Říznou a skočnou muziku ukrajinských Jinjer z doněcké Gorlovky jsem objevil někdy před čtyřmi lety. Jako správného chlapa mě oslovily nejen ladné křivky frontwomanky Táťány Šmaijlukové, ale i její kreativní projev zasazený do groove metalové řezničiny, nasáklé mnoha dalšími styly. Soubor sice vznikl již před dvanácti lety, ale ledy začaly praskat až po příchodu zpěvačky s dlouhými dredy a děsivým growlingem.
Poté, co vyhráli několik národních ocenění a po vydání ještě poněkud přímočarého druhého alba „Cloud Factory“, podepsali Jinjer smlouvu s rakouskou firmou Napalm Records a začali nesměle pronikat mimo teritorium své domoviny. Nejprve po internetu, později i fyzicky na turné s Arch Enemy či Cradle of Filth. Třetí album „King of Everything“ se krom několika žádaných koncertních ostrých vypalovaček proslavilo zejména baladou „Pisces“, která byla vystavěna na kontrastu poklidné skladby a zuřivé, až hardcorové pasáže, ve které se Táťána jakoby mávnutím proutku převtělila do Démona Zla. Toto video zhlédlo k dnešnímu dni přes čtyřicet pět miliónů diváků a vzniklo na něj mnoho tehdy oblíbených reakčních videí od všemožných i nemožných, vesměs šokovaných komentátorů. Už tady se potvrdilo, že pěvecká technika zpěvačky je velkou devizou souboru. Zatím poslední studiové album „Macro“ podobný trhák nepřineslo, dost písní se však živě setkalo s velkým úspěchem, v sedmi případech bylo šikovným marketingovým přístupem podpořené povedenými klipy. V celkovém projevu kapely je opět znatelný posun v technice hraní. Nemyslím tím třeba jen překvapivou funky odbočku v „Home Back“, či ska intermezzo v „Judgement (& Punishment)“, ale barevnou a náročnou muziku na ploše celého alba, na kterém trojice muzikantů naservírovala užaslému posluchači v podstatě prog metalový materiál, pokud by byl vydán v instrumentální podobě.
Minulý rok měl být pro Jinjer tím průlomovým, naplánované celosvětové turné je mělo katapultovat do první ligy metalové smetánky. Planetátní lockdown však takový cíl zhatil, (tak, jako mnoha jiným) - kapela však stihla na jaře zaznamenat na jedné z několika australských štací své živé vystoupení, které bylo vydáno pod názvem „Alive in Melbourne“. Napěchované album s téměř osmdesáti minutami záznamu poskytlo solidní průřez diskografií souboru, nejvíce prostoru logicky dostalo album „Makro“ se sedmi zářezy, předchozí album „King…“ bylo prezentováno pěti kousky, kapela nezapomněla ani na letmé připomenutí „Cloud Factory“ a zařazeny byly i dva úspěšné songy z posledního EP „Micro“.
Naživo logicky zní tenhle různorodý groove metal s hardcore prvky a občas melodičtějšími refrény drsněji. Některé ve studiu propracované pasáže a aranže s dvěma kytarami dostaly v koncertním provedení úspornější a průraznější podobu, až mi to někdy přišlo ke škodě věci. Zvuková kvalita záznamu rovněž (diplomaticky řečeno) není žádná velká sláva. Tato kapela se však zrodila k živému hraní, sledování živelné Taťány je velkým zážitkem a v kotli fanoušek leccos odpustí…
Toto CD (nebo chcete li double LP) shrnulo poctivě první desetiletku souboru, na YouTube jej lze zhlédnout i ve video verzi. Je zjevné, že se i v zámoří podobná muzika nemaistreamového charakteru líbí. V roce 2021 Jinjer chystají vydání zatím bezejmenného alba. Až se tak stane, budu připraven, stojí to za to!
|
