Vydání debutu bylo pro Led Zeppelin důležité nejen proto, že představil do té doby naprosto odvážnou a dosud neslyšenou kombinaci tvrdých kytar, vypjatého vokálu, bluesových skladeb a nastupující hardrockové třaskavosti, ale také proto, že s ním byla kapela v pravý čas na pravém místě. V reputaci jim pomohla i série koncertních turné, jak v Americe, tak ve Velké Británii, ale také manažerská obratnost Petera Granta, která byla v době vydání první desky stejně důležitá jako hudba samotná. S podivem je, že se ke kapele publikum v domovské Británii stavělo zprvu trochu rezervovaně a dívalo se na ně jako na druhořadé The Yardbirds, kteří v šedesátých letech byli skutečnými miláčky publika. Ovšem Led Zeppelin si brzy vše začali vynahrazovat za oceánem, kam ještě na sklonku šedesátých let zamířili. Jejich koncerty se staly stále častěji navštěvovanými a vřelost amerického publika byla pro Led Zeppelin o to překvapivější, jelikož si byli vědomi faktu, jak rezervovaně se zámořské publikum (po předchozím úspěchu The Beatles a The Rolling Stones) staví ke kapelám z cizích zemí. Dá se říct, že Led Zeppelin v Americe prošlapali cestu svým dalším souputníkům z hardrockového pravěku přelomu šedesátých a sedmdesátých let, přičemž ani Black Sabbath, ani Deep Purple se nepodařilo u amerického publika získat tolik náklonnosti, jako právě Zeppelínům.
"Kdybychom neodjeli do Ameriky a nepřišlo první a druhé turné, nikdy bychom nebyli tak velkou kapelou, jakou jsme se v dalších letech stali," řekl ve svých vzpomínkách na konec šedesátých let basista John Paul Jones, "Jimmy byl na přízeň fanoušků zvyklý už z The Yardbirds, ale pro zbytek tohle bylo něco neuvěřitelného. I pro Jimmyho byl tak velký zájem publika něčím docela novým." Bylo ohromující, jak velkou euforii dokázali led Zeppelin s debutovým albem vzbudit. To nakonec přesvědčilo i vydavatelskou společnost, která je začala hnát do výkonu a požadovala další studiovou desku. Ta proto vznikala v bojových podmínkách, neboť kapela musela plnit koncertní závazky (zejména v Americe), užívala si právě nabyté slávy, zejména Robert Plant se stával sexysymbolem mladých Američanek, a navíc musela předložit skutečně přesvědčivý materiál, jenž by utvrdil i dobovou kritiku, která ještě Led Zeppelin nevzala úplně na milost.
Druhé album se začalo nahrávat ještě v čase, kdy debut teprve připutoval na pulty obchodů. V té době byla kapela právě v USA, kde Peter Grant zamluvil krátké nahrávací frekvence v Los Angeles, New Yorku a kanadském Vancouveru, aby se kapela po přesunu do Evropy v létě 1969 věnovala nahrávání i v Londýně, přičemž finální mix desky se uskutečnil znovu v New Yorku. "Hlavním autorem skladeb je psaný Jimmy, ale je pravda, že skladby jsme dávali dohromady více jako kapela a řada pasáží je dílem čiré improvizace," zmínil Jones. Na samotném výsledku je kromě míst, které odpovídají spíše studiovému jamu, znát také natlakovaná energie, kterou kapela připisovala vypjatým situacím, vyvolaným hektičností nahrávání. Možná právě proto, že kapela nahrávala ve spěchu a razantně, je deska "Led Zeppelin II" považována za jakýsi prazáklad heavy metalu. Neměl na to vliv měnící se výraz kapely (takový posun na albu zase nenastal), ale jistá forma agresivity, způsobená stresem, čímž se vysvětlovalo i rychlejší tempo skladeb.
Naprosto typickým příkladem je úvodní Pageův riff v "Whole Lotta Love", což je kytarový motiv, který si pak osvojila (přestože ve zrychlenějším tempu) řada kapel Nové vlny britského heavy metalu. Přestože tempo této skladby ještě pošilhává po blues, je spolu s "Paranoid" od Black Sabbath a "Smoke On The Water" tato skladba považována za největší hardrockovou hymnu všech dob a jasnou výkladní skříní druhé zeppelinovské desky. A to i přesto, že se na kapelu v době vydání znovu snesla vlna kritiky za to, že si znovu vypůjčila motivy od starého amerického bluesmana Willieho Dixona. Jenže to už je dnes pouze součástí historie a neubírá to "Whole Lotta Love" na jejím megakultovním statusu. Podobně si Page počínal také v "The Lemon Song", kde si pro změnu vypůjčil nápady od Howlin` Wolfa. Přestože tato inspirace je v "The Lemon Song" ještě markantnější, kritika i fanoušci se soustředili na jiné okamžiky, protože "The Lemon Song" je (možná ještě společně s "Bring It On Home") je jednou z méně výrazných položek na desce a své umístění na ní našla jen díky nedostatku materiálu, protože se jednalo o skladbu, kterou Led Zeppelin hrávali na koncertech od svých počátků.
Hlavní síla alba tkví však v energických věcech, jako jsou skvěle rozjeté "Heartbreaker" nebo "Living Loving Maid (She`s Just A Woman), jasně demonstrující, že se Led Zeppelin posunují od bluesové party k mnohem univerzálnější hardrockové formaci. Sound kapely se díky tomu stal čitelnější a směřoval více k mainstreamu, čímž se měnilo i publikum, navštěvující koncerty. Přestalo ubývat rejpalů a hudebních hnidopichů, soustřeďujících se na správný bluesový základ, ale přibývalo mladých lidí, kteří právě začali objevovat kouzlo nového hard rocku. Led Zeppelin sice stále demonstrovali sovu lásku k blues, jež je zde nejslyšitelnější ve zmíněné "The Lemon Song", ale i v "Rumble On", či v "What Is What Should Never Be", ale na druhou stranu zde byla i titánská kompozice "Moby Dick", Bonhamův koncertní majstrštyk, což byla (alespoň v částech, kde hraje s Bonhamem celá kapela) jasná deklarace hardrockového hnutí. Druhou stranu mince představuje akustická balada "Thank You", velká chvilka pro Planta a pro kapelu samotnou výlet do popovějšího hájemství. Právě rozdílnost jmenovaných skladeb dokázala z tohoto alba vytvořit nebývale barvitou záležitost, jež je i po více než padesáti letech citována jako klasika z největších.
Přestože se říká, že velké desky jsou doceňovány až déle po vydání, pro "Led Zeppelin II" to neplatí. Deska vylétla do žebříčků okamžitě po vydání a potvrdila, že úspěch debutu nebyl náhodný. Jestliže minulé album zasluhuje v bodování absolutorium, je to zejména pro jeho průkopnickou roli, neboť kapela lvím podílem pomohla na svět hard rocku, když dala mnohem tvrdší a variabilnější tvář bluesové hudbě. Dvojka si nejvyšší hodnocení zasluhuje především za skvělé a nápadité skladby, které původní koncept jedničky dotáhly k dokonalosti a přidaly mu nebývalé množství živelné energie. Když "Led Zeppelin II" vyšlo, kapela existovala pouze něco málo přes jeden rok a už byla nejžhavější akvizicí na rockové scéně, která i díky ní zažívala renesanci a obrovský rozkvět.
|
