Jani Lane byl pryč a vyvstala otázka, co bude s Warrant dál. Kapela sice měla zpět dva členy nejslavnější sestavy, kytaristu Joeye Allena a bubeníka Stevena Sweeta, ale zároveň přišla o svého enfant terrible, poznávací znamení a majoritního autora celého repertoáru. Bylo jasné, že s klasickými členy v sestavě už kapela rozhodně nebude pokračovat v experimentech z devadesátých let a že se pokusí vrátit do nejslavnějších dnů. Brzy se rovněž vyřešil problém na postu frontmana, na nabídku kývl Jamie St. James z pauzírujících Black N`Blue, se kterými si udělal jméno v osmdesátých letech a jejichž deska „Nasty Nasty“ je řazena k největším klasikám hair metalu té doby. James stál delší dobu mimo scénu a větší pódia si znovu vyzkoušel v roce 2005, kdy kapela vyrazila na testovací turné, po kterém byl prohlášen za právoplatného člena Warrant.
Rok 2005 proto byl spíše sehrávacím, zpět na rockovou scénu se vracel nejen James, ale i Allen se Sweetem, kteří v době, kdy nepůsobili ve Warrant, kola showbyznysu rovněž opustili. James si se starým repertoárem poradil obratně, přestože Laneova absence byla citelná. Jamie byl bezesporu dobrý zpěvák, ovšem po roce 2000 už nedosahoval takového entuziasmu jako v dobách prvních čtyř desek Black N`Blue, navíc i tehdy postrádal Laneovo uhrančivé charisma. V dobách Black N`Blue nebyl James plodným a charakteristickým skladatelem jak Lane blahé paměti a proto kapela byla donucena poprvé ve své kariéře (ponechme stranou divoké natáčení „Belly To Belly“) pracovat společně bez hlavního tahouna. Nakonec tuto funkci na svá bedra vzal basista Jerry Dixon, jemuž na desce „Born Again“ asistoval zejména Eric Turner a James, v dalších letech se pak Dixon stal nejdůležitějším tvůrcem kapely.
Na „Born Again“ se projevilo, jak moc byl Lane pro tvorbu (přestože některé jeho experimentální nápady lze označit až za schizofrenní) Warrant důležitý. Přestože se kapela vrátila ke klasickému hard rocku (už bez hairmetalového pozlátka, tolik příznačného pro jejich slavnou éru), už zněla trochu jinak než její fanoušci čekali. Nebylo to ani kvůli Jamiemu St. Jamesovi, který na albu odvedl dobrý výkon, ale proto, že Warrant pozbyli svou tvář. I když na „Ultraphobic“ či „Belly To Belly“ zněli úplně jinak než v dobách „Cherry Pie“, stále se i těmito netypickými deskami táhlo pojítko ve formě Laneova nezaměnitelného hlasu a jeho typicky nenapodobitelných melodií. To bylo všechno pryč, přestože z desky vyčnívá snaha nahrát album podobné tomu, jak znělo „Cherry Pie“, ovšem lehkost tohoto dávného počinu zmizela.
Už start „Devil`s Juice“ působí trochu těžkopádným dojmem, což trochu kalilo radost z toho, že Warrant po dlouhých letech znovu natočili autorskou a sytě hardrockovou desku. Následující „Dirty Jack“ je představuje v lepší formě, ale pozorný posluchač si jistě všimne faktu, že právě touto skladbou chtěli Warrant (a dost okatě) navázat na slavnou „Uncle Tom`s Cabin“, zejména spojením akustického úvodu, do něhož se jako žralok zakousne ostrý riff. Nakonec je „Dirty Jack“ spolu s „Bourbon County Line“, „Angels“ a Roxy“ tím nejlepším, co „Born Again“ nabízí. Sice je tu v podstatě hodně málo míst, kterým lze vytknout něco konkrétního, ovšem takových, kde by posluchač měl důvod k euforii z předkládaného materiálu je zde ještě méně. „Born Again“ je až příliš obyčejná deska, která už Warrant nedokázala odlišit od konkurence, tak jak tomu bylo v dobách prvních dvou alb, ale i následných experimentů, jelikož zní až moc bezpečně a konzervativně. Což je ovšem problém i následujících desek, které se už všechny musely obejít bez frontmana nejslavnějších dnů.
