Britský zpěvák a někdejší frontman legendárních Iron Maiden Blaze Bayley je velký srdcař. Před mnoha lety byl vyobcován z jedné z největší kapel světa a musel se vrátit do malých hal a klubů. Navzdory nepříznivému osudu se nevzdal a v takřka pravidelných intervalech vydává svá sólová alba, která těží z tradic ostrovního heavy metalu, ovšem přidávají i hrst moderních postupů. Aktuálně Bayley vydává kolekci „War Within Me“, což byl důvod se s ním spojit a probrat různé věci ohledně novinky, ale i ohledně kapely Wolfsbane, s níž také připravuje nové album. Bayley hovoří se zápalem sobě vlastním, když obsáhle vysvětluje současné aktivity, ale i při vzpomínkách na Iron Maiden...
Jak moc je pro tebe těžké, že v současné době nemůžeš aktivně koncertovat? Myslíš, že se situace přes léto už zlepší?
Není to až tak hrozné. První lockdown byl o dost horší. V roce 2020 jsme měli v plánu hodně skvělých akcí a festivalů a vypadalo to dost dobře. Moje deska „Silicon Messiah“ měla dvacetileté výročí, takže to nás dost mrzelo. Teď jsme v Británii ve třetím lockdownu a už jsme si na to tak nějak zvykli. Samozřejmě rádi vzpomínáme na spaní na podlaze na letišti, kde čekáš, až se otevřou průchody nebo na zpoždění letadla. Teď se nedostaneme ani do tourbusu. Ale nestěžuju si, není to tak hrozné, až na to, že mi chybí fanoušci, ale nějak to zvládám. Stále se s tím vypořádávám, ale už je to lehčí. A co se týče povídaček ohledně vakcinace a koncertů a toho, že se možná bude hrát, tohle není nic pro mě. Až budu zase stát na pódiu, tak teprve pak budu věřit, že nám povolí hrát.
Tvoje nová deska „War Within Me“ zní jako tvé klasické album. Jaký je podle tebe rozdíl mezi novým albem a předchozí nahrávkou „The Redemption Of William Black“?
To byla tři alba, která byla propojená jedním příběhem, jedním konceptem, a my jsme použili různé zpěváky a herce, aby ten příběh vyprávěli. Nové album „War Within Me“ se trochu vrací k „Sillicon Messiah“, „The Man Who Would Not Die“ a „Blood And Belief“. Je to svým způsobem kolekce písniček, které mají téma pozitivity a toho, že se musíš se svojí situací porvat, aby ses dostal dál. Doufáme, že to lidem dodá naději. A jestli se cítíš slabý, tak doufáme, že ti album pomůže cítit se silněji. Když jsme ho dělali, bylo nám jasné, že to bude klasické album Blaze Bayleyho, na kterém se kytary s vokály doslova rvou ve výsledném mixu. A chtěli jsme fanouškům předat pozitivní pocity.
Titulní skladba na začátku alba překvapí pořádně brutálním riffem. Jak moc jsou pro tebe podobné riffy v současnosti důležité?
To byla jedna z posledních písniček, kterou jsme nahráli. Chris Appleton (kytarista, pozn. aut.) měl připravené celé demo, ale bez zpěvu a textu. Když jsem to slyšel, tak se mi to strašně líbilo, a zkoušel jsem různé texty, a ty, co mi tam sedly nejvíc, byly o vnitřním boji, o tom, jak mají lidi tendence ničit sami sebe pohodlností a leností, i o tom, že by člověk měl vzít život a zodpovědnost do vlastních rukou. Spousta lidí svádí každý den malé boje sám se sebou i když dělají jen malá rozhodnutí a neví, jak ten boj dopadne. Snaží se zůstat duševně v pohodě, třeba už jen v momentální situaci s covidem, kdy s tímhle bojuje řada lidí a snaží se z toho nezbláznit. Jedna z věcí, která se mi fakt líbí, je začít to celé riffem, protože riffy jsou to, co se ti uchytí v hlavě. Jakmile jsme věděli, že touto písničkou bude začínat album, zkoušeli jsme s Chrisem různá intra a tak, ale nic nebylo tak dobré jako ten riff. Chtěl jsem, aby to na posluchače vyskočilo ze sluchátek a ohromilo je to. Čekali na nové studiové album přes dva roky, takže jsem si řekl, že nechci žádná zbytečná intra, která jsou o ničem. A také jsem právě poslouchal „Stand Up And Shout“ od Ronnieho Jamese Dia, které začíná riffem. Říkal jsem si, že to je ono. Fungovalo to okamžitě. Chris říkal, že je to možná trošku nahlas, ale můj názor je, že začátek alba tě musí nakopnout a chytit! A celé se to vrací tam, kde jsem začínal, u písniček, které začínaly riffem a pak až se přidal zpěv.
