Švédsko bylo vždy zemí metalu zaslíbenou a světu dalo spoustu skvělých muzikantů. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let za mořem začal vládnout death metal. Tento styl se začal hrát po celém světě a samozřejmě i ve Skandinávii. Jenže ve Švédsku, přesněji řečeno v Gothenburgu, na to šli trochu jinak, než floridští drtiči. Seveřané přinesli do tohoto brutálního stylu melodie.
Postupně vznikl nový subžánr – někdy označovaný jako gothenburský death metal, nejčastěji však jako melodický death metal. Tohle město se tak stalo symbolem nového, zcela osobitého zvuku a vzniklo zde spousta skvělých kapel jako At The Gates, In Flames nebo Dark Tranquillity. Posledně jmenovaní jsou možná těmi nejvýznačnějšími zástupci této scény, protože komerčně úspěšnější In Flames šli postupně hledat do jiných žánrových vod.
Vznik Dark Tranquillity se datuje do roku 1989, i když první dva roky své existence používala kapela krásné jméno Septic Broiler. Tehdy patnáctiletí kluci stvořili dvě dema „Enfeebled Earth“ a „Rehearsal December 1990“. Šlo o dřevní death metal špatné zvukové kvality, ale už tehdy bylo znát, že Švédi mají rádi melodie. Sestava Martin Henriksson, Anders Jivarp, Niklas Sundin, Mikael Stanne, Anders Fridén se poté přejmenovala na Dark Tranquillity a sázela jedno demo za druhým. V roce 1992 vyšlo první EP „A Moonclad Reflection“, na kterém kapela pokračovala ve využívání černobílé ruční kresby pro obal nahrávky.
1993 byl pro kapelu důležitý, stejně jako pro celý nový subžánr. Světlo světa spatřilo debutové album „Skydancer“ a to u velké společnosti Spinefarm Records. Deska obsahovala devět skladeb s délkou lehce nad tři čtvrtě hodiny. Kapela už tou dobou byla vcelku sehraná a měla zkušenosti. I to se promítlo do toho, že materiál na albu zní překvapivě vyspěle. Bylo znát, že Dark Tranquillity mají potenciál a přišli s něčím osobitým.
Za mikrofonem stál Anders Fridén, zatímco pozdější zpěvák kapely Mikael Stanne drtil struny. Andersův vokál rozhodně nebyl bez chyby a zněl poněkud křepčivě. Úvod alba je pořádně ostrý. V kytarách je znát vliv heavy metalu, rytmus je však divoký. Místy by člověk až řekl, že poslouchá nějaký hodně špinavý punk. V „Crimson Winds“ poprvé dostanou prostor i melodie a kapela zde naznačuje, že klasická death metalová brutalita jim nestačí. Kytarové sólo udiví nejen délkou, ale i propracovaností. „A Bolt of Blazing Gold“ poprvé překvapí využitím akustické kytary a ještě více přítomností ženského zpěvu. O ten se postarala Anna-Kajsa Avehall, která ukázala, že i v extrémním metalu může být místo pro něhu a tak Dark Tranquillity i na dalších nahrávkách využívali hostování různých zpěvaček. Anna-Kajsu ve skladbě doprovází čistým zpěvem Mikael Stanne. „A Bolt of Blazing Gold“ je skladbou, která ukázala progresivitu kapely a možný budoucí směr.
Prostředek desky nabídne dvě rychlé, ale nepříliš výrazné skladby. Dark Tranquillity jsou zde rychlí, ale spíše průměrní. To „Through Ebony Archways“ opět předvede melodickou a zadumanou tvář kapely a nabídne pět ženský zpěv a Mikaelův malebný hlas. Španělka kreslí pohádkovou atmosféru a následné death metalové nájezdy dělají ze skladby favorita alba. Podobný postup zvolila kapela i na dalších albech (např. „Projector“). Zbytek nahrávky pokračuje v melodicko-deathové jízdě, avšak další tak výrazný song již nepřijde.
„Skydancer“ nabídne hodně energie. Zazní tu neskutečná hromada riffů, rytmických změn, a to i často kostrbatých. Kapela se zkrátka chtěla na první desce ukázat. Zvuk nahrávky není zrovna povedený i na tehdejší dobu a kapela se ho snažila vylepšit na dalších vydáních v letech 1999 a 2013. Anders desku dobře „odchrčel“, ačkoliv zpěv není zrovna devíiou nahrávky. „Skydancer“ otevřel dveře melodickému death metalu. V „A Bolt of Blazing Gold“, „Through Ebony Archways“ či „Shadow Duet“ Dark Tranquillity ukázali svůj talent a nebojácnost. Album oplývá zajímavou atmosférou a puncem jedinečnosti. Kritika album přijala poměrně dobře a s odstupem času se objevují nálepky typu „první melodicko-death metalové album historie“. Pro Dark Tranquillity to byl výborný start.
|