Rusko už dávno není země častušek a rozjuchaných budovatelských skladeb jako v dobách největšího rozpuku Sovětského svazu. Už v osmdesátých letech v této „zemi neomezených možností“ začala bujet rocková a metalová scéna, což nejlépe demonstrovali heavymetaloví Čjornyj kofe či Aria, alternativci Sektor Gaza a zejména hardrockoví Gorky Park, kteří na samém sklonku sovětského impéria dokonce prorazili s debutovým albem i v Americe, kde se o ně staral sám Jon Bon Jovi. Přestože z Ruska nikdy nevzešla kapela světového formátu ani žádná stylotvorná formace, je tamní scéna dostatečně silná, aby světu dávala i zajímavá uskupení. Další z nich, která se bude prát o své místo na slunci, je mladá čtveřice Crossbones Creed, pocházející z krásného lázeňského města Soči, ležícího na pobřeží Černého moře a úpatí pohoří Kavkaz.
Místo toho, aby se tito chlápci kochali výhledem na dvojitý vrchol hory Elbrus, vzali do rukou kytary a v minulé desetiletce se pustili do tvorby vlastního materiálu. Který je natolik neruský, až možná nebudete věřit, že pochází od muzikantů, žijících pod jhem Vladimira Putina. Jak tvrdí Crossbones Creed na svých stránkách, největší inspirací jim byly staré hardrockové party typu Led Zeppelin, ale i modernější formace, ať to jsou současní představitelé jižanského rocku Black Stone Cherry, namakanější Black Label Society kytaristy Zakka Wyldea, nebo dokonce alternativní hračičkové Queens Of The Stone Age. Ve výsledku by se možná těmto partám chtěli blížit, ale naštěstí se nepustili do jejich bohapusté kopírky a znějí přece jen trochu specificky, přestože očekávaných vlivů tradiční ruské hudby se v nich neobjevuje ani za mák. Crossbones Creed by mohli být z fleku americkou kapelou, protože přesně tak zní.
Tahle parta má jednu obrovskou výhodu a tou je projev zpěváka Jevgenije Poznyakova. Jeho hlas je silný skoro tak jako vokál řady starých hardrockových mistrů a místy dokonce připomene (ve vysokých polohách) Roberta Planta, jinde zase nejlepší chvilky Davida Readmana z Pink Cream 69. A je to právě Poznyakov, který dělá z debutového alba „Troublemaker“ zajímavou a velmi dobře poslouchatelnou záležitost, jelikož s původností jsou Rusové trochu na štíru. Přestože se zaklínají jižanským rockem, ten z „Troublemaker“ nerezonuje tak silně, jak muzikanti sami proklamovali, ale mísí se s jinými vlivy. Kromě tradičního hard rocku, který je základem celé desky, se objevují i odkazy na grungeové hnutí devadesátých let, leckdy se Rusové nechají svést a sází riffy, které připomenou klasické chvilky Alice In Chains a zejména Soundgarden.
Důležitý pro „Troublemaker“ je fakt, že Crossbones Creed mají v zásobě dostatek slušných, místy i dosti silných skladeb. Kapela všechny karty vyloží hned v úvodní „Easy Ride“, která se pyšní zatěžkaným poctivě hardrockovým tempem, velmi dobrou kytarovou prací v riffech i a sólech a především silným hlasem frontmana, jenž dává křídla zejména slušnému refrénu. Přesto „Easy Ride“, pasovaná do role pilotní singlu, není tou pravou výstavní skříní desky. Kapela na „Troublemaker“ zažije ještě lepší chvilky. K největšímu výkonu se vybičuje v titulní „Troublemaker“, které vévodí úsečný riff, jenž podporuje Poznyakův bezpečně silný hlas (zejména v nakažlivém deklamovaném refrénu), a ve „Where You Belong“, která má sice o poznání alternativnější příchuť a připomene zmiňované Pink Cream 69 z dob alba „Food For Thought“, ovšem právě v těchto polohách jsou Rusové nejsilnější. Proto jim také sluší skladby jako „See You Again" nebo „More“, přičemž druhá jmenovaná představí naprosto famózní výkon Poznyaka, deroucího se do až neuvěřitelných výšin.
Přestože „Troublemaker“ není deska úplně bez chyb (za vše mluví chybějící větší dávka osobitosti), je velice dobrým startem kariéry a může sloužit jako odrazový můstek pro další působení. A jestliže Rusové odkazují na americké Black Stone Cherry jako na jedny ze svých největších vzorů, může jim být velkou lichotkou to, že této čtveřici zpoza oceánu pěkně šlapou na paty a svým debutovým albem vlastně odvedli lepší práci než Američané na svých posledních dvou albech.
|
