Čas je někdy úžasně relativní veličina. Jen o něco málo víc než jeden rok od sebe dělí vydání dvou částí rozsáhlého duchařského koncepčního díla německých Vanden Plas „The Ghost Xperiment“. Tváří v tvář tomuto kompletu se tají dech a okřídlenou frázi o tom, jak by kapela udělala lépe, kdyby nechala nové album raději o něco déle dozrát, totálně staví na hlavu. Vanden Plas znovu rozehrávají úžasně bohatou hru plnou zajímavých detailů, nevtíravě pohlcujících melodií a výborných muzikantských výkonů.
Zcela logicky nelze od „The Ghost Xperiment – Illumination“ čekat nějaké stylové či postupové zvraty oproti první části „The Ghost Xperiment – Awakening“, Velmi přístupný a hravě progresivní metal této osobité kapely nikdy nestavěl na překomplikovanosti ani agresivitě, a tak, jak snadno se dalo sklouznout po civilně propracované hudbě s občasným metalovým kousnutím, přitažlivým nepravidelným zašmodrcháváním a s vytrvale působivou atmosféře minulého alba, stejně tak vyzrále Vanden Plas oslňují i na aktuálním albu. Největší rozdíl je v tom, že zatímco „Awakening“ byla velmi konzistentní kolekce bez výraznějších vrcholů, „Illumination“ nabídne skladby, které opět ze zcela soudržného a silného celku přece jen vyčnívají. A nejlepší na tom je, že Vanden Plas stoprocentně ctí gradující příběhovou linii a nejvytříbenější melodie nabízejí v druhé polovině alba. Absolutně vyhrocené drama nabídnou v ostřejší „Fatal Arcada“ s hrubě sekanými riffy, akčně jedovatou sólovou kytarou a dokonalou pocitovou houpačkou, plnou náladových zvratů, z této dynamické skladby přejdou do úžasně křehké polohy s melancholickou elegancí a něžnou melodií v „The Ouroboros“, jejíž třináctiminutová délka slibuje dějem nabitou výpravnou kompozici. Nejen že Vanden Plas toto očekávání stoprocentně naplní, ale pokud v rozsáhlé dvojdílné sáze někde překonali svoje limity, je to právě v tomto bodě. K plusům, které je nezbytné pro Vanden Plas započítat, patří i atraktivní hosté – Oliver Hartmann a Herbie Langhans na vokálech, ladná Ulli Perhonen (Snow White Blood) v „Black Waltz Dead“ a „Ghost Engineers“, a Alea der Bescheidene (Saltati Mortis), který nejenže poskytl Vanden Plas do alba skvěle zapadající bonusovou položku „Krieg Kennt Keine Sieger“ své domovské kapely, ale ještě ji i svým vypjatým hlasem dokonale podpořil
Bylo lehce troufalé očekávat, že by Vanden Plas mohli překonat minulý díl. Povedlo se. A přitom z celého alba dýchá přirozenost, nenucenost a suverenita. Inu, když to máte v hlavě, v rukách, v krvi i v srdci, může se zdát, že tvořit silnou muziku jde tak nějak lehce a samo od sebe. A o tom je „The Ghost Xperiment – Illumination“.
|
