Razorbats jsou jedním z úkazů na norské hudební scéně. Jsou totiž zcela prosti jakéhokoliv dotyku black metalu, který je pro tuto severskou zem signifikantní. Jejich kořeny leží spíše u amerického rock n`rollu, ale přiznávají i velký vliv finských Hanoi Rocks. Každopádně důležitější je fakt, že tato kapela právě vydala své třetí album „Mainline Rock N`Roll“, které opět dokumentuje jejich vývoj. Kapela ještě více opustila punkové kořeny a přidala další porci klasického hard rocku, hair metalu a rockového mainstreamu. Nejen o nové desce, ale i vývoji Razorbats se rozhovořil kytarista Kjetil F. Wevling, který je dnes už jediným zakládajícím členem. Jeho zápal pro kapelu je však z následujících řádek zřetelný…
Norsko je na hudební scéně hodně známé spíše v oblasti black metalu. Kde ty osobně vidíš pozici Razorbats na domácí nebo celoevropské scéně?
To je pravda, lidi znají z Norska hlavně black metal, skladatele Edvarda Griega (hudební skladatel devatenáctého století, pozn. aut.) a kapelu A-Ha, ale je tady i několik skvělých rockových kapel jako TNT nebo Turbonegro. Náš bubeník Christian taky hraje v několika blackmetalových kapelách a s touto hudbou cestuje po celém světě už asi deset let. Ale my se cítíme příbuzní právě s Turbonegro a kromě nich už v Norsku tolik kapel není. Ve Švédsku, Velké Británii nebo v USA je mnohem více kapel, kteří hrají podobnou hudbu. Většina z nich jsou starší party, ale existují i novější kapely jako Heavy Tigre ze Švédska a The Biters ze Spojených států. Bohužel se obě za posledních pár let rozpadly.
Proč vaše třetí deska „Mainline Rock N`Roll“, kterou právě vydáváte, zní právě takhle?
Toto je první album, které jsme si udělali sami a to mělo obrovský dopad na zvuk alba. Místo toho, aby posluchači slyšeli vizi producentů našich skladeb, mohou je slyšet přesně tak, jak jsme chtěli, aby zněly. Každý z nás už nahrál několik alb, jak s Razorbats, tak s dalšími kapelami, takže jsme si mysleli, že máme zkušenosti a dovednosti potřebné k vlastní produkci. Nebylo to snadné, ale udělali jsme si čas a opravdu jsme na tom dost zapracovali. Celý proces trval asi osm měsíců, což bylo i tak rychlejší než práce s externím producentem. Ale pro nás bylo důležité dostat do skladeb zvuk, který máme a na tom jsme pracovali, dokud jsme nebyli spokojení. Na nahrávkách není použito nic speciálního nebo světoborného. Jen pár zesilovačů Marshall a Orange pro zvuk kytary, ale strávili jsme spoustu času prací na výsledném tvaru, aby to znělo prostě ohromně. Koupil jsem si kytaru Kramer z poloviny osmdesátých let, abych to dostal přes špičkový zvuk „Super Strat“, který slyšíš na klasických albech třeba od Van Halen. Aby to vyvážil, Asle hrál na svůj Gibson Firebird, aby získal dřevitější zvuk sedmdesátých let. Také jsme angažovali chlápka jménem Last Erik Westby, který známý tím, že dokáže udělat takový mix, že skladby znějí ohromně, těžce, ale zároveň příjemně. Na „Mainline Rock N`Roll“ jsme chtěli poněkud vyleštěný zvuk, aniž bychom ztratili energii a sílu živých koncertů. To je docela těžké udělat, ale věděli jsme, že v minulosti odvedl skvělou práci na spoustě desek, a myslím si, že to na tomhle udělal také.
Když porovnáme „Mainline Rock N`Roll“ a vás šest let starý debut „Camp Rock“, je slyšet velký posun. V čem jste se podle tebe vyvinuli nejvíce?
