Debut The Vicious Had Society „Abject Tommorow“ byla velice solidní prog metalová nahrávka, která jvšak byla až příliš lehce zaměnitelná s jinými obdobnými interprety a hodně čerpala ze svých vzorů. Bylo otázkou, zda irský multiinstrumentalista Graham Kane, který za projektem stojí, přijde s něčím osobitějším.
Druhá řadová deska se zničenou Sochou Svobody na obalu nabídne devět skladeb a hodinu muziky. Graham se trochu poučil z debutu a neservíruje pouze dlouhé osmi a více minutové kousky, ale i písně běžné písničkové stopáže. Úvod obstará deset minut dlouhá instrumentálka „Extinction Level Event“, která dala i název celé desce. Prog metal je jak z dílny Dream Theater, a to i v klávesových melodiích. Graham Kane přidává decentní orchestrace a velice se snaží o mnohovrstevný zvuk, ale je znát, že na velkolepější produkci zkrátka nemá prostředky (což ale není výtka). Pokud máte rádi progresivní instrumentálky, patrně budete spokojeni, nicméně hudba spíš kolem vás propluje, vy si řeknete, že jde o fajn poslech, ale nic ve vás nezůstane.
„Solipsism“ nemá ani pět minut a je o poznání zábavnější. Za krátkou dobu je v ní více nápadů než v předešlém mega opusu. Začátek je mírný, ale brzy přijde zvrat, který vás hodí směrem k extrémnímu metalu. Stále se něco děje a Graham vystřídá čistý zpěv, thrashový projev, zazní i pořádný growl. Rychlé drsné pasáže The Vicious Head Society sluší a člověk by se nezlobil, kdyby jich bylo více. „The Signal“ zvolní a melodiemi místy připomene Kamelot, hammondkami pro změnu Ayreon. Vcelku příjemný prog/power metálek. Další desetiminutovka nese jméno „Judgement“ a užijete s ní progovou jízdu nahoru a dolů. Styly se mění, jemnost střídá hrubost, překvapí orientální motivy – bubínky, melodie a kytara, která evokuje blízký východ. „Throes Of Down“ je dlouho poměrně unylá, ale v druhé polovině uslyšíte zajímavé prvky jako sbory, tvrdší riffy či zhutněnou atmosféru. „On A Silver Thread“ dominuje velice silná orchestrální vložka a můžete jen dumat, kde jste tu melodii už slyšeli. Téměř šokuje elektronický beat, math metalové vsuvky, či prog deathové výjezdy. Člověk má pocit, že poslouchá velkou metalovou operu, což plní svůj účel, neboť Graham Kane se snažil vytvořit dramatické dílo o konci světa. Tento song je nejlepší položkou desky, neboť závěrečné dva (zas o trochu delší) kousky jsou absolutně průměrné.
„Extinction Level Event“ má stejný problém jako debut. The Vicious Head Society šikovně střídají tvrdší metal s melodičtějším, ale v podstatě stále hrají jen různé variace na své oblíbence. Při poslechu vám ta či ona pasáž bude často někoho připomínat. Nicméně novinka je o něco lépe poslouchatelná, neboť Grahamu Kaneovi se povedlo přijít s dobrými melodiemi. Desetiminutová instrumentálka na úvod však nebyl dobrý nápad, protože sama o sobě není příliš záživná. The Vicious Head Society přináší dobrý progresivní metal, který ale nestrhne a nemá schopnost nutit vás k dalším poslechům. Je to zkrátka solidní práce, která navzdory svému žánrovému zařazení nepřináší zhola nic nového ani netradičního.
|
