Přestože se zdálo, že německý hardrockový projekt Sainted Sinners, který kupodivu není ze stáje Frontiers Music, stojí zejména na osobě zpěváka Davida Reeceho, vývoj posledních měsíců ukázal opak. Kapela, kterou před pár lety postavil kytarista Frank Pané, posledních šest let člen slavnějších Bonfire, totiž provedla personální kolotoč, po němž ze sestavy vylétl právě Reece. Jeho přínos pro Sainted Sinners byl stejně diskutabilní, protože Reece, ač si udělal jméno jako někdejší frontman Accept, Bangalore Choir, Tango Down či právě Bonfire, nebyl nikdy výjimečným skladatelem a i v Sainted Sinners spíše interpretoval skladby, jejichž duchovním otcem byl právě Pané. Náhrada v podobě dnešního předáka legend Nové vlny britského heavy metalu Tygers Of Pan Tang Jacka Meilleho tedy nemusí mít na zvuk kapely žádný zásadní vliv.
Je nutné přiznat, že Meille je zcela odlišným typem zpěváka než David Reece. Hlas druhého jmenovaného léty zhrubl, a i přes stálou absenci výraznější barvy nabral směr někam do blues/hardrockových poloh. Meille nemá ve svém výrazu větší stopy bluesového pnutí, které bylo důležité pro minulou desku Sainted Sinners "Back With A Vengeance", ale je spíše pěvcem, jehož hlas by se v osmdesátých letech výborně hodil k velkým stadionovým hitům. Oproti Reecovi se jeho hlas pohybuje ve vyšších polohách, kde je mnohem jistější než v nižších - bluesovějších. Proto Sainted Sinners na desce "Unlocked & Reloaded" mění směr, který nastolili s předchozím dílem, opouští whitesnakeovské manýry začátku osmdesátých let a míří přímo do stadionového období hard rocku. Jejich výraz je energičtější, na druhou stranu se nedokáží vyhnout otřepaným klišé a typickým AOR postupům, které se od nejslavnějších dob Journey změnily jen minimálně.
I tak výměna sebejistého Meilleho za trochu unaveného Reeceho této kapele prospěla. Kapela sice představuje po stránce kompoziční svůj obvyklý standard, znovu nepřichází s přelomovým hardrockovým dílem, ovšem ani s průměrnou nahrávkou, takže na "Unlocked & Reloaded" lze ocenit opět nový přístup. Tím si sice kapela opět trochu drolí vlastní tvář, ale zase zaručuje, že fanoušci budou mít stále (alespoň z části) co objevovat. I když si pozornost deska nevynutí po celou dobu stopáže (na to jsou tito muzikanti až moc velkými rutinéry), jsou zde okamžiky, které si opakovaný poslech vyžádají. Zejména rozjezd alba patří k tomu povedenějšímu, co hardrocková scéna za poslední roky nabídla. Když se totiž na začátku alba Sainted Sinners vytasí se "Same Ol` Song", nestačíte se divit, jaký je najednou v této partě zápal.
Přestože tempo nastavené v "Same Ol` Song" poleví už ve střednětempé hitovce "Standing On Top", kvalita neklesá o mnoho dolů. Kapele velice sluší stopy starých Deep Purple ve "Free To Be" a "Stone Cold Sober", kde velice důležitou roli hrají klávesy (a je jedno, jestli se jedná o hammondky nebo barově rock n`rollové piáno), vlivy Van Halen z dob jejich párty rockových senzací (ve "40 Years") nebo odlesk starých AOR umělců v "Early Light Of Day". Z těchto skladeb sálá bezprostřednost a uvolněná atmosféra, která od Sainted Sinners ještě nikdy v této míře slyšet nebyla. Mnohem horší je, když se kapela pustí do dramatičtějších poloh, kde si ošklivě vyláme zuby. Dvě nejambicióznější položky alba - "The Hammer Of The Gods" a "Farewell To Kings" - nefungují a nezachrání je ani Meille, jenž se pouští do hlubších hlasových poloh, kde není ani náhodou tak silný jako v rock n`rollovějších kouscích. Škoda, "Unlocked & Reloaded" mohla bez nich dopadnout o něco lépe...
Přesto se jedná o nahrávku, která stojí minimálně za několik opakovaných poslechů. Sainted Sinners na ní oproti předchozím dílům kompozičně přece jen trochu vyzráli (nakolik je to však dílo Meilleho a dalších dvou noviců, basisty Rica Bowena a klávesisty Ernesta Ghezziho je otázka...) a našli tvář, která jim z dosud prezentovaých alb sluší nejvíce. Proto pro ně budoucnost vypadá trochu světleji než po prvních dvou deskách.
|