Vždy jsme měli mantru, že Razorbats by měl být tím, čím kluci v kapele chtějí. Z tohoto důvodu se zvuk hodně změnil se změnami v sestavě. Jsem vlastně jediný, kdo zbyl z časů „Camp Rock“, takže si myslím, že to je hlavní důvod, proč je novinka odlišnější. Paul, který u nás teď zpívá, má jiný hlas ve srovnání s Evenem, který nazpíval „Camp Rock“. A změna zpěváka vždy drasticky změní zvuk kapely. Získali jsme pro tuto desku nového bubeníka a ten má více metalového ducha, než starý bubeník Knut, který měl spíše garážový základ. Tyhle změny měly velký vliv na vývoj našeho zvuku. Hodně jsme taky mluvili o tom, jakou nahrávku jsme chtěli udělat, než jsme k tomu napsali samotné skladby. Chtěli jsme, aby to bylo o něco méně punkové a více hardrockové či hairmetalové, jako z osmdesátých let, ovšem s moderním zvukem. Pro nás to znamená živé, bláznivé bicí, velké riffy a refrény a některé odlišné prvky, jako jsou syntezátory, abychom náš zvuk ještě více oživili.
Ze skladeb „The City“ a „Cocaine Karma“ cítím velký vliv Hanoi Rocks. Jak moc vás tato finská legenda ovlivnila?
Hanoi Rocks je naše oblíbená kapela, ale taky máme rádi sólová alba Michaela Monroea. Je to obrovská legenda skandinávského rocku a je stále silný! Jeho poslední album „One Man Gang“ z roku 2019 je úžasné! Je tak inspirativní vidět člověka, který je tu tolik let, jak stále dělá skvělou hudbu a předvádí zabijáckou živou show. Před pár lety jsme s ním hráli v Oslu a on je na pódiu skutečné monstrum! Prostě odkaz Hanoi Rocks najdeš na celém album “Mainline Rock N`Roll“.
Tvou hru i image hodně ovlivnili Cheap Trick, konkrétně kytarista Rick Nielsen. Je to pravda nebo jde jen o můj subjektivní pocit?
Opět máš úplnou pravdu (smích) ! Cheap Trick jsou jednou z mých pěti nejoblíbenějších kapel všech dob a pravděpodobně právě oni měli největší vliv na hudbu Razorbats. Podle mého názoru jsou perfektní rockovou kapelou. Mají úžasnou rytmickou sekci, podivného a vtipného génia na kytaru, velmi silné písně a jednoho z nejlepších a nejuniverzálnějších zpěváků vůbec. Robin Zander může snadno dát citlivou, krásnou baladu, stejně jako umí být nadšený ječící rocker. To mnoho lidí nedokáže. Rick Nielsen je jedním z mých osobních hrdinů. Má podivnou schopnost být cool a zároveň trochu jiný, podivínský. Když jsem byl mladší, bylo skvělé to vidět a díky tomu jsem měl pocit, že můžu chodit na pódium a být sám sebou, aniž bych si myslel, že musím být obvyklou rockovou hvězdou jako Slash nebo Bon Jovi. Rock n`roll je místo, kde děláš věci podle sebe. Takže si myslím, že Rick je skvělým vzorem, skvělým skladatelem a kytaristou.
Kdybys měl vaši novou desku představit prostřednictvím pouze jedná skladby, kterou bys vybral?
Je trochu obtížné vybrat pouze jednu skladbu, protože se velmi snažíme mít na albu mnoho různých druhů skladeb, aby bylo pro posluchače rozmanitější a zajímavější. Na tomto albu jde o rozpětí od rockerského stylu Mötley Crüe v „Nightcrawers“ až po odlehčenou „Venice“, takže je opravdu těžké zmínit jednu konkrétní věc. Ale tematicky si myslím, že první singl „Working For The Weekend“ je dobrá volba. Tématem alba je rock n`rollový životní styl a myslím, že se v něm dá shrnout to, co mnozí z nás cítí, když nemůžeme cestovat nebo jít na koncerty. „Working For The Weekend“ je o jakési práci ve slepé uličce, když nenávidíš svého šéfa a nemůžeš se dočkat, až přijde víkend, abys mohl s kamarády zapařit. Většina rockerů to zná, ovšem s pandemií se ukázalo, jak moc je život bez těch párty nudný. „Mainline“ je prostě párty album.
