Letos uplyne osm let od okamžiku, co na nebeskou bránu zaklepal dlouholetý basista Uriah Heep Trevor Bolder. Pro tuto kapelu byl rozhodně důležitým členem. I když zcela nepřevzal skladatelské otěže po Kenu Hensleyem, byl to on, kdo byl jedním z hlavních motorů vydařené éry kolem poloviny devadesátých let a v první desetiletce nového milénia. Je možná s podivem, že celý život tento basista hrál ve prospěch kapel, v nichž fungoval a o sólové kariéře začal přemýšlet až předtím, než si pro něho přišla zubatá. Ovšem výčet desek, na kterých se podílel, je sáhodlouhý. Pokud pomineme dvanáctku alb, které nahrál s Uriah Heep, je tu jedna položka v diskografii další legendy ostrovního rocku Wishbone Ash, hrával i na sólových albech Kena Hensleyho a Micka Ronsona, ale především je jeho hra ke slyšení z megaslavné nahrávky „The Rise And Fall Of Ziggy Stardust And Thew Spiders From Mars“, jenž udělal z Davida Bowieho hvězdu světového formátu.
Jenže Bolder měl obrovskou smůlu, neúprosná rakovina slinivky byl tak zrádná, že jej ve věku třiašedesáti let zdecimovala ještě před dokončení sólového debutu. Nahrávka byla uložena k ledu a vychází až teď. Oč byl Bolder méně výrazný při pódiové prezentaci nebo při propagaci kapel samotných, o to lepším muzikantem byl. Ještě za jeho života se o něm obdivně vyjadřovali kolegové, kteří s ním měli tu čest hrát, ale i ti, jež jeho basová práce ovlivnila. On sám byl činý až do konce života, přestože na dokončení sólovky už mu síly scházely. Album „Sail The Rivers“ proto obsahuje několik skladeb, které v minulosti vyšly na deskách Uriah Heep a pod kterými byl Bolder podepsán jako autor. Jeho hvězdná chvilka nepřišla v sedmdesátých letech, když se stal nástupcem Johna Wettona i ikonického Garyho Thaina, protože Uriah Heep byli v té době takřka na odpis a paběrkovali na okraji posluchačského zájmu. Bolder v nich zazářil až při svém druhém příchodu, a když tahle kapela v roce 1995 vydala výtečné album „Sea Of Light“, s nímž potvrdila, že je definitivně zpět, byl Bolder u toho a kromě kytaristy Micka Boxe a bubeníka Lee Kerslakea se mohl i on tvářit jako protřelý veterán.
Skladby ze „Sea Of Light“ mají dodnes velkou sílu a dvě z nich jsou páteří tohoto alba. Tvrdá, hardrocková jízda „Fear Of Falling“ má stále tah na bránu, přestože v tomto provedení se příliš neliší od šestadvacet let staré verze, což je dané zejména tím, že stejně jako do originálu do ní kytary nahrál Mick Box. Z téže desky je tu také jímavá balada „Dream On“, jež se v roce 1995 stala po dlouhých letech opět výrazným hitem Uriah Heep. Zde dostává trochu jiný rozměr vzhledem ke smutným skutečnostem, že její tvůrce už není mezi živými. Překvapením je Bolderův hlas, jenž ke skladbě ladí možná více než projev Bernieho Shawa, který nazpíval originál. Bolder dokáže být naléhavý a uvěřitelnější než Shaw a to neplatí jen o „Dream On“, ale i o dalších převážně baladicky laděných kouscích. Mezi nimi zaujme především titulní „Sail The Rivers“, v níž Bolder a jeho přátelé hrají na sentimentální strunu či „Wasting My Time“, jež se pyšní názvuky country a i díky tomu nepostrádá hřejivou atmosféru.
Přestože Bolder na „Sail The Rivers“ využívá více baladických poloh, základem stále zůstává starý, poctivý hard rock. Objeví se třeba v skoro až koktejlově podané, ovšem velmi atmosférické „The Paris Song“, ale především ve „Which Way The Wind Blow?“, „Rich Kid“ (obě jsou připomínky přelomu osmdesátých a devadesátých let a alba „Different World“ a „Raging Silence“) a zejména pak v uhrančivé „War Child“ z uriášovské desky „Wake The Sleeper“. Všem skladbám, které byly ke slyšení v dřívějších dobách, Bolder navlékl trochu přírodnější kabát, přestože album dával dohromady se svými kolegy z Uriah Heep, kytaristou Mickem Boxem a bubeníkem Lee Kerslakem (ten zemřel loni), ale i za pomoci někdejšího spoluhráče z Wishbone Ash Laurieho Wisefielda a starého kamaráda, vokalisty Dereka Gallaghera. Ti všichni jsou pro výslednou tvář „Sail The Rivers“ důležití, ovšem největší pracovní břímě leží na bedrem samotného Boldera. Jeho muzikantské srdce tlouklo až do posledních dní…
„Sail The Rivers“ je příjemnou vzpomínkou na nenápadného umělce, ve kterém dřímalo mnohem více talentu, než se mohlo na první pohled zdát. Není to deska objevná, stejně jako velkým inovátorem nebyl ani Bolder sám, ale je v ní kus skutečného muzikantství a dobrých skladeb, přestože některých už časem trochu zavátých. Jako ohlédnutí se za uměleckou duší tohoto anglického gentlemana ale slouží deska výborně.
|