Ani Jamie St. James ve Warrant moc dlouho nevydržel a kapelu opustil po úspěšném vystoupení na festivalu Rocklahoma. Jeho vklad je tak trochu diskutabilní, na jednu stranu znovu přivedl Warrant zpět k hardrockovému soundu, ovšem album, na kterém se představil, patří v dějinách kapely k těm nejméně výrazným. Koncem roku 2007 byl St. James už pryč, obnovil svou dávnou partu Black N`Blue a svým odchodem otevřel možnost novému spojení s Janim Lanem. Ten, alespoň pro tuto chvíli zbaven svých závislostí, do Warrant nastoupil začátkem roku 2008. Poprvé od roku 1993 se sešla sestava, která natočila první tři nejslavnější díla. Jenže, jak praví klasik, dvakrát do jedné řeky nevstoupíš… Bylo naplánované velkolepé turné se Cinderellou, které však kvůli problémům Toma Keifera s hlasivkami skončilo dřív, než začalo. Jenže už jeho přípravy provázely velké spory mezi Lanem a zbytkem kapely ohledně budoucího směřování kapely. 10. září 2008 bylo pak definitivně oznámeno, že Lane už znovu není členem kapely a že nasmlouvané koncerty odzpívá Robert Mason, někdejší předák Lynch Mob. Ze záskoku se nakonec stala náhrada trvalá a dnes už má Mason s Warrant na kontě dvě řadová alba, která se však, stejně jako „Born Again“, svou kvalitou nepřiblížila prvním čtyřem deskám.
Osud Janiho Lanea po definitivním konci u Warrant nabral tragický směr. Ještě v roce 2008 vydal velice dobré album „Love The Sin, Hate The Sinner“ s kapelou Saints Of The Underground, jež s ním tvořil kytarista Keri Kelli a rytmická sekce tehdejší sestavy Ratt, basista Robbie Crane a bubeník Bobby Blotzer. Tento počin se nese v typickém laneovském duchu, původní hard rock a hair metal je kořeněn drobnými vlivy alternativního rocku, nejlepší skladba z něj („Moonlight Mile“) však pochází z repertoáru The Rolling Stones. Lane poté přijal nabídku kolegů Great White, aby u nich zastoupil Jacka Russella, který musel absolvovat protialkoholní léčbu. Toto angažmá však bylo tristní a smutně demonstrovalo Laneův zchátralý stav. Přestože si se skladbami této kapely dokázal poradit a navíc přihazoval i akustické verze „Cherry Pie“ a „I Saw Red“, nešlo si na dobových záznamech nepovšimnout, jak z kdysi věčně usměvavého plážového blondýna, nyní vyhublého na kost, vyprchává život a dávná energie. Vystoupení s Great White byla povětšinou tragikomickou přehlídkou, v níž Lane odbíhal do zákulisí, aby do sebe mohl kopnout panáka kořalky. Nebylo proto náhodou, že jej kapela požádala, aby své místo přenechal Terrymu Ilousovi (jinak XYZ), který jej zastupoval čím dál častěji. Janiho konec byl hořký. Objevily se problémy se zákonem, byl několikrát zadržen poté, co na plech zlitý řídil po Los Angeles své auto a nakonec muži zákona našli 11. srpna 2011 jeho chladnoucí tělo v hotelu Comfort Inn v kopcích v Santa Monice. Příčina smrti je nasnadě… Akutní otrava alkoholem v kombinaci se zklidňujícími léky. Odešel jeden z nejlepších muzikantů kdysi tak slavné losangeleské hairmetalové scény, navíc ve věku sedmačtyřiceti let, kdy mohl ještě mnohé dokázat. Jeho sestra tenkrát pouze podotkla, že jej zabil jeho největší nepřítel a kamarád v jednom. Jisté je, že bez blonďatého Mr. Cherry Pie už nikdy Warrant nebyli tak dobrou kapelou jako kdysi. A ani nikdy nebudou…
|