Důležité jsou také popověji znějící skladby „Venice“ a „Little Ms. Crazy“. Děláte vaše alba tak, aby byla co nejpestřejší?
Přesně tak! Existuje spousta kapel, které dělají v podstatě jen jednu věc dokola, a dělají to opravdu dobře, jako The Ramones a AC/DC. Ale my chceme, aby se Razorbats více podobali kapelám jako právě Cheap Trick, a měli jinou náladu pro každou skladbu. Tyto kapely a alba jsou ty, která máme nejraději, takže je to něco, o co se také snažíme. Stále mám rád americké hardcore punkové kapely z osmdesátých let jako Circle Jerks nebo Misfits, ale po třech nebo čtyřech skladbách se obvykle trochu nudím a chci poslouchat něco jiného. Ldyž si pak dáš album od Aerosmith, Led Zeppelina nebo Def Leppard, je na nich dost rozmanitosti a chceš poslouchat celou desku. A takoví se snažíme být i my. Rovněž to dělá mnohem lepší živou show, pokud máš skladby, z nich můžeš udělat pestrý playlist. Když můžeš vyvážit rockovou energii baladami.
Když bychom se podívali do budoucnosti, je na „Mainline Rock N`Roll“ nějaký prvek, který je pro Razorbats velice důležitý?
Tohle je dobrá otázka! Myslím, že ty prvky jsou síla, rozmanitost a zábava. Byli jsme melodičtí a měli jsme chytlavé kytarové riffy i na předchozích albech, ale myslím, že teď je to poprvé, co jsme je dotáhli tam, kam jsme chtěli. Budeme i nadále experimentovat s různými věcmi ze všech období rockové historie, ale měníme se ve více párty kapelu, než jsme byli dříve. Skladby jako „The City“, „Working For The Weekend“ a „Rebel Soul“ fungují skvěle naživo a tvorba hudby, která nakopává, je něco, o co jsme se na tomto albu snažili.
Jaká je v současnosti ve Skandinávii situace s covidem? Ptám se proto, jestli už máte na léto naplánované koncerty a zda věříte tomu, že se všechno zase nezruší…
Není to tak špatné, ale v zásadě jsme stále v uzamčení. Někde už povolují padesát lidí, kteří ale musí jen sedět. Ztěžuje nám to hraní, takže letos v létě je zatím naplánován jen jeden koncert. Náš agent je připraven zahájit rezervaci koncertů, jakmile to bude u nás možné, máme v plánu už i vystoupení po Evropě. Dejte nám vědět, jestli u vás v České republice jsou festivaly, kde se bude hrát. Rádi přijdeme!
Mohl bys popsat úplné začátky Razorbats?
Dříve existovala kapela s názvem The Heat, která se během jednoho roku proměnila v Razorbats. Předtím jsem býval v kapele Surferosa, která po roce 2000 cestovala po světě sedm nebo osm let. Když to skončilo, chtěl jsem dál hrát hudbu, protože to je to, co rád dělám. Nechal jsem si čtyři nebo pět skladeb, které se do Surferosy nehodily, a tak jsem je vzal a začal hledat členy pro novou kapelu. Dokonce první zpěvák byl v té době mým švagrem a já měl opravdu skvělý hlas. The Heat byli spíše poppunková kapela s některými prvky garážového rocku. V roce 2014 jsme změnili název a vydali EP „Bring It On“ na americkém labelu Self Destruct Records. V Norsku jsme zaznamenali menší rádio hit s písní „Born In Blood“, ale rychle jsme si uvědomili, že nechceme být punkovou kapelou a před nahráváním „Camp Rock“ v roce 2015 jsme začali měnit zvuk. Chtěli jsme více špinavý zvuk s prvky skandinávského glamu. Šlo to velmi dobře a „Camp Rock“ je dodnes spoustou lidí považováno za undergroundovou rockovou klasiku. Necelý rok poté, co jsme vydali album, se sestava začala rozpadat a v době, kdy jsme měli dokončit nahrávání alba „II“, jsem v kapele zůstal jen já a bubeník. Takže jsme museli najít nového zpěváka. Bylo to zvláštní, protože skladby nebyly napsány pro Paula, a když teď to album poslouchám, stále v něm slyším vliv předchozí sestavy. „Mainline Rock N`Roll“ je v mnoha ohledech prvním skutečným albem se zpěvem Paula a vlastně celé nové sestavy.
