Vždy, když švédští Electric Boys vydají nové album, je to pro jejich fanoušky velká událost. Kapela, která sice nikdy nepronikla do nejvyšších pater hitparád, ale vždy tvořila velmi specifickou hudbu, v níž bylo místo pro odkazy na The Rolling Stones, otce punku New York Dolls či Ramones, ale i staré hardrockové klasiky typu Black Sabbath a Deep Purple. Z toho vznikl originální mix, který zafungoval už na konci osmdesátých let, kdy vyšel jejich debut „Funk-O-Metal Carpet Ride“. Po patnáct trvající latenci, kterou frontman Conny Bloom vyplnil působením u legendárních Hanoi Rocks, jsou Electric Boys v posledních letech znovu při chuti, což dokladuje i jejich novinka „Upside Down“. O pohled na ni, ale i o řadu dalších věcí, se s námi Conny Bllom neváhal podělit.
Minulý rozhovor jsme spolu dělali před rokem. Co se za tu dobu v tvém životě změnilo?
Kromě zjevných věcí, které zasáhly všechny, a to že jsme třeba nemohli cestovat, je nejdůležitější právě to, že jsme vytvořili nové album, na které jsem skutečně hrdý. To vyšlo 30. dubna. Právě teď jsme uprostřed vydávání singlů a natáčení videí.
Celý rok byl svět pod tlakem nemoci covid-19. Je vaše nová deska výsledkem toho, že se nesmělo koncertovat a bylo tak více času na novou tvorbu?
Ano, myslím, že by se to tak dalo říct. Celá věc mě inspirovala i k napsání několika textů. Prostě jsme museli začít pracovat a psát novou hudbu, abychom mohli jít dál a neustrnout na místě. To byl náš způsob řešení pandemie, abychom zůstali kreativní
Ke změnám došlo i v sestavě kapely. Celou desku údajně nabubnoval Jolle Atlagic. Znamená to, že Niclas Sigevall už není členem kapely?
Niclas je stále členem kapely. Aspoň tak tomu rozumím já.
Velká změna se odehrála i na postu kytaristy. Proč původního člena Franca Santunionea nahradil Martin Thomander, který s vámi hrál v letech 1993 a 1994?
Kvůli různým názorům na různé věci. Martin byl první a vlastně jediný, který přicházel v úvahu, protože se nám s ním vždycky hrálo velmi dobře. A to už i v dobách alba „Freewheelin“. Hrával také v mé sólové kapele a jsem opravdu rád, že je u nás zpět.
„Upside Down“ je velmi povedená záležitost, ale zaskočil mě fakt, že ji startujete sedmiminutovou instrumentální skladbou. Proč jste k tomuto kroku přistoupili?
Takhle se nám to prostě líbí. Rádi děláme takové věci, které ne zcela čekáš. Mysleli jsme si, že to dokáže pár lidí zaskočit, což se vlastně taky stalo (smích) . Myslím si, že na albu pro tuto instrumentální věc ani nemohlo být jiné místo. Tahle skladba může být vnímána jako téma celého alba a proto musela být první.
Jako pilotní singl jste zvolili skladbu „Super God“. Proč jste se rozhodli zrovna pro tuhle píseň?
Protože jsme cítili, že tahle skladba nás nejlépe reprezentuje a představuje dobrý způsob, jak album lidem představit. Má výborný rytmus a působí pozitivně, za což může hlavně Jolle, náš bubeník.
Velké hitové ambice má „Tumblin` Dominoes“. Není právě tato skladba adeptem na další singl?
Díky. Vlastně tuhle skladbu také vydáváme na singlu a už jsme k ní dokonce natočili klip.
Ze „Super God“, ale i ze skladby „The Dudes And The Dancers“ cítím silný vliv Deep Purple. Patří tahle kapela mezi tvé inspirační zdroje?
Fakt? Tak to je skvělé! Já miluju Deep Purple, ale nikdy mi skutečně nepřišlo, že bych zněl jako oni. Jako pro kytaristu pro mě byla stará alba Deep Purple velkou inspirací. Ovšem základní riff pro „The Dudes And The Dancers“ přinesl náš basista Andy Christell.
Souhlasíš se mnou, že tyhle vlivy starých hardrockových kapel odlišují „Upside Down“ od starších alb Electric Boys?
Hmmm… To je pro mě docela těžké takhle říct, protože naše stará alba jsou mi pořád dost blízká, abych dokázal posoudit takové nuance. Skladby na nich beru stále jako skvělé a je pro mě těžké slyšet na nich nějaké jiné vlivy. Ale jsem si jistý, že jiní lidé to tak slyšet mohou. Je zajímavé slyšet jména některých kapel, které, přestože je máme rádi, nejsou těmi, na které bychom při tvorbě našich skladeb mysleli.
Mě osobně k srdci přirostla skladba „She Never Turns Around“, ze které cítím hodně melancholickou náladu. O čem tato skladba je?
Tahle věc je o někom, kdo hledí do své budoucnosti a chce se odstřihnout od nepříjemné minulosti. Má říct, že je dobré podle toho žít a že je vždycky něco na co se můžeš těšit.
