Ukažte mi hudebníka, který si při hodnocení letošního roku bude mnout ruce spokojeností… Sabinovským Gloom se v celém tom marastu přece jen podařilo vykřesat optimistickou jiskřičku – na jaře vydali výborné album „Awaken“, a i když jeho křest na první pokus nevyšel, Gloom se ho přece jen (byť jen o fous) na podzim dočkali. A nakonec to byl jediný koncert, který kapela letos odehrála. S bubeníkem Gloom Rado Priputenem jsme probrali to, jak tuhle smutnou dobu prožívá kapela, pro kterou je hudební melancholie poznávacím znamením.
Když budeš na konci letošního roku bilancovat, převáží v tobě pozitivní pocity z úspěchu alba „Awaken“ nebo převládnou negativa z toho, co všechno ovlivnila a stále ovlivňují bezpečnostní opatření?
Rok 2020 je ako zlý sen, proste taký bizár... Na jednej strane som nesmierne rád, že sme vydali nový album, natočili nový klip a urobili aj krst, ale bolo to fakt o držku a všetko vyšlo doslova na poslednú chviľu, proste neskutočne... Na druhej strane sú tu bohužial negativa, ktore akoby znegovali celé úsilie okolo „Awaken“. Nastal čas ticha a apatie. Čo povedať, situáciu nijak neovplyvníme a pocity sú zo všetkého rozporuplné. Snáď si má človek vážiť aspoň toho, čo má...neviem.
Jak vlastně vnímáš z pozice muzikanta všechna současná opatření, najdeš na současném období pro kapelu něco pozitivního, nebo je pro tebe nemožnost koncertů naprosto zásadní záležitost?
Súčasná situácia je pre mna proste bizár a človek ma čo robiť, aby si v tej spleti informácií a opatrení zachoval zdravý úsudok. Neodohrali sme nejakých 10-15 koncertov, ale tu nejde iba o koncerty, veci vnímam v širšom spektre. Celkovo to celé stagnuje, vidno to na predajoch, hudobnom dianí a priemysle. Viem, že pár kapiel, klubov a ľudí z branže to už vzdalo, proste takúto situáciu nikto z nás ešte nezažil a prim hraju existenčné problémy, nevynímajúc medziludské vztahy, ktoré sú na hrane a mam obavy, či sa to vráti opäť do starých koľají.
Na jaře jste museli odložit křest alba, teď na podzim se vám ho přece jen podařilo zrealizovat. Jak sis užil tenhle koncert, specifický nejen samotným aktem, ale i tím, že bude jedním z mála, na kterých se letos Gloom představí?
Nakoniec sa nám ten krst podaril 12. septembra, paradox je, že bude jediným koncertom v roku 2020, ale pánboh zaplať aspoň za to. Všetko sa podarilo na chlp presne, o pár dni by už ten koncert nebol možný. Klub mal za posledných deväť mesiacov jediný koncert, a to bol ten náš. Uznáš sám, že je to štastie v neštastí. Samotný koncert bola jedna paráda, zhruba 200 ľudí urobilo super atmosféru a tak človek aspoň na pár hodín zabudol na každodenné starosti. „Awaken“ je pokrstený a to je to hlavné.
Myslíš, že po skončení bezpečnostních opatření bude hlad po živé muzice takový, že by tohle mrtvé období mohlo nastartovat silnější zájem příznivců o koncerty?
Chcem veriť, že áno. Lenže všetci vieme, ako to bolo aj predtým.Velké festivaly a velké mená ľudí stále lákajú, o menších akciach sa to povedať veľmi nedá. Neviem, ako po tom všetkom ludia zareagujú. a trocha sa obávam, aby po sérii online koncertov ešte viac nezleniveli, keď si „svoju“ kapelu môžu pozrieť z gauča vo svojej obývačke.
Co tě jako první reakce napadne, když se řekne album „Awaken“? Jak dneska vnímáš tohle album, jak jsi prožíval jeho samotný vznik, v čem byla tvorba alba odlišná od předchozí desky „Catharsis“?
