Tak dlouho se The Offspring vysmívali Axlovi Roseovi, že mu příprava alba „Chinese Democracy“ (v roce 2003 dokonce chtěli své album „Splinter“ pojmenovat názvem tohoto alba Guns N`Roses) trvá celé roky, až se sami dostali do podobného stádia. Hvězdní neopunkeři, kteří kolem poloviny devadesátých let vrhli na trh (pro tuto scénu zcela zásadní) alba „Smash“, „Ixnay On The Hombre“ a „Americana“, najednou stáli opodál a snad ani nevěděli, jak se znovu vpravit do skladatelského procesu. Dokonce vyměnili původního basistu Grega K. za novice Todda Morse a kytarista Noodles si prošel svým malým alkoholovým peklem. Nakonec věci přece jen dostaly spád, a fanoušci, kteří už pomalu na The Offspring začali zapomínat, dostali po devíti letech novou desku „Let The Bad Times Roll“. Podle frontmana kapely Dextera Hollanda soundtrack ke špatným časům, které teď na všechny dolehly…
Dolehly však i na The Offspring, kteří na této desce pouze vzpomínají na to, jak kdysi byli hvězdnou a stylovou kapelou. Tahle kapela pálila ostrými naposledy na desce „Conspiracy Of One“. Její vývoj se sice zastavil o něco let dříve, ale „Conspiracy Of One“ byla ještě velká deska, která podtrhovala výjimečnost The Offpring. Od té doby šlo všechno tak trochu z kopce, a když se v podstatě celou minulou dekádu čekalo na nástupce rozpačitého počinu „Days Go By“, nevypadalo to s pozicí této party moc dobře. Novinka „Let The Bad Times Roll“ měla být tou, jež všechny rozpaky rozežene jako vítr mraky na letním nebi, jenže dohady o slábnoucí formě kapely podporuje, přestože formálně je všechno v pořádku a rádia do zblbnutí opakují titulní hitovku, která kvůli vysokým rotacím už dokázala vlézt pod kůži.
Argumentovat tím, že tahle deska není na první poslech, je v případě The Offspring tak trochu zcestné. Holland, Noodles a spol. byli vždy kapelou, která musela fungovat na první dobrou, i vzhledem k tomu, že se postupem času jejich desky oposlouchaly. „Let The Bad Times Roll“ na první dobrou nezafunguje a přestože při opakovaných posleších se na ní objeví místa, která lze považovat za dobrá, jako celek opět daleko zaostává jak za „Smash“, tak za „Americanou“. Vlastně se s ní The Offspring dostávají do stejného stavu jako jejich věční rivalové Green Day, kteří přišli loni s nekomplikovanou kratičkou nahrávkou „Father Of All Mothetrfuckers“, která sice řekla, že kapela je stále živá, ale i to, že její nejlepší časy jsou už pryč. Noví The Offspring v přímé konfrontaci se současnými Green Day na body zvítězí, ale ani tak to není taková sláva, na jakou jejich fanoušci léta čekali. „Let The Bad Times Roll“ symbolizuje spíše autorské tápání, což je doloženo i půlhodinovou stopáží alba. Půl hodiny hudby za devět let…
Původních nápadů tu není ani celá dvanáctka, jak se deska tváří. Je tu naprosto nesmyslná epileptická instrumentálka „In The Hall Of The Mountain King“ z devatenáctého století od norského skladatele Edvarda Griega (proboha tohle se snad hodí k americkým neopunkovým bohatýrům?), je tu i piánová verze bezmála pětadvacet let starého hitu „Gone Away“ a nakonec je tu i závěrečná minutovka „Lullaby“, kde se ozývají nápěvy z titulní skladby. Tyto tři skladby lze chápat jen jako obyčejnou a zbytečnou vatu, která natahuje album přes požadovanou půlhodinku. Kromě nich se i ve zbylých kompozicích najde několik těch, které by nikdy vyjít nemusely, protože ani ony nesplňují kdysi požadované kapelní standardy. Rozhodně nepřesvědčí úvodní „This Is Not Utopia“, která nasazuje punkové tempo jen tak na oko bez výraznější uvěřitelnosti, kde i vokální projev Dextera Hollanda pozbývá své obvyklé síly. Nevyzní ani trochu zbytečné „The Opioid Dairies“ a „Hassan Chop“, což jsou vlastně jen chudé kompozice bez silného motivu a zapamatovatelného místa.
O poznání lépe je na tom trojice ostrých punkovek „Behind Your Walls“, „Breaking These Bones“ a hlavně „Army Of One“, v nichž se přece jen tep starým fanouškům začne zrychlovat, protože v nich The Offspring servírují razantně pojaté skladby, které se sice nemohou vyrovnat hitům jako „Self Esteem“ či „The Kids Aren`t Alright“, ale zasytit dokáží. A nakonec je tu také trojice singlovek, na které se sázelo nejvíce. Asi nepřekvapí, že nejvíce zafunguje titulní „Let The Bad Times Roll“ s melodií tak chytlavou a kontrastem mezi akustickými kytarami a tvrdým refrénem, že se vlastně ani nemohlo jednat o nic jiného než zásah do černého. „Coming For You“ je spíše šablonovitá skladba, plnící funkci výplňového singlu, v pořadí třetí vydaný track „We Never Have Sex Anymore“ dokáže nadchnout roztančenou atmosférou, uvolněnou použitím dechových nástrojů a ska tempa.
I přes zmíněná pozitiva zní The Offspring na „Let The Bad Times Roll“ spíše rutinně. Deska obsahuje světlá místa, ovšem jako celek nadchnout nedokáže. Kapele nechybí energie, ovšem ani tou nevyváží slabší formu, ve které se po skladatelské stránce už pěknou řádku let nachází. Nepříznivý vývoj, nastartovaný deskou „Splinter“, se nepodařilo zvrátit ani tentokrát.
|
