Je jen málo legend sedmdesátých let, které se v plné síle dožily současné doby. Američané Cheap Trick mezi ně patří, což dokladují novým albem „In Another World“, které je zároveň jedno z jejich nejlepších. Bylo proto příhodné spojit se s kytaristou Rickem Nielsenem, aby řekl něco k současné situaci uvnitř Cheap Trick, ale i k některým věcem z minulosti. Tihle Američané byli vždy srandisté a této pověsti Nielsen dostál i při rozhovoru. Při něm se neustále usmíval, brnkal si na kytaru a na vážnější tón přešel vlastně jen ve chvíli, kdy přišla řeč na bývalého bubeníka Buna E. Carlose. Proto i po tomto rozhovoru zůstane jeho odchod obestřen tajemstvím…
S Cheap Trick budete vydávat už dvacáté album. Jaká je tvoje největší motivace dělat pořád novou hudbu?
Abych byl první u vás a v Polsku! Slyšel jsem, že jsou tam naše nahrávky docela oblíbené. Navíc stále hrajeme rádi a myslím, že jsme v tom docela dobří, což je šťastná kombinace. Také jsme u nové nahrávací společnosti, BMG, a tam nás mají rádi, nebo si to alespoň myslím. A i kdyby nás rádi neměli, tak se stejně do Polska a České republiky vypravíme, když vy nás máte tak rádi (smích).
První singl z nového alba „The Summer Looks Good On You“ vyšel už v roce 2018. Proč tedy celou nahrávku „In Another World“ vydáváte až teď?
Tenkrát to nebylo úplně album, měli jsme jen singl. K němu jsme přidávali další a další skladby, až jsme najednou měli dost materiálu na celou desku. Od té doby jsme nahráli ještě „She Said She Said“ od The Beatles nebo „Rebel Rebel“ od Davida Bowieho, a najednou si říkáme, ty jo, to už můžeme rovnou udělat celé album! Takže asi tak.
Jako druhý singl jste vydali skladbu Johna Lennona „Gimme Some Truth“. Proč jste se rozhodli zrovna pro tenhle song?
Tak jednak tu písničku máme rádi a potom to také odráželo politickou situaci ve Spojených státech. „Hej, řekněte nám pravdu, nikdo neví, co se to ksakru děje!“ Všechno, co se stalo (ohledně poslední volby amerického prezidenta, pozn. aut.), bylo dost zmatené pro dost lidí, včetně nás. Kde teda je pravda? Řekněte nám ji, my ji zvládneme! Ale nezvládneme lži a kecy v novinách a médiích. Prostě nám ta písnička přišla vhodná pro tuhle dobu.
Album obsahuje dvě verze skladby „Another World“, jednu baladickou, druhou rychlejší. Která z nich ti je bližší?
Já hraju na obou (smích) . Takže mít dvě různé verze nevylučuje mít je rád obě. Obě dávají smysl. Ta rychlejší je ve stylu Cheap trick dělají Ramones, ale pořád je to ta samá písnička, což je skvělé. A spíš, než čekat, až udělá druhou verzi naší písničky nějaká jiná skupina, tak jsme si ji radši udělali sami (smích).
Z alba jste vydali už čtyři singly, naposledy „Boys & Girls & Rock N`Roll“. Bude následovat ještě další skladba, popřípadě v jaké vidíš ty největší hit z alba?
Já nevím, nejsem si jistý. Hodně hrajeme „Light Up The Fire“. Znáš ji, ne? (Rick hraje na kytaru…) Ta se podle mě dost hraje a je oblíbená, ale kdo ví. To ať řeknou fanoušci.
Celá nahrávka „In Another World“ zní velice pozitivně. Bylo pro vás důležité přinést optimistické album do špatných časů?
Podle mě jsme už tak dost optimističtí. Ne každý chce slyšet o zkáze a temnotě v jednom kuse. Stejně tak ale občas omrzí jenom rock n`roll nebo balady. Cheap Trick se snaží být hodně rozmanití. Už je to naše nějaké dvacáté album, ale já zvládnu počítat dál, takže jich můžeme a budeme dělat klidně ještě víc!
Album jste nahrávali v průběhu let 2018 až 2020. Stihli jste za tu dobu odjet i koncertní turné?
Jasně, jezdili jsme docela dost. Po celé Jižní Americe i Spojených státech. Byli jsme na turné se ZZ Top a dalšími kapelami. A vlastně minulý rok byl ten první, kdy jsme nikam nevyrazili. Ale to ani ostatní kapely.
