Jméno švédského multiinstrumentalisty Tima Skolda je na rockové a metalové scéně už dávno etablovaným pojmem. Přestože si jej řada fanoušků spojí zejména s jeho účinkováním po boku Marilyna Mansona, do jehož kapely nastoupil po roce 2000 (a nahrál alba „The Golden Age Of Grotesque“ a „Eat Me Drink Me“), je toho mnohem víc, co byste o Skoldovi měli vědět. Pozoruhodný byl jeho přerod z basisty glammetalové kapely Shotgun Messiah v jednu z nejzajímavějších person industriálního metalu, právě tento styl definuje jeho tvorbu už bezmála třicet let. Skold vydal nedávno novinku „Dies Irae“ a mluví se o comebacku Shotgun Messiah, a tak bylo záhodno zeptat se ho na pár věcí ohledně jeho muzikantské činnosti. Jen současné kauze kolem jeho bývalého chlebodárce Marilyna Mansona, obviněného ze sexuálního násilí na řadě žen, se Skold taktně vyhnul…
Proč jsi pro své nové album zvolil název „Dies Irae“? Má to nějakou spojitost s latinským žalozpěvem ze třináctého století?
Líbil se mi význam toho slovního spojení a takzvaná tonalita (hierarchická uspořádání tónového materiálu v dur-mollu, pozn. aut.) a taky jsem si myslel, že pro moje nové album je to skvělý název. Ale když se ptáš na to, jestli to má spojitost s tím latinským hymnem ze třináctého století, tak můžu říct, že opravdu ne…
V posledních letech vydáváš alba poměrně pravidelně. Soustředíš se v těchto dnech jen na sólovou kariéru?
Především na svou kariéru, ale pracuji i dost často na různých jiných projektech. Například teď mám ještě projekt s Neronem Bellumem z kapely Psyclon Nine, který se jmenuje Not My God.
„Dies Irae“ zní jako tvoje klasická práce. Jak moc je pro tebe důležité zachovávat si svůj typický zvuk?
Je to něco, co jsem se rozhodl udělat pro své fanoušky a pro sebe. Práce na rámcovém díle, jak já říkám libovolně nastaveném, ti může poskytnout dostatek úrodné půdy. Pak se svým zvukem s rámcovým dílem pracuješ a to ti poskytuje prostor pro to, abys mohl materiál vylepšovat, postrkávat dopředu a různě ohýbat.
Album začíná singlovou skladbou „Dirty Horizons“. Slyším v ní souvislost se skladbou „I`m The Gun“ z posledního alba Shotgun Messiah. Je to jen můj pocit nebo tam podobný feeling skutečně je?
Samozřejmě, protože jsem obě tyto skladby vytvořil. Tedy „I`m The Gun“ společně s Harrym Codym (kytarista Shotgun Messiah, pozn. aut.), takže obě mají typický feeling a zvuk. Ale ano, můžu s tebou souhlasit. Tyto dvě skladby jsou v mnoha ohledech spolu úzce spjaté.
Velice zajímavá je skladba „Unspoken“, kde dotváříš temnou atmosféru pomocí kláves, které evokují depresivní chvilky Depeche Mode. Myslel jsi při tvorbě na tuto britskou legendu?
Jediný čas, kdy myslím na jiné kapely a umělce ve chvíli, kdy dělám vlastní hudbu, je ten, když se snažím vyhnout jakémukoliv srovnávání s někým. Samozřejmě mám svoje vlivy a skutečně Depeche Mode jsou pro mě hodně důležití. Ale i tak se snažím co nejvíce tvořit tak, aby moje hudba byla jedinečná a originální.
Na novém albu jsi vsadil na pomalejší tempa. Mají korespondovat s neveselou ideou nahrávky?
Nemyslím si, že by někdo očekával, že moje hudba bude mít zbytečně hloupé, rychlé tempo. Je v ní pomalejší, temný grind, hrubost, která ze mě jde přirozeně. Není to nic, do čeho bych se pouštěl úmyslně, je to přirozené.
Podílel se na albu nějaký host nebo jsi všechnu hudbu natočil sám?
Zatím vždy veškerou hudbu v rámci Skold jsem vytvořil jen já a nikdo jiný.
Minulý rok se hodně mluvilo o chystaném comebacku Shotgun Messiah. V jaké fázi tento comeback je a kdo kromě tebe a kytaristy Harryho Codyho by měl být jeho součástí?
Samozřejmě součástí tohoto comebacku bude i Harry Cody. Bez něho by nemělo smysl Shotgun Messiah oživovat. Ovšem detaily ohledně Shotgun Messiah můžeme probrat v dalším rozhovoru, protože teď si je zatím nechám pro sebe.