Podle mě je největším hitem desky skladba „Warrior“. Máš ty jiný tip?
Mám rád všechny skladby. Jsem na to album fakt hrdý. Ta, která se líbí mě, je „Every Storm Ends“ nebo „The Unstoppable Stephen Hawking“, ta je skvělá, navíc s pravdivým příběhem. „Every Storm Ends“ je pro mě hodně osobní. Je o zápase se životem, který jsem zažil i já sám, měl jsem problémy ve vztahu během turné, rozešli jsme se a já najednou žil zase sám. A nevěděl jsem, jak to zvládnu. Ale zvládnul jsem to. A ta písnička je upomínkou pro mě samotného, že dokážu zvládnout velice těžké věci, když je potřeba.
Se skladbou „Pull Yourself Up“ se vracíš k epickým skladbám, které jsi dělal s Iron Maiden. Byl tvůj záměr, aby z „Pull Yourself Up“ byla cítit atmosféra alba „The X Factor“?
To se ti zdá, nemá to s tím nic společného. Během alb „The X Factor“ a „Virtual XI“ jsem se od Steva Harrise a ostatních naučil, jak skladbu ve své hlavě dostat na nahrávku. Předtím to bylo tak půl na půl a spíš to bylo o štěstí, když jsem vydal něco dobrého. Byly třeba věci, které měly dobrou melodii, ale prostě nefungovaly. A pak jsem se u Iron Maiden, konkrétně od Steva Harrise, dozvěděl to, že jsou prostě techniky, které můžeš použít, aby ta písnička nějak fungovala. Naučil mě toho dost. „Pull Yourself Up“ je pravdivý příběh o mé nehodě na motorce, která se stala zrovna když jsem se připojil k Iron Maiden. Šestnáct týdnů jsem byl neschopný, nemohl jsem chodit bez hůlky a řekli mi, že už budu pořád jenom kulhat. A já jsem si řekl, že mě neznají, tvrdě jsem makal, po čase jsem zase zesílil a začal chodit bez kulhání. Tak to bylo už od dětství, když jsem chtěl být zpěvák a viděl jsem Ronnieho Jamese Dia během „Children Of The Sea“, což mi změnilo život. Chtěl jsem zpívat a jezdit turné jako on. Lidi říkali, že to nezvládnu, že jsem hloupý, že ani neumím dobře zpívat, a ejhle, teď mám vlastní malou nahrávací společnost, produkuju si svoje alba a mám fanoušky po celé zeměkouli, za které jsem neskutečně vděčný. O tom ta písnička je.. Opakuje se v ní refrén, což do ní sedí, aniž by to bylo nudné. Je to další věc, kterou jsem se naučil u Iron Maiden… Nemusí tam být sloka, refrén, sloka, refrén, sólo, musí to být kreativní, dělat kroky mimo, ale musíš se držet původního nápadu a čekat, kam tě to zavede. Takže v tomhle je to možná trochu ovlivněné Iron Maiden, ale já se nepokouším napodobit dobu, kdy jsme nahráli „The X Factor“.
V názvech tří skladeb se objevují jména vědců Alana Turinga, Nikoly Tesly a Stephena Hawkinga. Proč právě oni? Je v tom ucelený koncept?