Album sa začal natáčať v lete 2019 a nakoniec z toho bola viac ako polročná záležitosť, kedže sme sa museli skoordinovať a upravit bežný život. Nahrávalo sa potom väčšinou po vikendoch, kedže každý má svoju prácu a nie vždy sa veci darilo urobiť podľa plánu. Nedávali sme si však deadline, pretože sme chceli, aby bol album na úrovni a bol prepracovaný do každého detailu. Priznám sa, že občas sme toho mali plne zuby a nálada nebola vždy optimálna, ale verili sme, že výsledok bude stáť za to.“Awaken“ je oproti „Catharsis“ ešte viac prepracovanejší, ale hlavne emocionalne hmatateľnejší. Určite sme sa za to obdobie od „Catharsis“ posunuli aj po technickej stránke a na tej doske to je poznať.
Pro mě asi největším překvapením a zároveň přínosem bylo výraznější využití ženského zpěvu. Uvažuješ o využití něžného pohlaví i pro vaši další tvorbu?
Používame žensky spev už od debutového albumu „Nostalgia“, kde skladbu „Dead Romance“ naspievala známa slovenská speváčka Katarina Knechtová. Následne sme využili žensky spev aj na „Catharsis“ a „Awaken.“ Je pravda, že na novom albume sme dali oveľa väčší priestor speváčke Marcele Jurčenkovej, ktorá sa svojej úlohy zhostila na výbornú. Pri tvorbe skladieb na „Awaken“ to proste išlo nejak samé a tie songy si pýtali ženský atribut. Pre nás to znamená velmi veľa, pretože štruktúra a celá výpovedná hodnota skladieb je oveľa zmysluplnejšia, kedže sa jedná textovo väčšinou o odvratenu stranu ľudskych emocií, vzťahov a lásky. Predpokladám že v ďalšej tvorbe dáme opäť priestor ženskému vokálu čo v najširšom spektre.
Za nejsilnější skladbu z nového alba považuji píseň „Lovecry“. Kde je inspirace k této skladbě a je na desce některá z písni tobě osobně nejbližší?
„Lovecry“ je naša stará skladba ešte z obdobia rokov 2003-2004. Vtedy sme ju pripravovali na druhý album, hrali ju aj naživo, ale po rozpade v 2006 zostala v šuplíku. Až pri tvorbe „Awaken“ sme sa rozhodli zaradiť ju na album. Priznám sa, že mne osobne nepasovala do koncepcie Gloom, kedže je to taká symfonická vec. Potom sme sa však shodli, že by sme ju mohli skúsiť dat na album a trochu zaexperimentovať. Je to taká naša odpoveď na kapely, ktoré sa primárne venujú podobnému štýlu. Použili sme ženské chóry, ženský spev a hlavne veľa symfonickych prvkov a nástrojov. Bola to fuška a s nahrávaním nám pomáhalo viacero ľudí. Výsledok prekonal očakávania a vznikla z toho úžasne emocionálna skladba. Text pojednáva o vyslovení pocitov a poďakovania existencie k milovanej osobe. Zrovna v tejto skladbe nikto nezomiera a netrpí (smích).Partí k mojím obľúbeným, i keď najbližšie mám asi k „Epiloque“.
Co je pro tebe při skládání obtížnější, dostat ze sebe emoce prostřednictvím slov nebo samotné hudby?
To je spojená nádoba, rozdiel je akurát v tom, že ja robím väčšinu textov a hudbu prevážne skladá gitarista Igor. Obidva aspekty však musia mať svoju šťavu a kvalitu,takže obidvom prikladáme veľký dôraz.
Nedávno jste představili videoklip ke skladbě „Hollow“ s poměrně depresivním námětem, který však k vaší hudbě tak nějak patří. Proč padla volba právě na tuhle skladbu a co jste chtěli vyjádřit tímto námětem?
Pre Hollow sme sa rozhodli z pragmatických dôvodov. Chceli sme, aby prvý klip k novej doske charakterizoval naše hudobné cítenie v globále. Na albume sú rôznorodé skladby a pár experimentálnych vecí, takže „Hollow“ vyznieva ako klasika. Jedná sa o depresívny námet, to máš pravdu. Je to fiktívny príbeh nenaplnenej túžby a lásky, ktorý sa končí tragicky. Schopnosť vytvorit veci, z ktorých prudia emocie a energia k posluchačom je dar, ktorý má aj druhú stanu mince. Sú to naše melancholické duše, ktoré sa tu však cítia ako doma. Hovorí sa, že umenie vzniká v bolestiach...