Když se podíváme na tvou hudební kariéru a začátky Shotgun Messiah, na konci osmdesátých let jste se přestěhovali ze Švédska přímo do Hollywoodu. Ale vaše sestava se potom rozpadla. Chtěl jsi tehdy být frontmanem nebo jsi na tento post nastoupil z nouze, když Zinny J. San odešel?
Nemyslím si, že by výraz, že se tato sestava rozpadla, byl správný. Neber to nijak špatně. Ale každá kapela se prostě vyvíjí, mění se. Někdy je tato změna dramatická, jindy ne, to vždy musí posoudit fanoušci. Když jsme se rozhodli pokračovat bez Zinnyho, neměl jsem úmyslu převzít zpěv. To se vlastně stalo až potom, co jsme nebyli schopni najít odpovídající náhradu. Musím říct, že to tehdy byl nápad Harryho Codyho, abych na post hlavního zpěváka přešel já.
Vaše druhá deska „Second Coming“ byla skvělým dílem, které se více orientovalo na tvrdší, streetrockovější hudbu. Stojíš si za tímto albem dosud?
Jistě. Jsem velmi hrdý na každou práci, kterou jsem udělal nebo které jsem byl kdy součástí.
S albem „Violent New Breed“ přišel velký zlom. Proč jste tehdy začali hrát industriální hudbu? Chápeš toto album jako start tvé druhé umělecké etapy?
Basista (Bobby Lycon, pozn. aut.) a bubeník (Stixx Galore, pozn. aut.) nás opustili brzy po vydání „Second Coming“. Já jsem v té době už pracoval sám na nějaké elektronické hudbě a proto ta změna soundu pro nás byla velmi přirozená.
Proč se tehdy Shotgun Messiah rozpadli? Četl jsem něco v tom smyslu, že se vaše vydavatelská firma přeorientovala na rap music…
Opět rozpad v tomto případě není dobrá volba slova. Prostě se všechno mění a nic nezůstává stejné. Některé kapely udělají jen jedno album, některé víc a jen málokdo nebo máloco vydrží dlouhou dobu. Je sice zodpovědností umělce, aby tvořil a nechával se inspirovat, ale někdy prostě dojde i na obchodní stránku věci. Tehdy přišel grunge a zabil glamovou a sleazerockovou scénu. Ale čas jde dál…
I když jsi v roce 1996 vydal sólový debut, stal ses brzy také členem německé kapely KMFDM. Proč jsi šel právě do této kapely?
Prostřednictvím našeho společného kamaráda jsem se potkal se Saschou Konietzkem (frontman KMFDM, pozn. aut.) a padli jsme si do oka. Pak mě kontaktoval ohledně mého příspěvku na další album KMFDM, na kterém právě pracoval. Pro mě to byla skvělá příležitost.
Nejvíce lidí si tě spojuje s angažmá u Marilyn Manson. Myslíš, že tě spolupráce s tímto zpěvákem umělecky obohatila?
Samozřejmě. Cítím, že rostu s každým projektem, do kterého jsem se kdy zapojil. Navíc Marilyn Manson je velmi talentovaný člověk. Čas, který jsem s ním strávil a pracovali jsme spolu, se mi hodně líbil.
Proč jsi v Marilyn Manson v roce 2008 skončil?
Prostě vypršela moje smlouva a už nebyla obnovena…
V tvém životopise mě zaujalo, že jsi spolupracoval s Taimem Downem z kapely Faster Pussycat v jeho industriálním projektu The Newlydeads. V jak velkém rozsahu se tak spolupráce konala?
Taime je můj dobrý kamarád a spolu jsme také sdíleli studio. Pracovali jsme na pár skladbách a remixech a já jsem pak s nimi vystoupil na nějakém koncertě.
Na začátku rozhovoru jsi zmínil aktuální záležitost Not My God. Loni vám vyšla deska, mohl bys proto přiblížit, o co jde?
Je to projekt, který mám s Neronem Bellumem z kapely Psyclon Nine. Nero primárně tvoří hudební složku a skládá skladby, zatímco já se starám pouze o vokály. Pro mě je to zajímavý projekt, protože se v něm můžu soustředit výhradně na zpěv, psaní textů a vokálních melodií.
Máš nějaké plány na živá vystoupení, až skončí pandemie koronaviru?
Ty plány se teď snaží dělat každý, stejně tak i já. Ale všichni si budeme muset počkat, jak se věci vyvinou. Doufám, že v létě 2022 vyjedeme na evropské turné. Termíny snad oznámím už brzy.
|
