Současná situace u legendárních Whitesnake vypadá všelijak. Je to už několik měsíců, co zpěvák David Coverdale, léta sužovaný problémy s hlasivkami, naznačil, že uvažuje o odchodu do důchodu a v posledních dnech uvedl kytarista Joel Hoekstra, který je členem Coverdalovy party od roku 2014, že by se možná Coverdale chtěl k tvorbě vrátit, ale konkrétní plány neexistují. Nezdá se však, že by tento stav věcí Hoekstrovi nějak zásadně vadil, protože právě do světa vypouští druhé album svého projektu Joel Hoekstra`s 13, který je pro něho čím dál důležitější. Obzvlášť, když jej představuje jako plnohodnotnou sestavu, kde se objevuje zpěvák progresivistů Symphony X Russell Allen, legendární basista Tony Franklin (ex-Whitesnake, Blue Murder), bývalý bubeník Black Sabbath a Dio Vinny Appice a někdejší klávesista Dream Theater a dnes člen progresivní superskupiny Sons Of Apollo Derek Sherinian. Tedy co jméno, to pojem jako hrom…
Hoekstra s novou deskou čekal skoro šest let, ovšem nedá se říct, že by tu dobu zahálel. Před dvěma lety vypustil s Whitesnake jejich zatím poslední album, výborné „Flesh And Blood“, ale rozjel také spolupráci s frontmane Stryper Michaelem Sweetem, s nímž aktuálně pracuje na jeho další desce. Pro něho samotného je teď nejdůležitější jeho „Třináctka“ a to pravděpodobně víc, než když vydával první album „Dying To Live“. Tehdy to totiž vypadalo, že jde jen o jeho projekt, u mikrofonu se střídal Allen s Jeffem Scottem Sotem (ten zde nazpíval jen doprovodné vokály) a Sherinian působil pouze v roli hosta. Dnešní dojem je jiný, a přestože Hoekstra sám je stále v pozici tahouna celé party, novinková nahrávka už je mnohem sevřenější než byla „Dying To Live“ a působí ucelenějším dojmem.
Stylově se „Running Games“ od „Dying To Live“ až tak moc neliší. Hoekstra stále hraje svůj poctivý hard rock, který si bere hodně z časů, kdy Whitesnake stáli s bezejmenným albem z roku 1987 na vrcholu svých sil a jeho předchozí kapela Night Ranger točila svá nejlepší díla. Samozřejmě hraje podle pravidel dnešní doby, takže zvuková i produkční stránka je přizpůsobena aktuálním trendům, přestože se ve své podstatě nejedná o moderní hudbu. Jen Hoekstra je velmi dobrý skladatel, který ví, jak napsat skladbu, aby vyhovovala momentální poptávce (ponejvíce od posluchačů 40 +) a ukazuje, že i při tvorbě poslední desky Whitesnake byl jedním z jejich tahounů. Hoekstra má smysl pro vygradovaný stylový hit, kterých na „Running Games“ nabízí celou řadu. Nejsou zde sice takové trháky, které proslavily Whitesnake nebo další legendy, kterým Hoekstra svým albem v podstatě skládá poklonu, ale je zde ke slyšení poctivá hardrocková práce, která se velmi dobře poslouchá.
Tentokrát je kromě Hoekstrovy výtečné kytarové práce pojivem také Allenův hlas, jenž má naprosto ideální barvu pro daný žánr a dokáže ze skladby (ponejvíce z refrénů, na které se zde skutečně hodně sází), vymačkat maximum. Věci, které mají úderný stadionový refrén, fungují na „Running Games“ nejlépe. „Hard To Say Goodbye“, „Finish Line“, „Heart Attack“ (zde důležitou roli hrají skvělé hammondky) či „Lonely Days“, dotýkající se místy až ranku AOR (především v první jmenované), kolekci rozzáří a jsou protipólem vůči temnějším (a dalo by se říct progresivnějším) „Fantasy“, „Cried Enough For You“ nebo „Reach The Sky“, ve kterých se Hoekstra a jeho parta pouští tvrdším směrem, což ale není vždy k dobru věci. O to více muzikantům sluší titulní skladba, v níž si pohrávají s tajuplnou atmosférou, kde prim hrají akustické kytary a chytlavé linky zpěvu. Ne náhodou je právě tato odlišná skladba tou nejlepší kompozicí celé nahrávky.
Hoekstra se svou partou přesvědčuje i podruhé, že je víc než jen „nový kytarista od Whitesnake“. Samozřejmě, pokud si David Coverdale vybere někoho do své kapely, je o jeho kvalitách přesvědčen, ovšem zde se Hoekstra ukazuje i jako umělec, který dokáže pevně stát na vlastních nohou a nést svou kůži na trh sám za sebe. V kompozičním procesu mu sice chybí kus větší osobitosti, proto jen těžko kdy přijde s tak velkou deskou, jako jsou zásadní alba Whitesnake, ale stále je jeho tvorba v dnešním světě sázka na jistotu.
|
