Saxon má už dávno odslouženo své. Pokud by dnes tato legenda někdejší Nové vlny britského heavy metalu už nic nevydala, pořád bude mít v zádech natolik obsáhlý a v drtivé většině případů i hodně kvalitní katalog alb, že její pozice bude navždy nezpochybnitelná. Proto Saxon ani nejde vyčítat, že se nechali zatáhnout do módy coververzí, která možná byla zajímavá v devadesátých letech, ale v poslední době, kdy takových alb vychází snad víc než počinů autorských, se celá záležitost stává leckdy nesnesitelnou. Nejen kvůli obrovskému nadbytku takto tvořených alb, ale i proto, že tato nikdy nedokáží překonat nejlepší díla kapel a přináší materiál, o němž si posluchač řekne, že je tvořen jen proto, aby vůbec něco vyšlo. Saxon nelze podezírat z chlubení se cizím peří nebo z rýžování na cizím materiálu, ale přesto si člověk drží od podobných počinů za poslední roky odstup.
Je nanejvýš pravděpodobné, že Saxon k celé věci přistupovali pouze s čistými úmysly a vytvořili desku pro radost. Že je trochu zbytečná a spíše by bylo vhodnější vydat autorský počin, je věc druhá. Ovšem i vzhledem k tomu, že z „Inspirations“ je cítit radost ze společného hraní skladeb, které formovaly hudební kariéru členů kapely, je "Inspirations" dobře poslouchatelná, přestože nejde o nic světoborného či převratného. Nečekaný není ani výběr samotných skladeb, při kterém se Saxon naštěstí vyvarovali největšímu nešvaru podobných alb poslední doby - transformaci popových hitů do křečovité rock/metalové podoby, ze které vyleze skutečný paskvil. Saxon jsou srdcaři, což je na „Inspirations“ znát, proto se sáhlo jen po zaručených hardrockových klasikách, které se urodily při největším boomu tohoto stylu v šedesátých a sedmdesátých letech. Biff Byford a jeho parta dali těmto věcem modernější zvukový kabát, přičemž originální verze nechali po aranžérské stránce prakticky netknuté. Proč vlastně měnit něco, co bylo už kdysi dokonalé…?
Otázka stála, jak se kapela s vybranými skladbami popere, a zejména, jak obstojí Bif Byford, který si leckdy vybral nejtěžší kalibr, když si troufl na rejstříky Roberta Planta nebo Iana Gillana. Biff je profesionál každým coulem, ví, kde jsou jeho možnosti a proto si vokální linky (zejména jejich vysoké tóny) upravil pro svůj projev. Bylo by divné (a nedopadlo by to dobře), kdyby se hnal do výšek zmíněných borců. Ti nejenže disponují větším rozsahem, ale také tyto skladby nazpívali v době, kdy jim bylo kolem pětadvaceti a Biffovi už táhne sedmdesátka. Ponechal si proto svůj klasický výraz, který do věcí zasadil nejlepším možným způsobem. Podobně jako ostatní členové Saxon, od nichž se rozhodně nečekalo, že by přišli s něčím polovičatým nebo nedoraženým. Proto „Inspirations“ zní mile a přirozeně.
Ve výtečné „Paint It Black“ od The Rolling Stones zní Saxon sice spíše jako parta tatíků, protože ke srovnání je vedle nedostižného originálu i letitý cover od W.A.S.P., který má v sobě mnohem více zápalu a energie. Ovšem ani Saxon si v ní ostudu neuřízli, přestože kromě typicky kovového zvuku kytar jí nepřidali v podstatě nic nového. To ostatně ani jiných skladbám, přestože se řada z nich dobře poslouchá. Mezi nejpodařenější můžeme zařadit zeppelinovskou „Immigrant Song“, ve které lze obdivovat Byfordovu práci, při níž si naprosto skvěle poradil se zdánlivě neřešitelným úkolem přezpívat svým hlasem Roberta Planta. Výborně zafungují energické „Problem Child“ (AC/DC) a „Bomber“ (Motörhead), v nichž naopak linky Bona Scotta, respektive Lemmyho, Biffovi sedí jako ulité. Skvěle zní i „The Rocker“ od Thin Lizzy, „Stone Free“ Jimiho Hendrixe a „Evil Woman“ z repertoáru raných Black Sabbath, což je parketa, která Saxon sedí dokonale. O trochu hůř je v bealtesovské „Paperback Writer“, v níž se nepodařilo docílit nálady originálu, a ve „Speed King“ od Deep Purple, jež Byfordovi sedla o poznání méně. Nejméně vyvedená se jeví „Hold The Line“ (Toto), kde Saxon shořeli jak papíroví čerti, pohřbili celou specifickou atmosféru a jejich verze je o několik úrovní níž, než byl originál. Ze stylově odlišných věcí zafunguje závěrečná „See My Friends“ (The Kinks), které Saxon dali příjemnou nostalgickou atmosféru.
„Inspirations“ je dobře poslouchatelná a nenáročná záležitost, plná skvělých skladeb v přesvědčivém provedení. Jako zkrácení dlouhých chvil při čekání na nové album zafunguje dobře, vzhledem k tomu, kolik coverových alb chrlí kapely na trh (Saxon z toho vyšli se ctí, to ano…), je tento počin lehce zbytečný.
|