Má to nádech pozitivity, pozvednutí a hledání síly, když už nevíš, odkud ji brát. Chtěl jsem udělat o Hawkingovi písničku, která ho oslavuje nejen jako vědce, ale jako člověka. Podle mě největší věc, kterou dokázal, bylo přežít. Když byl mldý, doktor mu řekl, že přežije tak tři roky. O čtyřicet devět let později byl pořád živý a pracoval, i když už jeho tělo bylo pokřivené a zlomené, nemohl dobře mluvit a stejně pořád dělal přednášky a debaty. A to je prostě neskutečné! I když mu řekli, že jít dál nejde, on to ignoroval a šel. Nikola Tesla, totální génius, i když divná a těžká osůbka, by také neměl být zapomenut. Lidi zapomínají, jak byl Nikola důležitý, obzvlášť dneska, když jsme naprosto závislí na elektřině. Prý když byl mladý, tak snil o kole u Niagáry a o několik let později u Niagárských vodopádů postavil první vodní elektrárnu. Víš, co je zajímavé? Že se narodil za bouřky! Zrovna on, který se tolik zabýval elektřinou. Alan Turing je otec moderních počítačů, který snil o stroji, co zvládne sám myslet. Po něm je pojmenovaný Turingův test, který má testovat umělou inteligenci strojů. V tom testu se musí počítač přesvědčit, že je člověk. Takže tahle inteligentní technologie bude už od začátku podvádět a lhát. Umělá inteligence přichází, a bůh ví, jak bude fungovat. Už o tom mluví i Elon Musk, ale lidi se za tím stejně ženou, jako kdysi za atomovými bombami. Co se asi stane, když umělá inteligence už od začátku bude lidi podvádět? Proč by neměla podvádět dál a stát se dominantní?
Mohl bys představit sestavu, která „War Within Me“ nahrávala?
Na bicí hraje Martin McNee, na kytaru Chris Appleton. Ti jsou normálně v kapele, která se mnou hraje naživo. Bylo to trochu zvláštní, protože jsme neměli zkoušky, jak to bývalo předtím. Jen jsme si posílali nahrávky mezi sebou., takže bubeníka jsem třeba ještě neviděl nahrávat.
Kdo s tebou vyjede na turné, až to bude možné? Máš naplánované nějaké koncerty?
Plány máme, ale jedná se o koncerty, které se posunuly. Některé věci jsou na programu tenhle rok, ale uvidíme. Rozhodně budeme hrát v sestavě, ve které jsme nahráli nové album.
V České republice jsi častým hostem. Byl to důvod, proč jsi své poslední živé album natočil právě zde?
Přesně! Já mám na Českou republiku úžasné vzpomínky, mám u vás fanoušky, kteří při mě stojí v dobrém i ve zlém, pracoval jsem se spoustou různých českých hudebníků, mám tam kamarády… A když jsme to tam mohli nahrát, bylo to tak úžasné… Strašně to tam u vás mám rád, těším se tam.
Věnuješ se hlavně sólové kariéře. Ale co kapela Wolfsbane, je stále ještě aktivní?
Je. Pracujeme spolu pomalu na novém albu. Děláme to teď samozřejmě online, říkáme si nápady a doufáme, že už příští rok něco vydáme.
S Wolfsbane jsi na přelomu osmdesátých a devadesátých let natočil tři alba. Proč nedosáhla většího úspěchu? Bylo to změnou vkusu masového publika?
Pravděpodobně. Bylo to tím, že se rozjel grunge a my se snažili zůstat pozitivní, užít si každý moment a najednou se rozmohla hudba o tom, jak moc ti je na hovno. Takže jsme byli trošku mimo téma, kromě pár míst na světě. Tehdy jsme neměli moc možností cestovat po Evropě. Což bylo dost na hovno, protože jsme byli primárně kapela, co hraje naživo.
Vzpomeneš si na den, kdy jsi dostal nabídku na to, abys nahradil Bruce Dickinsona v Iron Maiden?
