Když v roce 2017 nastoupil mladý zpěvák James Durbin k hairmetalové legendě a tvůrcům dávného milníku „Metal Health“, Quiet Riot, vzbudilo to vlnu diskuzí. Jedni kapelu chválili za její přístup, neboť se rozhodla post frontmana svěřit mladému, dravému pěvci, druzí poukazovali na Durbinovu minulost, protože jméno si udělal pouze jako finalista soutěže American Idol (obdoby pochybných tuzemských estrád SuperStar nebo Česko má talent) a prostřednictvím tří sólových alb, pohybujících se na vlnách sirupovitého rocku. Durbin, objímající se s dnes už zesnulým bubeníkem Frankiem Banalim, tehdy plnil stránky časopisů po celém světě, ovšem čekalo se na výsledek. Ten přišel s deskou „Road Rage“, kde sice zpěvák ukázal své kvality, ale byl konfrontován pouze s průměrným materiálem, který Quiet Riot tvořili ještě s jeho předchůdcem Seannem Nicolsem. Lépe si vedla následující „Hollywood Cowboys“, jež znamenala pro kapelu alespoň částečný návrat k někdejší formě, ovšem to už byl Durbin z Quiet Riot pryč a na jeho místo nastoupil jeho někdejší předchůdce Jizzy Pearl…
Okolnosti jeho odchodu z Quiet Riot nebyly dodnes plně vysvětleny. Mluví se o Durbinově egu, ale také o tom, že poté, co Banali začal bojovat s rakovinou, už Durbin nechtěl v kapele dále zůstávat. Ať už to bylo, jak chtělo, Durbin se vrátil k sólové kariéře. Oproti původním třem deskám, z nichž větší úspěch zaznamenala pouze debutová „Memories Of A Beautiful Disaster“, se jedná o stylový krok jiným směrem. Je znát, že Durbin (přestože se v American idol prezentoval trochu jiným, jistě předem nalajnovaným směrem) byl duší vždycky rocker či metalista a proto se i jeho angažmá v Quiet Riot jeví jako logický krok. Navíc novinku „The Beast Awakens“ neprezentuje jako svou sólovku, ale jako debut nové kapely, která nese jeho příjmení. Na tom je zajímavý fakt, že se obklopil skutečně legendární rytmikou, basu drží Barry Sparks (ex-Dokken, Yngwie Malmsteen, Michael Schenker, Tony MacAlpine a řada dalších) a na bubenické stoličce sedí Mike Vanderhule, jenž hrával se Stevem Lukatherem (Toto), Vincem Neilem (Mötley Crüe), Nealem Schonem (Journey), Ericem Martinem (Mr. Big), s legendárními Montrose či Y&T. A to už jsou jména, která mají velkou váhu…
Post kytaristy zůstal sice s otazníkem, na svá bedra si jej nakonec vzal sám Durbin. Pro potřeby alba najal v roli hostů řadu muzikantů, kteří se sice nemohou chlubit tak pestrým portfoliem jako Sparks s Vanderhulem, ale i tak odvedli skutečně dobrou práci. Výsledek je velmi dobrý, i když zpočátku vzbuzuje pochybnosti o věrnosti stylu či důvěryhodnosti. Ale ano, nakonec to tam je, protože posluchač dostane skutečně dobrou heavymetalovou desku, takovou jakou Durbin sliboval. Není v ničem moc objevná a navíc hned úvodní skladba „The Prince Of Metal“ skoro až nestydatě kopíruje vokální linku z „Phantom Of The Opera“ od Iron Maiden, ale přesto se poslouchá lehce a výsledek je přesvědčivý.
Hlavní slovo má samozřejmě Durbin, o jehož pěveckých kvalitách nemá smysl diskutovat. Jestliže byl na svých dřívějších sólovkách pod diktátem vydavatelské společnosti, která z něho chtěla udělat hvězdu popovějšího charakteru a v Quiet Riot se musel podřizovat zažité historii kapely, zde je přesně ve svém živlu. Má sám všechno pod kontrolou a zní přesně tak, jak chce. Proto také „The Beast Awakens“ obsahuje čistě heavymetalový materiál, jenž toho sice stále dost dluží Judas Priest, ale už ukazuje i osobitost. Co je nejdůležitější, má velice dobré (místy až proklatě hitové) skladby. Když se přenesete přes prvotní šok, který uštědří „The Prince Of Metal“ (myšleno zmíněnou maidenovskou linku zpěvu), rozjede se precizní heavymetalová jízda, která stoupá po skladbách „Kings Before You“ s hostujícími Chrisem Jerichem (Fozzy) a Philem Demmelem (Vio-lence, ex-Machine Head) a hitové „Into The Flames“ až k současným výšinám stylu. I když Durbin přijde s trochu tuctovou baladou „The Sacred Mountain“, dokáže tento nedostatek vyrovnat v titulní „The Beast Awakens“ nebo v „Necromancer“, kde dokonce zahustí sound až směrem k extrémním stylům metalu. Právě v těchto momentech (k nim přidejme ještě natlakovanou „Calling Out For Midnight“) se nachází vrcholy kolekce, která konečně Durbina představuje jako velmi sebejistého a silného pěvce. Až by se člověk nebál říct, že jednoho z nejlepších v současném ranku.
Mladý Američan naplno projevil svůj potenciál, který rozhodně není malý. Přesvědčil o tom, že patří do pěvecké extraligy, ale na to, aby ukázal, že má na to stát se legendou, bude potřebovat více času. „The Beast Awakens“ je výborný start, teď půjde o to udržet formu i na dalších deskách.
|
