Nové milénium nastalo, svět nezanikl, počítače fungovaly dál a vyšla spousta skvělých desek. Mezi nimi byla i „Haven“ od Dark Tranquillity. Nahrávka vyšla necelý rok po úžasném „Projectoru“ a zdálo se, že kapela je na tvůrčím vrcholu. „Haven“ se nahrávala v nové sestavě a to se promítlo na celkovém zvuku desky. Hlavním tématem jako by se staly klávesy. Ty dostaly hodně prostoru a celkově se zvuk kapely zmodernizoval. „Haven“ má však v diskografii Dark Tranqillity své výsadní místo. Je to album se zcela specifickou atmosférou. Jedenáct skladeb jen lehce přesáhne čtyřicet minut (do té doby nejkratší album) a délka jednotlivých songů prozrazuje, že zde nepůjde o nic rozkošatělého. Dark Tranquillity vsadili na jednodušší, ale úderné skladby.
Při hodnocení desky nemohu zastřít svůj osobní vztah k nahrávce, která pro mě byla první od kapely a v podstatě mě „naučila“ mít ráda growling. „Haven“ je nádherně přístupná nahrávka. Dají se použít slova jako vzdušná, lehká, ale především je nesmírně melodická. Jde vlastně o trochu tvrdší heavy metal s moderními zvuky a growlem. Už úvodní riff, podkreslený výraznými klávesami, je takřka ikonický. Jemňoučké sloky, podpořené kytarovými útoky, působí nesmírně energicky. Kytary nezní nikterak tvrdě, spíš skoro rockově. Muzika ale perfektně šlape a uhání nezastavitelně kupředu. A těch melodií! Než se ale nadějete, skladba skončí. Přitom kapela stihne i skvělé dvojité sólo. Jedná se o absolutně nejhranější skladbu této skupiny na koncertech. „Not Built to Last“ skvěle vrcholí a zní nátlakově, nabídne i pořádnou palbu bicích. „Indifferent Suns“ potvrdí, že na tomto albu Dark Tranquillity skladby rádi začínají silným klávesovým motivem.
Že kapela vsadila na jednoduchost a svižnost potvrzuje titulní kousek. Chytlavá melodie, samplované sloky, Mikaelův zkreslený hlas a skvělý refrén. Nic víc, textu je pramálo. Nicméně ústřední melodii jen tak z hlavy nedostanete. V podání Dark Tranquillity to vypadá, že vytvořit hit je to nejjednodušší na světě. Následující „The Same“ zní skoro symfonicky, ale to berte velice s nadhledem. Žádný orchestr nebo složité aranže, práce kláves je zde ale zásadní. Tvrdší „Fabric“ trochu připomene věci z „The Mind´s I“.Mikael si tu s chutí pořádně zařve. „Emptier Still“ je jediná skladba, ve které zazní Mikaelův čistý zpěv, třebaže zkreslený efektem. Skladba dává vzpomenout na gothic metalový styl předchozí nahrávky.
„Haven“ je rychlá deska, na které všechny skladby drží pohromadě. Je plná hitovek a umí být pořádně návyková. Jako by zde platilo, že nemá cenu kdo ví co vymýšlet, ale stačí vsadit na jednoduchost a prostý fakt, že je důležité umět složit dobrou „písničku“. „Haven“ je melodické, a v té době moderně znějící album, na kterém vynikají klávesy. Mikael předvádí nesmírně stabilní a kvalitní výkon, ale příliš nevyčnívá (což není výtka). I v krátkých skladbách kapela předvedla hromadu nápadů a nenechala na desce žádnou vatu. Album zkrátka šlape od začátku do konce.
Nahrávka měla však rozporuplné kritiky a to se dodnes nezměnilo. Můžete najít recenze, které desku nemilosrdně strhávají, ale i ty, které ji chválí až do nebes. Popularita kapely stále rostla a k tomu pomáhala i další turné. Na podzim 2000 skupina zahrála v pražském klubu Akropolis opět v doprovodu In Flames, ale také Sentenced. Bylo to na dlouhých sedm let naposledy, co u nás Dark Tranquillity hráli. Dark Tranquillity byli v jednom kole a nepolevovali. Koloběh turné a deska jim byl vlastní.
|