Je šance, že přijedete, až se uvolní pandemická opatření, také do Evropy, konkrétně do České republiky?
No jasně! Moc rádi bychom přijeli! A to ti říkám, řekni všem, že určitě přijedeme! Přísahej! (smích).
Mohl bys vysvětlit, jak je to v současné době s postem bubeníka v Cheap Trick? Stále je jako řadový člen uváděn Bun E. Carlos, ovšem už přes deset let s vámi hraje tvůj syn Daxx.
Bun E. s námi nehrál asi těch deset let. Teď je prostě bubeník Daxx.
Řekl bys, proč Bun vůbec skončil? Mluvilo se o jeho problémech se zdravím, ale objevily se i spekulace, že se kvůli svému konci v Cheap Trick s vámi soudil. Co z toho je pravda?
Hmmm… tohle jsme ti možná měli říct ještě před rozhovorem. Otázky ohledně Buna bychom radši přeskočili.
Dobře, takže jestli dovolíš, v pár otázkách bych se vrátil i do minulosti. Největší popularitu Cheap Trick zažívali na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Proč podle tebe alba „Next Position Please“, „Standing On The Edge“ a „The Doctor“ nebyla tak úspěšná jako předchozí nahrávky?
Možná jsme prostě nebyly taková ta nová a žhavá kapela. Je to tak, že lidi o nás stále věděli, ale tenkrát jsme nepřinesli nic naprosto přelomového. Lidi nás tenkrát dobře znali, alespoň si to myslím. Z těchto desek ale pořád naživo některé věci hrajeme, takže určitý úspěch rozhodně mají.
S albem „Lap Of Luxury“ jste zažili velký návrat do hitparád. Bylo podle tebe pro kapelu dobré, že ji média prezentovala jako glammetalovou senzaci?
Ano i ne. „The Flame“ byla skladba, která se dostala na špičky žebříčků, ale druhá věc byla to, že nebyla napsána námi. Na druhou stranu, koho vlastně zajímá, jak vysoko se ta skladba dostala a jaké měla umístění. Podle mě je to to dost dobrá věc, stejně jako ostatní skladby.
Když by ses ohlédl za dobou sedmdesátých a osmdesátých let, které album Cheap Trick považuješ za nejpodařenější a na jaké máš nejlepší vzpomínky?
Asi živák „Cheap Trick At Budokan“. Ten se skvěle prodával. Podle mě ale úspěch není o tom, že se prodá jedna deska extrémně dobře a zbytek hůř. Podle mě je úspěch, když se všechny desky prodávají tak nějak průměrně, a skupina nemusí končit a může dál hrát. Náš úspěch je, že pořád nahráváme, jsme tady a baví nás to!
Pokud budu počítat i vánoční album „Christmas Christmas“, tak jste za posledních pět let natočili čtyři alba. Budete v podobném pracovním nasazení pokračovat i v budoucnu?
Podle mě ano. Záleží samozřejmě také na nahrávací společnosti. Ale není to, že bychom museli psát další alba. Nás to prostě baví a novou hudbu budeme dělat tak jako tak. A když bude nové album úspěšné, nutně nemusí být úplně skvěle úspěšné, tak nám to stačí a budeme pokračovat. I kdyby jen pro jednoho fanouška! (smích).
Aktuálně s vámi na kytaru hraje i syn Robina Zandera, Robin Taylor Zander. Neuvažujete o tom, že on bude právoplatným členem Cheap Trick?
Nevím. Nemáme nějaký plán, prostě se nám hodil, protože je úžasný muzikant a zpěvák jako jeho táta. A co se týče vyplnění našeho koncertního zvuku, tak se alespoň nemusím starat o zpěv. Je to talentovaný kluk. Tedy kluk, pro mě už jste skoro všichni kluci (smích).
Cheap Trick jako své idoly uváděli tak stylově odlišné kapely jako Mötley Crüe a Nirvana. Kurt Cobain dokonce řekl, že Nirvana jsou Cheap Trick devadesátých let. K jaké kapele nebo stylu – glam metal nebo grunge – máš ty blíž?
Ouuuu… No tohle… Asi je fakt, že mám rád od obojího něco, ale my sami asi ničemu bližší nejsme. Občas se přikláníme k jednomu, občas ke druhému. Podle mě jde náš vliv ještě až za Nirvanu a my sami máme také různé věci, které ovlivnily nás… Což je jen dobře.
|
