15.04.2021
TOTO
Americká legenda vydá záznam zajímavého session, které ..více

15.04.2021
EXODUS
Americké thrashmetalisty zaskočila zpráva o zdravotním ..více

15.04.2021
DESTRUCTION
Už dva roky uplynuly od vydání alba "Born To Perish", ..více

15.04.2021
HIRAES
Melodický death metal je doménou této německé pětice, ..více

15.04.2021
HOT LAUNDRY
Vyznavači garážového rocku a hudby šedesátých let ze ..více

15.04.2021
ROT AWAY
Dánská čtveřice, pohybující se na rozmezí death ..více






WARRANT - Cherry Pie
Je to sice nadprůměrné album, ale za 10 bych ho ..

MOONSPELL - Hermitage
Ještě k tomu srovnání s posledními PL. Jejich ..

MOONSPELL - Hermitage
Já se přiznám, že mě album zatím nijak moc n ..

MOONSPELL - Hermitage
Děkuji všem. Za pochvalu a jsem moc rád, že se ..

URIAH HEEP - Look At Yourself
Mě nalákal ten obal, dodnes ho mám rád :-) ..

URIAH HEEP - Look At Yourself
Kdysi, už je to strašně dávno, jsem četl napr ..

MOONSPELL - Hermitage
Do téhle desky jsem se dostával asi týden při ..

MOONSPELL - Hermitage
VH - vnímám to stejně - včetně srovnání s P ..

MOONSPELL - Hermitage
Skvělá recenze na úžasnou desku. Líbí se mi, ..

MOONSPELL - Hermitage
Echoes zine - redaktorské ozvěny březen 2021 .. ..




Za poslední měsíc:
COVERDALE/PAGE - Coverdale/Page
3147x

LED ZEPPELIN - In Through The Out Door
1825x

DEBUSTROL - 33 let Antikrista
1680x

Ronnie ATKINS - One Shot
1551x

FIGHT - War Of Words
1206x

SMITH/KOTZEN - Smith/Kotzen
897x





článků celkem: 8313
recenzí: 6847
reportů: 573
rozhovorů: 481













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


URIAH HEEP - Salisbury

Nedá se říct, že by po vydání debutu „…Very `Eavy …Very `Umble” byli Uriah Heep v pozici ošklivého káčátka scény, ale rozhodně se nedalo mluvit o rychlém úspěchu, protože fanoušci tehdy oslavovali novou tvář Deep Purple a stylové novátory Black Sabbath, ovšem těm pozornějším neuniklo, že v jiných londýnských klubech začínají hrát zajímavé kapely. Jednou z nich byli právě Uriah Heep, kteří si zejména kvůli skladbě „Gypsy“ začali budovat vlastní renomé. Vydavatelská firma Vertigo ucítila v jejich hudbě potenciál k útoku na pozici Led Zeppelin (přestože Byronovi chyběla Plantova image lva salónů) a „…Very `Eavy …Very `Umble” vydala v Americe v rozšířeném vydání se singlem “Bird Of Prey”, kde se představil nový bubeník Keith Baker, který nahradil Alexe Napiera. Přestože se v deska (pouze s názvem “Uriah Heep”) v Americe dostala do hitparád, což se jim v domovské Velké Británii nepovedlo, o oslnivém úspěchu a nových Led Zeppelin si kapela i vydavatelský label mohli nechat jen zdát.

Přesto tvrdý blues/hardrockový debut připravil živnou půdu pro další nahrávky, i když dodnes kytarista Mick Box přiznává, že se na něm kapela teprve hledala. Ostatně v době, kdy deska vyšla, byli Uriah Heep už trochu jinou kapelou. Došlo ke zmíněné změně bubeníka, sestavu posílil nakrátko posílil Keith Baker z od bluesových Bakerloo (tam byl krátce před koncem kapely nahrazen Billem Wardem, budoucím hráčem Black Sabbath), ale především došlo k mnohem většímu začlenění klávesisty Kena Hensleyho do skladatelského procesu. Díky tomu se výraz kapely začal měnit. Postupně ubývalo tvrdých bluesových pasáží, které byly nahrazovány mnohem košatějšími aranžemi, jež měl na svědomí Hensley. Jeho klávesy se začínaly pro zvuk Uriah Heep stávat stále dominantnější a sám Hensley byl stále silnější v kramflecích, obzvlášť když zejména Byron s Boxem začínali přijímat jeho skladby s otevřenou náručí. Tím začínala vznikat skutečně originální symbióza, ve které Boxova tvrdá, hardrocková kytara je konfrontována s progresivním, leckdy až nepřístupným zvukem Hensleyho kláves, na čímž se vznáší Byronův sebejistý vysoký hlas. Právě v té chvíli se začala rodit nejklasičtější éra Uriah Heep.

