Steve Lukather, zvaný prostě Luke, je už dávno rocková legenda z největších. Dění v jeho domovské kapele Toto je spíše nejasné a Luke spolu se zpěvákem a klávesistou Josephem Williamsem jsou jedinými jejími členy. Takže nepřekvapí fakt, že Lukather po osmi letech připomíná svou sólovou dráhu, na níž aktuálně vydal už osmé album „I Found The Sun Again“. Je to dobře, protože Toto zjevně dnes nejsou v takové formě, v jaké by je Lukather sám chtěl mít. Navíc sláva hitů „Rossane“ nebo „Africa“ je už trochu pryč, ale na ně tento kytarista, patřící ke světové smetánce rockové kytary, už dávno nehraje. Jestliže Toto zapadli na začátku osmdesátých let do kontextu doby a stali se jednou z vůdčích kapel AOR/hardrockové scény, dnes jsou pojmem, který láká právě pamětníky. Sólový Lukather byl na svých deskch vždy trochu sofistikovanější a snažil se oprostit od leckdy poprockového výrazu domovské kapely. Sázel na hard rock, jazz rock, progresivitu, ale nikdy mu nechyběl punc hitovosti, který je i jeho poznávacím znamením.
Přestože už od konce osmdesátých let jeho sólová kariéra jede souběžně s Toto, nikdy se stalo, aby práci jeho hlavní kapely suplovala. A to i přesto, že v devadesátých letech, kdy vydával desky „Candyman“ nebo „Luke“, panovalo u Toto ještě vysoké pracovní nasazení. Dnes už je situace trochu jiná a možná proto si Lukather i Joseph Williams mohou dovolit vydávat sólová alba prakticky najednou. Věc možná trochu nečekaná, ale pro fanoušky obou ostřílených muzikantů jistě příjemná. Navíc, když Lukeova deska dokáže takřka dokonale zasytit posluchače, tolik bažící po excelentním zvuku jeho kytary. A ani nevadí, že na osmiskladbové nahrávce jsou zastoupeny tři coververze a pouze pět autorských věcí. Lukather je totiž stmelil energickým a kvalitním pojivem, že deska funguje skvěle i jako celek. Holt, kdo umí…
Pro Lukea bylo vždy důležité mít za zády precizně šlapající kapelu a proto jej od bubenické baterie jistí legendární Gregg Bissonette, bývalý spoluhráč es jako Joe Satriani, Steve Vai či David Lee Roth, klávesy obsluhují jeho někdejší spoluhráč z Toto David Paich a Jeff Babko a basové posty zastávají borci jako Jorgen Carlsson a John Pierce. To je sestava, která prostě nemůže natočit špatné album. Přestože na "I Found The Sun Again“ Lukather leckdy strhává pozornost na sebe a svou kytarovou hru (na což má jistě plné právo), většinou se hraje ve prospěch celku a písničky jako takové. Lukathera ani na novince neopouští schopnost napsat skutečně silnou skladbu, přestože opět není stylově vymezená. A to je dobře pro pestrost, kterou toto album nabízí. Pohybujeme se od klasického hard rocku, přes AOR, blues či jazz rock až někam k psychedelii šedesátých let. Ovšem vše je zahrané s typickou lehkostí a jistou dávkou hitovosti.
Ze tří coververzí je pro album zásadní závěrečná „Bridge Of Sight“, kterou má na svědomí kytarista legendárních Procol Harum Robin Trower. Lukather tuto skladbu obdařil až spacerockovou atmosférou, která se protíná s bluesovým základem, kam Luke dokonce vpašoval podobná sóla, jako kdysi hrával Jimi Hendrix. Do rozverné „Welcome To The Club“ od Joea Walshe z The Eagles, která z konceptu alba vybočuje svou rozjásanou náladu a nevázaným poprockovým odérem, ve finále Luke opět nasadí trochu ze svých kytarových exhibic a tím její atmosféru zahustí kapkou psychedelie. Ta prostupuje i „The Low Spark Of High Heeled Boys“ od dávných progresivních psychedeliků Traffic. Luke jí ponechal jazzový feeling, jemuž přizpůsobil i svůj zpěv a styl hry, takže tato skladba zavede posluchače do trochu jiného světa.
Stejně vydařené jako coververze jsou i autorské skladby. Z nich je nejdůležitější úvodní „Along For The Ride“, kde Luke zachřestí hardrockovým řetězem a věc samotná nemá daleko ke žhavým chvílím Van Halen, a tajemně znějící „I Found The Sun Again“, která ve svém úvodu může lehce evokovat slavnou „Hysterii“ od Def Leppard, ale jinak žije naprosto odlišným životem. V obou těchto skladbách se nejvíce projevuje Lukatherovo geniální muzikantství a skladatelství. Ani zbylé tři skladby, lehce jazzrocková „Serpent Soul“, bluesová instrumentálka „Journey Through“ a jasně hitová „Run To Me“, nejsilněji vedená ve stylu Toto, nijak za ostatními skladbami nezaostávají a všechny dohromady tvoří dohromady až překvapivě silnou kolekci.
I když o Lukeově skladatelských, pěveckých a zejména kyarových schopnostech nikdy nebylo pochyb, s „I Found The Sun Again“ dokáže stále ještě překvapit. Po pětačtyřiceti letech kariéry od něj málokdo čekal tak svěží a místy i lehce experimentální kolekci. Jejím prostřednictvím dává jasně na srozuměnou, že se zdaleka ještě nevyčerpal a má pořád co říct.
|
