Vše už bylo napsáno, vše složeno. A přesto občas nějaká nahrávka opravdu překvapí. Novinka francouzských Death Of A Dryad je tak zvláštní a žánrově těžce uchopitelná, že je obtížné ji vůbec šoupnout do nějakého žánrového fochu. Kapelu tvoří pouze dva členové. Nogh a Carol. Oba zpívají a oba jsou multiinstrumentalisté. Deth Of A Drayd vznikli již v roce 2008, ale na kontě mají pouze eponymní album a novinku, která dostala název „Hameln“.
Námět alba vychází ze známé středověké legendy z patnáctého století a vypráví o událostech roku 1284. Příběh začíná, když je město Hameln zachráněno od napadení krys a hlavní hrdina Krysař je zrazen. Ví, že musí zabít děti, aby obnovil rovnováhu zničenou člověkem, oslepeným touhou po moci. Příběh Krysaře byl zhudebněn mnohokrát, Death Of A Dryad jej však sledují až z pozdější fáze legendy a vyprávějí ho často i z pohledu Krysaře. Hudebně se deska často drží středověkých melodií a využívá tradičních nástrojů. Samozřejmě nemůže chybět flétna a píšťala, vždyť jde o Krysaře.
Úvodní „Enter The Piper“ přináší magickou, ponurou a uhrančivou atmosféru, ve které se mísí středověká a orchestrální hudba s rituálními perkusemi. Death Of A Drayd zde zní trochu jako Wardruna. Překvapí zpívané pasáže, které přináší temnou, ale chytlavou melodii. „Hameln“ zpočátku zní jak poměrně veselý medieval folk, postupně přináší další prvky. Výrazné místo má píšťala, ale dojde i na elektrickou kytaru. Tento moderní nástroj však nikterak nenarušuje magii alba. „Apud Omnes Hostes“ opět připomene Wardrunu nebo i Heilung, ale rovněž poprvé výrazněji zazní metalové riffy. Nogh svůj hlas stále víc láme do extrému.
Čistě středověká mezihra „Moth To A Flame“ vás příliš nepřipraví na „Left To Die“. Zde jako byste skákali mezi staletími. Třinácté století kontra současnost. Kapela nabídne pravou black metalovou palbu s příměsí gotiky. „Requiem“ je coververzí skladby německých dark-wave veteránů Project Pitchfork a její temnou auru opět nalomí chytlavý refrén. Závěrečná „Freedom Lies“ je smutná. Tak by zněl doom metal před staletími. A hudba tomu odpovídá - akustická kytara, Noghovo vyprávění a doom metalové pasáže.
Je těžké popsat, jak magickou atmosféru se Death Of A Dryad podařilo vykouzlit, ale je to zážitek. Zvuk je naprosto úžasný a dává vyniknout každému nástroji a různým „dark“ efektům. Albu jako by bylo jedno, jaký využívá žánr, vše přizpůsobuje celkovému vyznění a vyprávění. Moderní nástroje vůbec neruší atmosféru temného středověku a spíš vytváří potřebnou dynamiku nahrávky. „Hameln“ je zcela „svojská“ deska, která pokud vás chytne stylem a atmosférou, tak vás odmění intenzivním zážitkem, ke kterému se budete rádi vracet.
|