I když si Box a Hensley nemohli pozdji řadu let přijít na jméno, na začátku sedmdesátých let byli právě oni dva největší parťáci a tvůrci nezaměnitelného zvuku. S tím kapela přišla na druhém albu „Salisbury“, které vznikalo v překotné atmosféře. Vydavatelská firma chtěla okamžitě nasadit další album, aby oheň debutu nestačil vyhasnout. I přesto, že na natáčení byl jen velmi omezený prostor, tváří se „Salisbury“ jako megalomanské dílo. Zejména kvůli šestnáctiminutové titulní skladbě, která zaplní bezmála celou druhou polovinu alba. Kapela ve snaze přesvědčit o vlastní výjimečnosti na ní spolupracovala se čtyřiadvacetičleným orchestrem, jemuž však (výrazným přičiněním Hensleyho) poskytla až nepatřičně velký prostor, proto posluchač dostává obrovskou porci místy až nestravitelného materiálu, který naprosto rozmělňuje snažení kapely v dalších skladbách. Zlé jazyky v té době tvrdily, že Hensley chtěl dosáhnout stejného efektu jako Deep Purple na „Concerto For Group And Orchestra“, ale tím, že nechal hrát orchestr společně s Uriah Heep, docílil zmatené kompozice, která kazí dojem z jinak výborné desky. Zbylých pět skladeb totiž patří k naprosté hardrockové klasice a jsou školou stylu.

Každý fanoušek kapely ví, že „Salisbury“ je deska, která světu dala hit „Lady In Black“, který Uriah Heep zajistil nesmrtelnost. Zde naplno zafunguje Hensleyho skladatelský génius, který dokázal napsat jednoduchou a chytlavou skladbu, kam výborně zasadil i svůj hlas, kterému sice chybí expresionismus Davida Byrona, ovšem této skladby se zhostil tím nejlepším možný stylem. Paradoxem je, že Hensley původně „Lady In Black“ nabídl k nazpívání Byronovi, jenže tomu se nelíbila a proto se klávesista o veškeré pěvecké party postaral sám. Dnes už kompozice o návštěvě dcery vesnického vikáře, která jej vytrhla z depresivního stavu, patří k absolutní rockové klasice. „Ta dívka, která skladbu inspirovala, se to nikdy nedozví. Viděl jsem ji oknem svého hotelového pokoje, ale nikdy jsme se nesetkali,“ tvrdil později Hensley, což ale už nic nemohlo zvrátit na faktu, že právě díky této docela netypické skladbě se Uriah Heep začínali stávat hvězdami.

Hensley se na albu představil v roli zpěváka ještě jednou, a to znovu ve své skladbě „High Priestess“, kde je však ke slyšení i Byron. Ten na albu vyloženě exceluje. Jestliže na debutu držel svůj hlas na uzdě, hned úvodní výkřik v otvíráku „Bird Of Prey“ (té samé skladbě, která doprovodila americké vydání „…Very `Eavy …Very `Umble“) ukazuje, že pěvecký trůn, který právě obsadil Ian Gillan z Deep Purple, se začíná znovu otřásat. Samotná „Bird Of Prey“ je nesmlouvavá hardrocková jízda a ideální otvírák alba, na nějž kapela naváže o poznání jemnější (opět Hensleyho práce) „The Park“, mající největší devizu v zasněných vokálech ve sloce, které podporuje tajemně znějící akustická kytara, dokud však tento poněkud sentimentální stav nepřerve Boxův tvrdý riff v „Time To Place“, což je v podstatě jediná skladba, která ještě čerpá z bluesových časů. Ty na „Salisbury“ byly už takřka plně nahrazeny mnohem progresivnějším zvukem a kapela se začínala přibližovat až artrockové scéně.

Dobová kritika album na milost nevzala. Nevšimla si bezprecedentní jízdy „Bird Of Prey“ ani lehkosti „Lady In Black“, poukazovala pouze na titulní kompozici, kterou označovala dokonce za „progrockovou noční můru“. Je pravda, že kvůli ní toto album dost trpí a ubírá Uriah Heep na síle. Tu ale kapela i přesto začínala nabírat. I díky živým vystoupením, na kterých si jí všímalo čím dál více fanoušků. Zlaté roky začínaly…

Pepsi Stone             


www.uriah-heep.com

YouTube ukázka - Lady In Black

Seznam skladeb:
1. Bird Of Prey
2. The Park
3. Time To Live
4. Lady in Black
5. High Priestess
6. Salisbury

Sestava:
David Byron - zpěv
Mick Box - kytara
Paul Newton - baskytara
Ken Hensley - klávesy
Keith Baker - bicí

Rok vydání: 1971
Čas: 38:19
Label: Vertigo
Země: Velká Británie
Žánr: hard rock/progressive rock

Diskografie:
1970 – ...Very `Eavy ...Very `Umble
1971 – Salisbury
1971 – Look At Yourself
1972 – Demons And Wizards
1972 - The Magician`s Birthday
1973 – Sweet Freedom
1974 – Wonderworld
1975 – Return To Fantasy
1976 – High And Mighty
1977 – Innocent Victim
1977 – Firefly
1978 – Fallen Angel
1980 – Conquest
1982 – Abominog
1983 – Head First
1985 – Equator
1989 – Raging Silence
1991 - Different World
1995 – Sea Of Light
1998 – Sonic Orgami
2008 - Wake The Sleeper
2011 - Into The Wild
2014 - Outsider
2018 - Living The Dream

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 05.04.2021
Přečteno: 681x




počet příspěvků: 9

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
STak já mám...7. 04. 2021 11:45 WS
Zásadně...7. 04. 2021 7:50 V.
Vacsina dojde len...6. 04. 2021 20:55 xyz
Stavim sa, ze ste...6. 04. 2021 20:51 xyz
SRecenzi jsem...6. 04. 2021 12:13 WS


 
Metalforever.info © 2006 - 2021     RSS - články

stránka byla načtena za 0.40047 sekund.