I když tomu všechno nasvědčuje, debut projektu Mammoth WVH, za nímž stojí Wolfgang Van Halen, není tryznou za jeho otce, zesnulou legendu Eddieho Van Halena. A z větší části nezní ani jako Van Halen. Mladý Wolfgang byl sice součástí kapely svého otce v posledních letech její existence, ovšem materiál pro svůj sólový projekt připravoval ještě v době, kdy sám Eddie věřil, že se mu jednou povede návrat na koncertní pódia. Zubatá zaúřadovala jinak a tím změnila nejen život rozsáhlé rodiny Van Halenových, ale i Wolfgangovy sólové plány. Najednou, při pocitu prázdna po smrti svého otce, cítil povinnost navázat na rodinnou tradici a jelikož si byl moc dobře vědom, že postavit novou kapelu, do jejíhož názvu by vetkl své příjmení, by byl holý nesmysl, vrátil se k úplně původnímu názvu formace svého otce – Mammoth. Kruh se uzavřel…
Wolfgang rozhodně nechce na rodinné tragédii vydělávat a proto svou debutovou desku nestaví na laciné kopírce Van Halen. Spojnic s Eddieho tvorbou je zde pomálu. Wolfgang není tak inovativní kytarista jako jeho otec, nepoužívá stejné fígle a má i trochu odlišný feeling. Navíc ani v nejmenší nezpívá jako David Lee Roth či Sammy Hagar a jejich výrazu se snaží vyhnout obloukem. Navíc i skladbu „Distance“, s níž přišel hned po Eddieho smrti a opatřil ji srdceryvným videem, umístil na desku pouze jako bonus. Je to velmi sympatické a chvályhodné. Stejně jako když v úvodní „Mr. Ed“ nepřikročí k tomu, aby si vypůjčil citace z repertoáru svého otce.
Díky tomu Mammoth WVH žije svým vlastním životem a má velkou šanci přežít i v dalších letech, což by v případě účelově vzpomínkového alba byla věc takřka vyloučená.
Wolgang se rozhodl pro modernější výraz než byste čekali od Van Halen. Základ Mammoth WVH leží stále u klasického hard rocku, ovšem jsou na něj roubovány alternativnější složky rockové hudby, takže se posluchač nevyhne názvukům post-grunge či zvukového minimalismu, což by byla u starých Van Halen věc naprosto neslýchaná. Proto „Resolve“ zní, jako kdyby vypadla z vysokoškolských klubových dýchánků v devadesátých letech, „Stone“ nezapře silnou inspiraci u grunge, konkrétně v repertoáru Alice In Chains a „Horrible Right“ jde zase po stopách Soundgarden. Právě v těchto skladbách jako kdyby se Wolfgang snažil co nejvíce utéct od hudebního světa kapely svého otce, protože zde není ani stopa po párty rockové energii alb s Davidem Lee Rothem, ani po vycizelované hitovosti období Sammyho Hagara.
Jsou zde i klasičtější kousky. „Don`t Back Down“ by s trochou fantazie mohla být postavena na odkazu Van Halen, včetně drobné citace alba „Fair Warning“, „Mammoth“ zase může svou atmosférou evokovat dobu alba „Women And Children First“ a „Feel“ vybuchuje množstvím nahromaděné energie tak, jak to Eddie a jeho spoluhráči uměli vlastně jen na debutovém albu. Největší hit (když vynecháme debutovou „Distance“) se ukrývá pod jménem „Think It Over“. Zde Wolfgang zabrousil do vod stadionového pop metalu modernějšího střihu a skladbu opatřil strhujícím refrénem, který má potenciál bourat hitparády po celém světě. Právě v této skladbě se dá najít nejsilnější spojnice mezi největšími hity Van Halen a jejich modernějším, mnohem mladším bratříčkem.
Debut Mammoth WVH dopadl jinak, než si staří fanoušci Van Halen představovali. Je to ale dobře. Wolfgang ukázal, že má na víc, než jen slepě kráčet v šlépějích svého otce, ač jsou sebegeniálnější. Není žádným plagiátorem a tvoří hudbu originálnější, než se čekalo. Ukázal se být i velmi zručným skladatelem, který má tah na bránu, ale i melodické cítění. Vyplatí sledovat jeho dráhu než jen hořekovat nad smutným koncem Van Halen.
|
