke společnému hraní v české kotlině. Dánové jsou nad věcí, oproti Kabátu mají výsadní postavení i za hranicemi své země, uznává je celá Evropa a dokonce ani americký trh jim nenastavil striktně nepřátelskou tvář, kterou tak rád ukazuje umělcům, co se jej pokoušejí dobýt zvenčí. Tahle kapela je zejména díky dvojici alb „No Fuel Left For The Pilgrims“ a „Riskin` It All“ už dávno legendou a sama se svého postavení nechce vzdát.
D.A.D. jsou plní života a jejich loňská deska „A Prayer For The Loud“ je důkazem toho, že tahle parta má stále co říct. A nejen ona, ale i její frontman Jesper Binzer, který se před pár lety vydal i na sólovou dráhu. Před třemi lety udělal první krok, na trh pustil sólovku „Dying Is Easy“, a i když neměla stejný dopad jako tvorba jeho domovské kapely, ukázala, že Binzer dokáže stát na vlastních nohou i bez svého bratra Jacoba a basisty Stiga Pedersena. I když se možná čekalo, že se zpěvák na vlastním albu trochu vzdálí světu D.A.D., byla „Dying Is Easy“ spíše další deskou jeho domovské kapely, kterou však Binzer dostal chuť tvořit pouze sám za sebe. Rukopis nezměnil. Přestože D.A.D. měli za sebou i několik experimentů (zejména na albech „Helpyouselfish“, „Simpatico“ a „Everything Glows“), dnes už jsou zase ukotveni ve svém svébytném hard rocku, kde se stále jmísí vlivy jejich cowpunkových začátků, Binzer na něco podobného na „Dying Is Easy“ nehrál.
A vlastně na to nehraje ani na novince „Save Your Soul“. Na té se sice najde několik skladeb, které by D.A.D. asi udělali jinak, ovšem i tentokrát se Binzer oprostil od experimentů minulosti a za pomoci autorského vkladu producenta a multiinstrumentalisty Sorena Andersena posluchačům nabízí přesně to, co od něho poslední léta čekají. Album sice působí trochu uklidněným dojmem, absentuje jistá výstřednost a ztřeštěnost tak vlastní pro D.A.D., ale stylově máme zase co do činění (z větší části) s typickým hard rockem v tom podání, jaké prezentuje zmíněná dánská čtveřice. Binzer proto nabízí znovu svou typickou tvář, zejména na začátku desky, ve skladbách „Life Is Moving“, „Save Your Soul“ nebo „Move A Mountain“ přijde s typicky rozjetými věcmi, jež definují léta jeho styl. Největší rozdíl mezi touto deskou a tvorbou D.A.D. je v tom, že Binzer na sólovce ukazuje i civilnější tvář, a tam, kde by D.A.D. dodali více pompy a patosu, jde spíše po přírodním zvuku a skladby tak získávají více písničkářskou formu. Není tak rozervaný a oduševnělý jako krajan Mike Tramp, ale přece v lecčems lze spatřovat v jejich tvorbě paralely.
Zejména ve skladbách z konce alba, ve kterých Binzer ubere nohu z plynu a nechá se ve „What Time Is It Now“ a „The Price Of Patience“ inspirovat vlivy country a hudby typické pro americké písničkáře (zde není tentokrát míněn Jon Bon Jovi…). Odlišněji znějí i bluesově rozmáchlá „Drown Waving“ a baladická (v tomto případě to však neznamená popovější) „Premonition“, což jsou skladby, které by D.A.D. asi takto nenapsali a vlastně jediným pojítkem je typický Binzerův vokální projev. Tím je „Save Your Soul“ trochu barvitější, než by mohla v současnosti být deska D.A.D., ale na druhou stranu albu chybí větší hit, jenž by ho ještě více přiblížil masovému posluchačstvu. Jenže to není případ jen Binzerovy sólové tvorby, ale věc, která je vlastní sólovým albům komplexně. Za tahouna alba byla nasazena úvodní „Life Is Moving“, a ač je to skladba bez pochyby velice kvalitní, hvězdný prach „Sleeping My Day Away“, „Point Of View“ nebo „Grow Or Pay“ na ní tolik neulpěl.
Jenže to jsou jen takové drobné mouchy na jinak velmi slušné desce, která Binzerovi sice neotvírá další obzory, spíše jej opět o něco více upevňuje v postavení dánského fenoménu. Binzer vzhledem ke své minulosti, současné formě, silnému rukopisu a velice specifické barvě hlasu už nemá zapotřebí někomu něco dokazovat. Od něj stačí, když přijde s dobrou deskou, což se v případě „Save Your Soul“ stalo. Ta únava, která by mohla pramenit z jeho věku (už dávno překonal padesátku), navíc na tomto počinu znát vůbec není.
|
