Kapela v letech 1998-9 často vystupovala na různých obřích festivalech, firma ji protlačila i na menší podium Ozzfestu vedle Limp Bizkit nebo Coal Chamber. Přesto si našla čas na vydání EP „Un-United Kingdom 1999“, na kterém hudebně i textově vycházela ze songu „Anarchy in the UK“ od Sex Pistols. Potěšil i skvěle pojatý cover „Kerosene“ od hc/punkových Big Black.
Jako by však dosažené úspěchy nebyly Pitch Shifter souzeny, několik událostí z tábora kapely tomu nasvědčovalo. Nejdříve se firma Geffen rozhodla z finančních důvodů zeštíhlit portfolio umělců ve své stáji a i přes solidní prodejní výsledky dostali Claydenovci výpověď. Na dlažbě však nezůstali, své služby nabídli zástupci z MCA, očekávajíc patřičné zisky. Jeden palčivý problém byl vyřešen, pro změnu se začala neřízeně proměňovat sestava. Přínosem bylo angažmá koncertního kytaristy Prodigy Jima Daviese, který již na předchozí desce v roli hosta nahrál několik partů a nyní se zapojil i jako skladatel. Horší byl odchod bubeníka DJ Walterse po natočení ochutnávky z nového alba v podobě EP „Dead Battery“, i zakládajícího člena, kytaristy a Johnyho A. Cartera.
Bylo však třeba vydat novou desku. Tu nakonec nabubnoval tou dobou nezaměstnaný John Stanier z Helmet. Album s názvem „Deviant“ vyšlo v květnu 2000 a doprovázely jej tahanice o kresbu na obalu. Původní dva nápady vizuální performerky Gee Vaucher firma neschválila a nakonec vyhrála kresba sloučené podobizny papeže a britské královny, kterou okamžitě kritizovalo a vetovalo Polsko. Nelze se zavděčit všem... Produkce muziky samotné se ujalo tehdejší eso ve svém oboru - Dave Jerden, který pracoval mj. na albech Anthrax, Alice in Chains, The Offspring či Biohazard. Od základu překopal sound kapely, z velké části zmizely v mixu vytažené drum & basové smyčky bicích a samply kytar. Alternativním metalem poznamenaný členitý styl hraní bubeníka Staniera perfektně skloubil s invenční Daviesovou industriálně skřípavou sólovou kytarou, která tuto desku neskutečně ozdobila. Stylově byla produkce nasměrována někam do oblasti Clawfinger, Korn či Helmet, samozřejmě při zachování shifterovských rysů.
Silnou stránkou PSI je umění hned v úvodu za sebou nasypat několik povedených písní. „Condescension“ je peckou mezi oči. Neurvalá Daviesova kytara žene song do punkově chytlavého refrénu, s patřičně přidrzlým výrazem cedí mezi zuby text i Jon Clayden. V podobném duchu pádí „Wafer Thin“, ve které se v klidnějších pasážích zpěvák přibližuje projevu Jonatana Davise z Korn. Posluchač si v následné „Keep It Clean“ již trochu zvyká na netypickou hru kytaristy, ponuré alternativně metalové sloky se mísí s hitovým refrénem. Skvělý alternativní rockový ploužák s vrstvenými kytarovými party „Forget The Facts“ je jednoznačným hitem, jeho krásu je však třeba chvíli objevovat. „Hidden Agenda“ se zpěvákem, který v úvodu svým šeptavým projevem opět evokuje atmosféru zpřízněných Korn, je komplikovanou členitou skladbou, jejíž strukturu musí fanoušek opět nějakou dobu rozplétat. První slabší skladba „Scene This“ se ukrývá na pomyslném závěru první strany alba, vše vynahrazuje singlovka „Dead Battery“, která je asi největším hitem na „Deviantovi“. Je to taková mladší sestra „Microwaved“ z předchozího alba, náladou i podobnými postupy. Další zářez na albu hostí slavnou personu – na pozvání Jona dorazil do studia sám velký Jello Biafra z punkových Dead Kennedys, aby zde odrecitoval text pranýřující, tehdejší společnost plnou pokrytců, ostatně jak je jeho zvykem. I hudebně se jedná o poctu této legendě. Skočná „Everything`s Fucked“ zakončuje songy vysokého standardu, výsledné hodnocení kazí tři průměrné kousky, deska končí úplně šílenou instrumentálkou „P.S.I.cological“, jež působí dojmem jamu ze zkušebny…
I když se album prodralo na 39 příčku Billboardu, ohlasy a prodeje nebyly dle představ managerů MCA, kteří čekali statisícové prodeje. Další příklad, jak je obtížné kalkulovat v hudebním průmyslu – pro fanoušky tvrdé muziky byla deska málo metalová, pro punkery moc alternativní a pro mainstreamové publikum příliš složitá. Pokud ale „Devianta“ zrentgenujeme s patřičným odstupem po dvou dekádách bez žánrových předsudků, nelze než konstatovat, že se Pitch Shifter povedlo natočit velmi silnou desku, nehledě na přiznané poklony slavnějším kolegům, které však mohl doporučit producent. Většina songů nemá prvoplánový charakter a velice těžko se škatulkují, protože se jedná o směsku punkové energie s alternativním rockem a s náznaky nu metalu.
|
