Francouzský hudebník Frédéric Slama, dlouhá léta žijící v Los Angeles, je neúnavný dříč. Aktuálně se svým projektem AOR, kam si pravidelně zve řadu stylových hvězd, vydává album „The Ghost Of L.A., jenž je opět esencí čisté AOR stylu. Přiznává velký obdiv ke kapelám Foreigner, Journey, Toto, Whitesnake nebo Survivor a podle toho také svou hudbu tvoří. V následujícím rozhovoru, ke kterému se postavil velmi vstřícně, vysvětluje, proč v podstatě všechna jeho alba mají ve svém názvu iniciály Města andělů, ale i to, jak zapáleným je fanouškem stylu, který vetknul i do jména své kapely. I když vytvořil už dvacet alb, stále má novou a novou inspiraci, kterou chce zúročit i v dalších letech. Prý možná i na další padesátce desek…
Dlouhá léta se věnuješ stylu AOR. Myslíš, že má stále co říct dnešním mladým posluchačům?
Přesně tak. Celý život se věnuji AOR a ten žánr se za ta léta hodně vyvinul a teď už oslovuje mladou generaci, která má ráda zvuk osmdesátých let. Takže ano, myslím si, že AOR i další podobné kapely mohou zaujmout i mladé lidi. Dostávám mnoho mailů a zpráv od fanoušků už třicet let, takže naděje pro tento styl stále existuje (smích).
Před lety jsi pojmenoval svou kapelu AOR. Bylo to proto, aby bylo každému hned jasné, jak zní?
Naprosto! Svou kapelu jsem AOR pojmenoval už v roce 2000, takže lidé, kteří mají rádi hudbu Toto, Foreigner nebo Westcoast, tedy klasické AOR, tak hned vědí, o co jde. A zafungovalo to dobře.
Nedávno jsi vydal nové album „The Ghost Of L.A.“. Pro mě je to tvoje typická nahrávka. Jaký je podle tebe rozdíl mezi ní a předchozími alby AOR?
„The Ghost Of L.A.“ je moje dvacáté album a je rockovější a melodičtější než předchozí desky. Jsou tam slyšet přímo vlivy kapel osmdesátých let jako Foreigner, Survivor, Journey nebo Whitesnake. Dalším rozdílem je, že je na něm mnohem méně hostů než na předchozích albech, na nichž se podílelo kolem dvaceti hudebníků. Tuhle desku nás tvořilo šest. Takže i zvuk je díky tomu semknutější a spíše se jedná o album kapely, než o desku sólového projektu s různými hosty.
Na „The Ghost Of L.A.“ je několik zajímavých hostů. Nade všemi ční Paul Sabu. Podílel se na tvorbě skladeb nebo nazpíval jen „Give Her The Moon“ a „The Distance Between Us“?
Všeechny skladby na všech mých albech píšu výhradně já, takže Paul s nimi neměl nic společného, tedy kromě toho, že do nich vložil svůj talent a ty skladby zní fantasticky. Paul je můj dobrý přítel a podílel se na všech mých deskách od roku 2012. Mimochodem, společně v březnu vydáme jedno velmi speciální album, ale víc ti o něm teď říct nemůžu. Ale brzy uvidíš…
Na albu opět hraje Tommy Denander. Je už stálým členem kapely, nebo se pořád jedná výhradně o tvůj projekt?
Tommy je také můj velmi dobrý přítel a mimo to je to jeden z nejlepších kytaristů na světě. Je pravda, že hrál na osmnácti mých albech, ale není členem AOR. To je prostě můj one man band. Ale je pro mě ctí s ním hrát a doufám, že bude i na dalších padesáti deskách, co přijdou (smích).
V promo materiálech se píše, že nové album je určené pro fanoušky Foreigner, Survivor a Whitesnake. Zarazili mě Whitesnake… To je přece kapela, která hodně čerpá z blues. Cítíš v hudbě AOR také bluesové kořeny?
Blues rock celkově, od Garyho Moorea po Johna Bonamassu nebo Waltera Trouta, celkově ovlivňoval AOR scénu. I na mých předchozích albech je několik skladeb, které jsou lehce ovlivněny bluesem, ale můj styl je spíše melodický rock nebo westcoast hudba… Bluesové vlivy najdeš u řady jiných kapel, ale u mě zase tolik ne.
Ty jsi Francouz. Jak ses dostal k podobné hudbě, jako hráli Foreigner, Survivor nebo Journey? A byl to pro tebe hlavní impulz k tomu dělat muziku?
Polovinu svého života jsem prožil v Los Angeles, takže jsem spíš Američan než Francouz. Ale dříve jsem býval ve Francii a pak v Kalifornii hudebním novinářem, a to dokonce ve velmi mladém věku, od třinácti do dvaceti let a při tom jsem narazil na všechny kapely, které tolik miluju. Jsem velkým sběratelem hudby a mám více než šestnáct tisíc alb, které mě pořád ovlivňují. Jsem také spisovatelem a napsal jsem patnáct knih o AOR a hudbě západního pobřeží. Je to série, která se jmenuje „The Westcoast Bible“ a je normálně k dostání přes Amazon.
Jaká byla tvoje vize, když jsi AOR před lety zakládal? Chtěl jsi hrát sám a zvát si k sobě hosty nebo jsi chtěl mít plnohodnotnou kapelu?
