Aby těch seriálu na našich stránkách nebylo málo, rozhodl jsem se představit vám rakouskou skupinu FIRESTORM. S touhle partou jsem se prvně setkal ve Spáleném Poříčí na letošním Basinfirefestu a nemohl jsem si je vynachválit. Velice mě překvapilo, že na hudebním poli působí již od roku 1997, brzy se na trhu objeví již jejich třetí řadové album (pokud nepočítám demo) a už mají za sebou koncerty s takovými jmény jako Judas Priest, Dio, Doro, Gamma Ray, Alice Cooper, Sonata Arctica…Svůj styl charakterizují jako Shock Metal. Každý si pod tím asi představí něco jiného, ale v zásadě jde o heavy metal říznutý enegetickým rockem, ale dají se vypozorovat i vlivy některých dalších stylů. Ono slovíčko „shock“ asi nejvíce sedí na jejich image a koncertní show. Bílé kontaktní čočky, chrániče kolen a loktů, černorudé kostýmy a démonicky makeup…
Někomu to může přijít jako klišé, ale kupodivu to na koncertech funguje velice dobře. Naštěstí ze sebe nedělají žádné blackové bubáky a spíše se snaží upoutat nové fanoušky. Myslím, že se jim to daří znamenitě, o čemž vypovídá i fakt, že všechna jejich dosavadní alba byla po vydání velice rychle rozprodána. Jejich první nahrávka z roku 1997 nese sebevědomí název „Greatest Hits“ a coby demo vyšla pouze na MC.
Od demo nahrávek jen těžko můžeme čekat perfektní zvuk, a tak se zaměřím spíše na hodnocení hudby samotné, než na ostatní elementy. Jen bych dodal, že se v žádném případě nejedná o žádný garážový pokus, a i když jsou jednotlivé nástroje dost utlumené, tak zní celkem čistě a opravdu se to dá poslouchat. Na „Greatest Hits“ je šest skladeb, přičemž žádná z nich není kratší než 5 minut. Některé by sice snesly i kratší stopáž, ale naštěstí jich není mnoho. Už v první „Revolution“ se dají vypozorovat některé typické prvky FIRESTORM. Zejména jde o dvojzpěvy a vůbec celkový pěvecký projev. Mohla by být sice o něco kratší, což ale vůbec neplatí o druhé „Caravan“. Název přesně vystihuje náladu celé písně. Zkuste při ní zavřít oči a jen poslouchat. Určitě se vám vybaví obraz karavany putující po nekonečné poušti. Chvílemi jsem si vzpomněl i na pomalé pasáže „Karavany Slibů“ od ARAKAIN. Táhlé melodie a výborný zpěv utváří první pomyslný vrchol alba. Ten druhý přichází hned záhy s „Winged Horse“. Pomalejší začátek, ale pak následuje parádní jízda skutečně jako na okřídleném koni. K celkovému vyznění výrazně pomáhají především jednoduché, ale účinné riffy a absence zbytečných kytarových sól. Tahle věc se nese nejvíc v duchu současných FIRESTORM a moc rád bych ji slyšel v nynějším soundu kapely nebo v živém podání. „Agony Mind“ se nese opět v pomalejším tempu, avšak škoda nedotaženého zvuku, neboť tahle věc by se dala ve studiu dotáhnou do velice slušné pecky. Potenciál určitě má a kdyby se objevila na některém pozdějším albu, určitě by vyzněla ještě lépe. Blackový výkřik, který během téměř osmi minut zazní ještě několikrát, odstartuje další rychlou skladbu „Lost In Eternity“. I když se jedná o nahrávku z počátků kariéry FIRESTORM, je vidět, že všechny písně jsou promyšlené a nejedná se o nějaký narychlo složený materiál. A „Lost In Eternity to jen potvrzuje, neboť se při jejím poslechu, i přes poměrné dlouhý hrací čas, člověk opravdu nenudí. Závěrečná „Waterfalls“ se opět nese v melancholickém duchu. Poprvé se zde objevuje také krásný hlas kytaristky Beate, která tu vede pomyslný rozhovor se zpěvákem Davidem. Opravdu povedená tečka. Po několika posleších celého dema mi bylo jasné, proč se kapela tak rychle uchytila a získala své fanoušky. Na „Greatest Hits“ se teprve formoval budoucí styl a celková tvář FIRESTORM, ale byl to rozhodně skvělý začátek a velký příslib do budoucna, což se na dalších nahrávkách začalo jen potvrzovat.
|
