Spletitá je historie norských black/deathmetalistů Cadaver. Vznikala v době, kdy byl žánr ještě v plenkách a svět znal jen raná alba Bathory či Celtic Frost a ze zámoří se o slovo hlásili Death a Possessed. Právě v té době Cadaver postavila trojice muzikantů, kytarista Neddo, basista René Jansen a zpívající bubeník Ole Bjerkebakke. Když se pak spojili s muzikanty z britských Carcass, kteří hostovali na jejich demu „Abnormal Deformity“, vypadalo to, že tato trojice vyvolá poprask. Scéna extrémního metalu byla ještě v plenkách a Cadaver si na ní chtěli vydobýt své místo. Proto přišli v roce 1990 s brutálním atakem „Hallucinating Anxiety“ a o dva roky později s vyšperkovanou „…In Pains“, ukazující jejich technický pokrok a progresivní cítění. Právě „...In Pains“ je bráno jako jejich stěžejní dílo, které se setkalo u fanoušků s velmi dobrým ohlasem, ale k jejich všeobecnému smutku se Cadaver rozhodli to o rok později zabalit.
Když se pak na konci devadesátých let vrátili, byla z nich už zcela jiná kapela. Fanoušci vyhlíželi pokračovatele „...In Pains“, místo toho dostali v podobě alba „Discipline“ moderněji zabalenou nahrávku, na níž z původní sestavy byl na svém místě pouze kytarista Neddo a na postu frontmana bylo možné registrovat protřelého mazáka severské scény Apollyona, které léta vedl kapelu Aura Noir. Neseděl ani název, protože „Discipline“ vyšla pod jménem Cadaver Inc., což fanoušky dokonale zmátlo. Kajícný návrat k původnímu názvu po neúspěšné misi se odehrál v roce 2004, když vyšlo album „Necrosis“, ovšem konec Cadaver byl tehdy ještě rychlejší než ten v roce 1993. Apollyon zamířil k mnohem slavnějším krajanům Immortal a Neddo se stal členem koncertní sestavy kultovních Celtic Frost v jejich posledním tažení. Na Cadaver postupně padal prach…
I když rozpad z roku 2004 vypadal jako definitivní, od léta 2019 je všechno jinak. Neddo opustil své pletky se Satyricon, z dalších kapel si ponechal vlastně jen jedinou – Order – a dnes už vehementně prohlašuje, že jeho hlavní náplní jsou Cadaver. V nich stojí takřka sám jak voják v poli, pro tvorbu novinky „Edder & Bile“ k sobě přizval jediného muzikanta, bubenického světoběžníka Dirka Verbeurena, někdejšího člena Soilwork, jenž před lety neodolal nabídce Davea Mustainea a připojil se nastálo k Megadeth. Verbeurena přítomnost může být lákadlem, ovšem jeho angažmá není zrovna velkou zárukou dlouholetosti, navíc když Mustaine oznámil, že příští rok Megadeth vydají novou desku. Novinka Cadaver může působit jako náplast na léta mlčení. Ne že by byla nějak převratná nebo dokonalá, ale fanoušky žánru dokáže zasytit. Alespoň na nějakou dobu.
S „Edder & Bile“ se nejedná o návrat k progresivnímu dílu „...In Pains“, po kterém příznivci léta volají, ale představuje klasičtější tvář Cadaver, míchajících klasický death metal s thrashovými tempy a brutálním zvukem true norwegian black metalu. Album nemá větší ambice, proto je při své půlhodinové délce spíše jednohubkovým dárkem fanouškům a poctou stylu, který prezentuje. Needo s Verbeurenem vyloží všechny karty hned při úvodním nástupu „Morgue Ritual“, kde Neddo naplno prezentuje svůj chorobný hlas, mající v sobě mnohem více blackmetalového štěkotu než záhrobního murmuru. Progresivní prvky zmíněné osmadvacet let staré desky ustupují do pozadí energii, která z Cadaver stříká, poháněná od bubenické baterie salvami dvoukopáků v pekelně rychlém tempu.
Míst, kde by Cadaver zpomalili, na albu moc není, proto když „Final Fight“ uvedou skoro až doommetalovým úvodem, působí to velmi osvěžujícím dojmem, jenž je však záhy zatlačen do pozadí opět bubenickou salvou a vichřicí kytar. Právě proto lze ozvláštnění hledat někde jinde. Cadaver na to šli od lesa a na desku si pozvali dva hosty. A ne ledajaké. Díky Jeffu Bercerovi ze stylotvorných Possessed je ze skladby „Circle Of Morbidity“ takřka manifest extrémního metalu, jeho důvěrně známý hlas se proplétá s Neddovým, nesoupeří spolu, ale vzájemně se doplňují. Možná ještě lepší kus práce odvedl další Američan Kam Lee, frontman amerických deathmetalových hvězd Massacre. Jeho projev je velice odlišný od Neddova a proto „Feed The Pigs“ vyloženě prospěl jeho hluboký murmur, jenž dělá z této skladby nejvýraznější položku alba.
I přes všechna pozitiva nelze s jednoznačností říci, zda se „Edder & Bile“ stane trvalkou, protože pozornost při opakovaném poslechu upadá. Jedná se o stylově dobře zpracované dílo, ovšem po delší době v přehrávači je nutné uznat, že přidaná hodnota této desce tak nějak chybí. Na druhé straně deathmetalovým a neortodoxním blackmetalovým fanouškům dokáže příjemné chvíle navodit.
|