Kdybys měl vybrat jednu skladbu z „Upside Down“, která by ukazovala směr Electric Boys do další let, jaká by to byla?
Tak na tohle je nemožné odpovědět. Skladby, které se mě nebo i ostatním členům kapely objevují v hlavě, se mohou vzájemně lišit a je možné, že jedna z nich vyvolá novou inspiraci pro úplně nové album. Myslím si, že na ten okamžik si budeme muset počkat a pak uvidíme…
Trochu odlišnou skladbou od zbytku alba je „Twang`Em And Kerrang`Em“ ze které cítím starý punk a vliv Hanoi Rocks. Jak moc tě poznamenalo tvoje někdejší angažmá u těchto legendárních Finů?
Zlepšil jsem se už jen proto, že jsem si na hlavě udělal dredy (smích) . Ale ne, teď vážně. Pro mě to byla skvělá doba. Když jsme zažívali dobré časy, byli jsme jak dobře promazaný stroj. Těžko říct, co jsem se u nich naučil, rozhodně to byla skvělá zkušenost. Ale když se ptáš na tuto konkrétní skladbu, tak tu beru jako svou poctu rock n`rollu padesátých let.
Nedávno jsem mluvil s Michaelem Monroem a ten říkal, že konec Hanoi Rocks v roce 2009 poznamenaly spory s Andym McCoyem. Jak jsi ten konec vnímal ty?
Někdy se takové věci stanou a já to plně chápu. Myslím to tak, že oni dva už spolu hráli dlouho a prostě byl čas jít dál. Po čtyřech a půl letech, kdy jsem byl členem této kapely, pak pro mě bylo hodně zábavné, začít se znovu věnoval sólovému zpěvu a vrátit se ke starým věcem Electric Boys.
Když si pustíme „Funk-O-Metal Carpet Ride“ a „Upside Down“, je znát velký kus cesty, který tvoje kapela za třicet let ušla. V čem je podle tebe největší rozdíl mezi Electric Boys z roku 1989 a Electric Boys 2021?
Že při jízdě na kole už mě bolí kolena (smích). Jééé, to už je tak dávno… Když čtu nějaké staré rozhovory, je to, jako kdyby byly vedené s někým jiným. Teď se mi líbí, že se pohybujeme směrem dopředu a nepitváme se v minulosti. Nemyslím si, že bych ještě dnes napsal skladby jako „Electrified“ z debutu a na druhou stranu těžko bych kdy udělal například „Tumblin` Dominoes“ nebo „You Spark My Heart“ v době, když mi bylo dvacet a přitom jsou to jedny z těch nejlepších věcí, jaké jsem kdy udělal.
Švédsko je známé tím, že vždy podporovalo i finančně mladé kapely. Využili Electric Boys někdy této podpory od státu?
Jestli si dobře pamatuju, tak ne…
Kdybys měl z prvních tří alba, která jste s Electric Boys vydali v letech 1989 až 1994, které je ti nejbližší?
Ale chlape… Které z tvých dětí je tvoje nejoblíbenější? Hmmm? První deska měla skvělý koncept, ale jako kapela jsme asi byli lepší na druhé a třetí desce…
Na konci osmdesátých let to vypadalo, že se skladbou „All Lips N`Hips“ dobudete také Ameriku. Máš dnes ještě ambice prosadit se na tamním nestálém trhu?
My se stále snažíme dostat naši hudbu k co největšímu počtu lidí a v současné době máme za sebou skutečně skvělý tým. Věřím tomu, že se nám zase povede udělat opravdu velké a pořádné turné.
Když pomineme tvoje angažmá v Hanoi Rocks, proč měli Electric Boys mezi lety 1994 až 2009 tak dlouhou pauzu?
V tom nenastal žádný zlom a ani důvod. Prostě jsme byli mrtví a pohřbení. Pak jsme já a basista Andy měli chuť zahrát si zase tuto hudbu, ale nebyli jsme si jisti, zda by to zajímalo ještě nějaké lidi. Jak se ale později ukázalo, tak zajímalo a proto jsme to po rozpadu Hanoi Rocks zase dali dohromady.
Kromě Electric Boys se věnuješ i své sólové kariéře. Je ještě nějaký jiný projekt, ve kterém jsi zainteresovaný?
Mám ještě jeden projekt, duo Bloom & Ikiz. Také jsem byl součástí projektu Peace Conspiracy se zpěvačkou Mejou (švédská popová umělkyně, pozn. aut.), ale v tomto případě jsme spolu už nějakou dobu moc nedělali.
Podle oficiálních stránek máte na září naplánované koncerty po Skandinávii a Německu. Věříš, že v tu dobu už bude celý svět uzdravený a v pořádku?
Přes noc se to rozhodně nezmění. Věřím, že většina rizikových skupin a starých lidí už bude v té době naočkována, což znamená, že už pro společnost tato nemoc nebude tak velkou hrozbou. Myslím, že věci se pomalu, ale jistě začnou měnit přes toto léto.
|