Před AOR jsem vydal dvě sólová alba, jedno v roce 1984 a druhé ve dvaadevadesátém. To druhé, „L.A. Rendezvous“, před několika měsíci vydala firma Perris Evidence. Když jsem pak v roce 2000 založil AOR, chtěl jsem hrát se všemi hudebníky, které obdivuju a tak jsem s tím začal. Na prvních albech byli hosté z Toto nebo Chicago, ale od roku 2004 jsem chtěl víc pracovat s rockovějšími zpěváky.
Zveš si na alba zejména americké hudebníky. Žiješ dnes v Americe nebo pořád bydlíš ve Francii?
Teď jsem hodně často ve Velké Británii, z osobních důvodů, ale také velmi často jezdím do Francie a samozřejmě do Kalifornie, abych se tam setkal s přáteli. Vždycky jsem hodně cestoval a to je způsob života, který mi vyhovuje, protože tak potkáváš hodně různých a zajímavých lidí. Teď s covidem je to sice o dost složitější, ale ono už brzy bude líp!
Na albech AOR se vystřídala řada hostů. Na jakou spolupráci vzpomínáš nejraději a kterou bys nejraději vymazal z paměti?
Upřímně obdivuju většinu lidí, kteří na mých deskách hráli, a proto je stále žádám, aby byli součástí AOR. Většina z nich jsou zpěváci nebo hudebníci, které jsem sám poslouchal, takže tyto spolupráce jsou nezapomenutelné a jsem za to rád. Co se týče těch, co bych nejradši vymazal z paměti, tak jsou to především dva chlápci, kteří toho v životě předtím moc nedokázali, ale o to více byli arogantní a žárliví. Nepochopím, proč jsou lidé tak hloupí… Ale protože jsem je vymazal z paměti i ze svého webu, tak si ani nemůžu vzpomenout na jména (smích).
Když pominu současnou situaci ohledně koronaviru, jak moc často AOR hrají živě nebo jde jen o studiový projekt?
AOR byl vždy hlavně studiovým projektem. V průběhu let samozřejmě na nějaké koncerty došlo, ale je hrozně těžké dát dohromady všechny skvělé muzikanty najednou, protože jsou věčně zaneprázdnění nebo na turné. Když lidi půjdou na AOR, tak chtějí vidět hvězdy a ne jen mě s neznámými hudebníky. Je tu ale šance, že v roce 2022 uděláme víc koncertů s Paulem Sabu a několika dalšími známými muzikanty. Uvidíme, co nás čeká a co přinese budoucnost.
Jaký je podle tebe nejlepší způsob propagování nových alb. Myslíš, že internet dokáže nahradit plnohodnotné koncerty?
Internet je skvělý způsob na propagaci hudby, ale zároveň je to ta nejhorší věc, protože si můžeš zadarmo a nelegálně stáhnout hudbu, kterou umělci tvořili roky. Je to jako kdybych šel do obchodu, vzal si všechno, co chci a odešel bez placení. Lidé, kteří takto kradou hudbu si to vlastně ani neuvědomují, protože je to prostě zadarmo. Ale samozřejmě díky internetu mohou muzikanti být v kontaktu se svými fanoušky, sběrateli a novináři po celém světě. A to je na tom skvělá a užitečná věc.
Soustředíš se výhradně na práci pro AOR nebo hraješ i na albech jiných umělců?
Napsal jsem a nahrál dvě skvělé desky pro dívčí kapelu Chasing Violets, kde byla také spousta hostů jako v AOR. Také jsem produkoval několik kapel z Francie, Japonska a Ameriky.
Tvoje desky mají čistý, stylový zvuk AOR. Neláká tě zkusit také jiný druh hudby?
Mám rád hodně druhů hudby, ať už je to blues, contemporary jazz, jižanský rock, klasický rok, funky, hard rock, country, ale nad vším je AOR. Od lehkého AOR jako The Eagles, Chicago nebo Christopher Cross, až po rockové AOR jako Whitesnake, Bad English nebo Giant. Myslím, že tento styl znám lépe než kdokoliv jiný, tak se rozhodně budu držet této hudby, kterou mám nejradši.
Mezi albem „L.A. Darkness“ a novinkou „The Ghost Of L.A.“ je pět let, což je nejdelší pauza mezi alby AOR. Proč vydáváš desku po takové době?
Je to dlouhá přestávka, nejdelší, ale i tak jsem každý rok vydal jedno nebo dvě alba. Jde třeba o kompilace „The Heart Of L.A.“ nebo „The Best Of The Westacoast Spirit“ a udělal jsem také tři dema pro Perris Records. Udělal jsem také pět remasterovaných reedicí starších alb AOR s novými booklety, takže během této pauzy jsem udělal dalších deset věcí. A to není špatné, ne? Posledních pár let jsem byl také hodně zaměstnaný psaním knih o westcoast hudbě a AOR. Zkus si je přečíst…
Každé z alb, které jsi s AOR vydal, má v názvu iniciály Los Angeles. Proč? Fascinuje tě tolik to město?
Já jsem v L.A. žil dlouhou řadu let a bylo to opravdu město snů. Hlavně v sedmdesátých a osmdesátých letech. Je to moje pocta městu, které jsem tak miloval. Je to také můj koncept, mít název L.A. v takřka všech titulech alb. Baví mě to a mým fanouškům se to líbí. I proto každý může navštívit mé stránky www.slama101.fr, kde se dozví víc informací o mých albech i knihách, ale můžeme se i jen tak pozdravit.
Tvoje příjmení - Slama - zní dost česky. Nemáš nějaké kořeny v České republice?
Ne (smích). Nevím o tom, že bych pocházel z Čech, ale všechno je možné.
|