Jací umělci formovali tvé hudební začátky?
Vyrostl jsem na poslechu sbírky alb Kiss a AC/DC od mých bratrů a desek The Beatles, které patřili mámě. Mám velmi živou vzpomínku na to, jak sedím u sterea v obývacím pokoji, poslouchám "Destroyer" od Kiss a jen zírám na obal. Vypadali jako nejúžasnější akční hrdinové vůbec! A hráli na kytary! Co víc si dítě může přát? Další věc, která formovala můj hudební vkus, přišla jednou v pátek večer na návštěvě u mého kamaráda. Jeho sestra měla večírek, nkdo tam dal nahrávku se zpěvákem, jaký jsem nikdy předtím neslyšel, bylo to jak z jiné planety. Byli to Sex Pistols a jejich „Anarchy In The UK“. Brzy poté jsem byl až po uši v punku a ve třinácti letech jsem založil svoji první kapelu. Jak jsem stárnul, začal jsem poslouchat i jiné druhy hudby, ale stále mě baví hard rock s velkými riffy a refrény. Moje oblíbené kapely jsou ale stále stejné, jako když jsem byl dítě. Led Zeppelin, Kiss, AC/DC, Cheap Trick, New York Dolls, Hanoi Rocks, Def Leppard, Black Sabbath a punkové kapely devadesátých let jako NOFX, Rancid a The Bouncing Souls.
Na debutovém albu „Camp Rock“ máte zásadní skladbu „Kids Of The 70s“. Jak moc důležitá je pro tebe hudba, která pochází ze sedmdesátých let?
Podle mě nejlepší hudba vznikala v sedmdesátých letech. Šedesátá léta ještě nebyla nic pro mě a třeba kapelu jako The Who mám taky nejraději ze sedmdesátých let. Tehdy začala být hudba silnější a kytarové zesilovače začaly nabývat dostatečných parametrů, aby skutečně zněly vzrušujícím rockovým zvukem, což předtím nebylo. Miluji hardrockové či metalové kapely sedmdesátých let jako Black Sabbath, Deep Purple, UFO a později Van Halen. V podstatě základ všeho, co děláme v Razorbats, pochází z hard rocku sedmdesátých let, takže je pro nás naprosto zásadní.
Říkal jsi, že po „Camp Rock“ se zásadně změnila sestava kapely. Proč došlo k výměně členů?
Nechci zacházet do podrobností, ale bylo to kvůli osobním problémům pár kluků, což je donutilo opustit kapelu a pak už to nešlo vrátit. O těchto věcech se mi těžko mluví, ale většina z nás jsme stále přátelé. Za změnami v sestavě tedy byly nehudební důvody.
Na druhém albu „II“ jste začali opouštět punkové kořeny. Bylo pro vás tohle album důležité jako start nové sestavy s novým repertoárem, i když si jej tvořil ještě s bývalými členy?
