Když vyšla debutová deska „Hated“, byli Sister považováni za černého koně tehdy bující scény skandinávského hair metalu, jenž byl v té době na vrcholu. Sister se lišili v tom, že zněli tvrději, a kromě Mötley Crüe a raných Guns N`Roses jako své vzory označovali i legendární horrorpunkery The Misfits a hvězdy industriálního groove metalu White Zombie. Tenkrát to mělo své opodstatnění a bylo rozhodně pro dobro věci, že se Sister nesnažili znít jako další Crashdïet či Reckless Love. Na druhém albu „Disguised Vultures“ ale vlivy groove metalu a punku převážily a Sister tím přišli o část své osobitosti, jelikož s novým materiálem zmizely i chytlavé melodie a zbyla jen snaha proslavit se za každou cenu. K tomu nakonec nedošlo, i přes angažmá kytaristy Martina Sweeta ze slavnějších Crashdïet (zde byl na pozici basisty) album „Stand Up, Forward, March!“ rychle zapadlo a o kapele nebylo delší dobu slyšet. Nakonec z její sestavy zmizel i Sweet, poté, co si Crashdïet udělali pořádek ve svých řadách a natočili velice dobrou comebackovou „Rust“.
Se Sister to vypadalo všelijak. O rozpadu se údajně neuvažovalo, ale ticho, které kapelu obklopovalo, bylo stále tíživější a dusivější. Pozornosti veřejnosti unikla i výměna basisty, Sweeta nahradil Freddan Hiitomaa, bývalý člen kapely Dust Bowl Jokies. To je ovšem v kapele změna jen kosmetická, protože na novince „Vengeance Ignited“ kapela jede stále ve svých kolejích, a jde jí to o něco lehčeji než v minulosti. Možná je zarážející, že (vzhledem k humbuku, který provázel vydání obou předchozích desek) novinka vychází v relativní tichosti, bez bombastického proma a velkohubých prohlášení o tom, že právě tahle deska je nejlepší z diskografie. Tentokrát by takové věci mohly být na místě, protože „Vegenace Ignited“ skutečně je nejlepším dílem Sister. Není sice dokonalá a pravděpodobně se z ní nestane nadčasová trvalka, ovšem vzhledem k charakteru minulých alb je na tom přece jen o něco lépe.
Důležité je, že hudbu, kterou Sister předkládají, jim tentokrát prostě věříte. Jestli z minulých desek byla cítit až příliš velká touha po úspěchu, na „Vengeance Ignited“ jim hudba jde více od srdce a poloha, kterou na tomto album zvolili, jim sluší více než zbytečně namachrovaná póza na „Disguised Vultures“, což je dodnes jejich nejprotežovanější dílo. Možná tlak na kapelu už zmizel (nebo není přinejmenším tak velký jako před pár lety) a Sister se mohli věnovat komponování podle toho, jakou chtěli mít desku oni a ne vydavatelská firma. Přestože zvuk je stále tvrděmetalový a výraz zpěváka Jamieho Andersona sjíždí do extrémních, místy až murmurových poloh, na povrch se dere rock n`rollový duch kapely, který byl na předchozích počinech takřka zadupán do země. Opět vykouknou nosné melodie, které dávají křídla jednoznačně nejlepší věci, razantně hitové „Scream For Pleasure“. Zde Sister zní jako mladší a vzteklejší brácha Hardcore Superstar, což lze brát jako kompliment.
Podobným směrem jdou i úvodní „Bring Out The Dead“, titulní „Vengeance Ignited“, „Die With The Smile“ (zde jsou zase slyšet melodie a lá Crashdïet) nebo překvapivá balada „Whispering Winds“, které patří k lepší polovině alba, které ukazují potenciál kapely, jenž je dnes větší než před pár lety. O to více zamrzí zbytečně natlakované a až přes čáru hnané „Spitfire“ (úvodní riff ale má obrovskou sílu), „Psyhco Thrilling“ a „Primal Rage“, kde kapela bere inspiraci u moderního metalcoru (ovšem toho sakra tvrdého a ne u moderně ufňukaného, viz. pozdní Linkin Park a další). Zde se účinkem míjí i práce producentského týmu. Album po této stránce ošetřil Jona Tee a jeho někdejší spoluhráč ze švédských AOR hvězd H.E.A.T. Erik Grönwall. Tato dvojice se snaží Sister nacpat do civilnějšího výrazu a přestože leckdy zůstane jen u snahy, většinou se jim tento záměr daří.
Posluchač znovu od Sister nedostane prvotřídní práci, ovšem i tak se jedná o jejich nejdotaženější album. Velkým pozitivem je práce s chytlavými melodiemi, protože ta byla v minulých letech prakticky zapomenuta, důležitým prvkem je také jistá vnitřní sevřenost desky, jenž ovšem nebrání její pestrosti. Dokonce by se dalo říct, že tahle kapela je na vzestupu.
|