Ano. Byl jsem na castingu, kde bylo spousta lidí, a nemyslel jsem si, že mě vyberou, protože mám úplně jiný hlas než Bruce. Ale oni mi zavolali, pozvali na schůzku, domluvili jsme to a hotovo! Já jsem si reálně nemyslel, že se do Iron Maiden dostanu.
Kdybys zhodnotil svůj čas u Iron Maiden, angažmá ti víc dalo nebo vzalo?
Pro mě byla úžasná příležitost psát písničky se Stevem Harrisem a ostatními. Byla to obrovská zkušenost a spoustu věcí jsem si z toho odnesl. A strašně rád jsem pracoval se dvěmi kytarami, to ovlivnilo hudbu, kterou jsem dělal potom. Moje další alba ovlivnila rada, že absolutně nejdůležitější je celá skladba. Zpěv i instrumentální sekce. Pro mě je to jako vzít posluchače na výpravu, kde se mají cítit tak, jak chci, ať už smutně, hrdě, vesele, hrdinně. O tom přemýšlím, když píšu skladby a docela se mi to daří. To byla lekce, kterou jsem si odnesl z Iron Maiden.
S Iron Maiden jsi natočil dvě alba „The X Factor“ a „Virtual XI". Které z nich ti je po těch letech bližší?
To nemůžu říct, protože obě jsou skvělá. „The X Factor“ bylo moje první album, spousta výborných skladeb. Na „Virtual XI“ jsou zase věci, které jsou mi naprosto blízké. Proto to nelze říct...
Když jsi u Iron Maiden skončil, rozhodl jsi se hned věnovat sólové kariéře nebo jsi chtěl být součástí nějaké další kapely?
Já jsem chtěl produkovat svoje vlastní nápady. Věděl jsem, že to bude těžké, ale nápady to převážily. Občas mi jiné kapely psaly, jestli se nechci přidat a občas si říkám, jak by to asi bylo teď, kdybych kývnul. Asi by to bylo jednodušší, ale je to minulost, takže je to vlastně úplně jedno.
Proč jsi postupem let vydával alba pod jmény Blaze, Blaze Bayley Band a teď pouze pod tvým jménem Blaze Bayley?
Udělal jsem na začátku velkou chybu. Málokomu došlo, že Blaze je Blaze Bayley z Iron Maiden nebo Wolfsbane. Moje alba tehdy selhala. Fanoušci se mě ptali, jestli teď něco vydávám, já jsem je odkázal na Blaze a oni říkali, že o tom nikdy neslyšeli. Tak jsem se přejmenoval na Blaze Bayley a najednou lidi věděli, o koho jde a začali se zajímat. Teď spolupracuju s Chrisem Appletonem a jeho skupinou, se kterou jsem hrál naživo a když nehrají se mnou, tak si dělají svoje koncerty a alba, a já se o to nemusím starat. Ale vždycky jim dávám možnost, když se jich ptám, jestli se mnou chtějí hrát. Mít vlastní skupinu mě tehdy málem zabilo.
Kdyby tě dnes oslovila nějaká legenda formátu Iron Maiden, aby ses k ní přidal, využil bys této nabídky nebo by ses věnoval dál pouze své vlastní tvorbě?
To je hodně těžká otázka, protože miluju svoji hudbu, ale předpokládám, že by se mě zeptali ve chvíli, kdy by tam byli i Paul Di`Anno a Bruce Dickinson. Miluju to, co dělám, takže bych potřeboval prostor i na svou sólovou kariéru. Co by bylo fajn, by byl reunion, kde jsme všichni tři a každý z nás zpívá pár svých písniček. A fanoušky by to podle mě dost bavilo. Ale nemyslím si, že by k tomu někdy došlo. Iron Maiden jsou velikáni, kteří si nepotřebují nějak moc zvedat reputaci. A Já jsem naprosto spokojený se svými fanoušky, kteří mě podporují. Když si kupují moje trika nebo další merch, tak mě to naplňuje energií. Tím bych chtěl poděkovat fanouškům na celém světě, kteří ve mě věří. Díky, díky moc, obří díky, ať už fanouškům z České republiky nebo odjinud. Díky, že jsem díky vám mohl nahrát „War Within Me“.
|