Nová sestava se dala dohromady až před dokončením alba, ale byla to vědomá snaha posunout se ještě více od zvuku punk rocku na „Camp Rock“ a získat více klasického rockového zvuku ze sedmdesátých let. Myslím, že u některých písní jsme uspěli, u jiných tolik ne. Takže považuji „II“ za přechodové album, na kterém jsme experimentovali a snažili se najít nový směr pro kapelu. „Kids Of The 70s“ byla nejúspěšnější skladbou na „Camp Rock“ a opravdu se nám líbilo, jakým směrem nás taková skladba může vzít. Myslím, že to byla klíčová píseň, která nám měla naznačit, kam jít dál. Samozřejmě to změnila nová sestava a teď se snažíme najít způsob, jak spojit klasický rock sedmdesátých let s glamem osmdesátých let a energií punk rocku.
Ani sestava, která natočila „II“ nevydržela. Proč došlo k výměně rytmické sekce?
Bylo to stejné jako předtím. Kombinace osobních důvodů a střety osobnosti. V dnešní době není moc peněz na výrobu rockové hudby, takže si ji musíte opravdu užít. Prostě to nestojí za to, když ti kluci spolu nevycházejí a všechno se promění v boj. Je tedy důležité dát dohromady kapelu, která se ráda cestuje a může chvíli žít ve stísněné dodávce, aniž by se chtěla navzájem zabíjet!
V recenzi na „Mainline Rock N`Roll“ jsem napsal, že se z vás stává univerzální rocková kapela, která už překročila hranice undergroundu. Souhlasíš s tím?
Děkuju! To je přesně to, co se snažíme dělat, takže jsem nadšený, když slyším, že si myslíš, že se nám to daří! Samozřejmě máme své undegroundové hrdiny, ale naše oblíbené kapely jsou obvykle ty, které přešly do hlavního proudu. Mluvili jsme o Cheap Trick a myslím si, že jsou opět dobrým příkladem. Začali je hrát lidé v domácnostech, aniž by ta kapela ztratila svoji jedinečnost a integritu. Totéž lze říci o Foo Fighters. Chceš-li být takový druh kapely, musíš mít rockové skladby nabité energií, chytlavé poprockové písně, epičtější věci a balady. Plné spektrum rock n`rollu. Odráží se to také na druhu festivalů, které hrajeme. Děláme specializované punkové a hardrockové festivaly, ale jsme také pozváni hrát obecnější akce, kde pop, hip hop a rock fungují na jednom místě
Jak podle tebe bude rocková scéna vypadat za deset, dvacet let a kde na ní bude místo pro Razorbats?
Hodně jsem o tom přemýšlel a nejsem si jistý, jestli jsem našel odpověď. Myslím, že éra mega umělců skončila počátkem tisíciletí. Existuje několik výjimek, ale nevidím, že bychom dostali další AC/DC nebo Foo Fighters. Mohlo by to mít něco společného s tím, že v současné době je mnohem více umělců, kteří něco vydávají, ve srovnání s tím, jak to bylo, když gramofonové společnosti byly středobodem oboru. Trh je také více orientovaný na singly než na alba. Existuje mnohem více umělců, kteří mají hity, ale už nemají moc kariéru. Také rocková hudba již není v hlavním proudu, takže mladší lidé jí nejsou vystaveni stejně jako my, když jsme byly děti. Když velké kapely přestanou cestovat, tak se o rockovou hudbu bojím. S ohledem na změny ve způsobu, jakým hudbu přijímáme a s ohledem na samotný hudební průmysl nevidím, že by tyhle velké kapely nahradila některá z nových. Jednoduše proto, že nejsou součástí tradiční kultury, která vám dává takovou přitažlivost. Po rock n`rollu ale bude vždy poptávka. Pravděpodobně ho nenajdeme na arénách a stadionech světa, ale bude naprosto zásadní scéna kapel, které hrají kluby a divadla. A kdo ví! Možná, že příští generace dětí bude mít dost dokonalé hudby z počítačů a nebude chtít poslouchat hudbu v podání nedokonalých lidských bytostí, hrajících na skutečné nástroje... Pokud se v tom mýlím, Razorbats tu budou a budou dál jezdit po světě.
|