Do alba skvěle zapadá výpůjčka od Sentenced „Bleed In my Arms“, stejně dobře jste na minulém albu zpracovali i „Lovesong“ od Cure. Co tě nejvíc baví na adaptování vypůjčených skladeb do vašeho stylu? Myslíš, že předělávky budou obvyklou součástí vašich nahrávek a je nějaká skladba, do které by ses s chutí pustil?
Sentenced je naša srdcovka, to je bez debat.Robiť nejake covery nám v minulosti nepripadalo dôležité, ale priznám sa, že časom sme chceli niečo skúsiť. Rozhodne nie nejaky revival, pretože na to máme svôj názor, ale jedna dve skladby na koncerte nie sú zlý nápad a robí to mnoho kapiel. To, že sme použili na albumy prevzaté veci, prišlo nejak spontánne. Určite to však nebolo jednoduché a za tu dobu, čo hrajeme, sme snáď skúšali vyberat z 10-15 skladieb. „Lovesong“ od The Cure znel parádne a tak sme ho zaradili na „Catharsis“. „Bleed In My Arms“ od Sentenced sme už hrali na koncertoch asi pred 15 rokmi. Má svoju silu a tak sme ju oprášili, použili pár svojich nápadov a výsledok je super. Uvidíme, čo bude, ďalším coverom na albumoch sa nebránime. Problém je akurát, že nie každá skladba znie kvalitne, resp. jej aranžmá sú tvrdým orieškom, a tak musime vyberať dôkladne.
Krátce před vydáním „Awaken“ jsem v souvislosti s Gloom na internetu narazil na pojem „princové gotického proudu“. Jak ty vnímáš vaše postavení v rámci gotické, případně slovenské scény? Odráží se fakt, že za album „Awaken“ sklízí samá pozitivní hodnocení na zájmu fanoušků o vaši kapelu?
Toto slovné spojenie učinil náš vydavatel Slovak Metal Army, nemáme s tym problém, i keď to vyznieva trochu divne, kedže skoro žadný gothický prúd tu neexistuje... Slovo gothic nepoužívam v spojení s našou hudbou rád, ale nejaká škatuľka tu proste musí byť, aby bola kapela definovaná ako taká. Na prelome milénia sa vo Fínsku tvorila tvz.gothic rock/ metalová mašinéria, počinajúc HIM, Charon,To Die For, Entwine a kopou ďalších. Kvazy odvtedy vzniklo to pomenovanie podobneho štýlu hudby, takže sa dá povedať, že sme nasledovníci tejto scény, i keď sme začínali presne v tomto období po roku 2000. Myslím, že jak u vás, tak u nás nie sú skoro žiadne kapely podobného raženia (keď sa mýlim, nech mi je odpustené), keď si odmyslím gothický kult XIII. Století. V tomto kontextu ten pojem, ktorý si spomínal, sa javí ako zmysluplný (smích). Slovo gothic však vždy radšej nahrádzam slovom melancholický, ono od tej gothickej subkultury ako takej máme predsa len dosť ďaleko, i keď sú tu nejaké spojitosti.
V tomto období je nepochybně nesmírně obtížné cokoliv plánovat. Nicméně jaký je výhled Gloom na příští rok, máš už nějakou představu o tom, co od vás mohou příští rok fanoušci očekávat, mimo jiné i s ohledem na to, že příští rok uběhne dvacet let od založení Gloom?
Neviem, čo bude..,.momentálna situácia je jaká je a niečo plánovať je fakt odvážne. Čo sa týka koncertov, niektore akcie sa presunuli na buduci rok, ale ďaľšie bude treba pripraviť za pochodu. Nikto však nevie, kedy bude možne opät hrať. Mali sme dost veľké plány a chceli sme sa pustiť do dvoch projektov, ktoré však v momentálnej situácii nemá zmysel odhalovať. Pomaly budeme tvorit nový materiál a určite bysme si chceli na dvadsiate výročie pripraviť niečo výnimočného. Budem sa opakovať, ale počkáme si, ako sa veci vyvinú a podľa toho sa zariadime. Snáď bude rok 2021 lepší...
|
