Němečtí Helloween jsou právem považováni za zakladatele speed/power metalu. Přestože je jejich diskografie bohatá, za jejich nejzásadnější díla budou zřejmě již navždy považována první tři studiová alba „Walls Of Jericho“ a dvojalbum „Keeper Of The Seven Keys“. Letos by se k těmto mezníkům jejich diskografie mohlo zařadit nové album „Helloween“ a to zejména proto, že na něm po třech desítkách let můžeme slyšet navrátilce Michaela Kiskeho a Kaie Hansena. Michaela Kiskeho a jeho vokálního kolegy Andi Derise jsme se zeptali nejen na to, jak probíhal zrod tohoto alba, ale také na připravované turné a dostalo se i na několik střípků z historie samotné kapely.
Po dlouhých šesti letech se příznivci kapely dočkali nového studiového alba. Je jasné, co bylo pro tak dlouhý odklad největším důvodem, ale zajímalo by mě, zda odklad vydání alba byl i z důvodu jisté nervozity z velkého očekávání vašich příznivců.
Deris: Jistě narážíš na neslavně proslulou, celosvětovou koronavirovou krizi, která se nejvíce na výsledném datu vydání podepsala. Kvůli odkladu světového turné o celý rok bylo zcela logické posunout i vydání samotného alba. Turné jsme bohužel byli nuceni před několika týdny opět odložit na příští rok, ale práce na albu byla již ve finální fázi a další odklad alba by byl již velký problém i z finančního hlediska. Jistá nervozita alespoň u mne samozřejmě panovala, ale věřím, že se na konečném výsledku neprojevila, neboť mezi členy kapely je skvělá chemie a práce ve studiu byla velice příjemná a inspirující.
Sestava kapely se rozšířila v roce 2016. Neměli jste v plánu natočit studiové album ještě před samotným turné „Pumpkins United“?
Deris: Rozhodně ne. V té době nikdo z nás nepředpokládal, že by se Michael Kiske a Kai Hansen stali pevnou součástí kapely. Prvotní plán byl takový, že bychom společně zavzpomínali na staré časy a odehráli společné turné, po kterém řada fanoušků volala mnoho let. Nevěděli jsme, zda dobrá nálada v kapele vydrží během celého turné. Během něho jsme se však ujistili v tom, že naše spolupráce bude pokračovat.
Kiske: Na začátku nebyla o natočení studiového alba vůbec řeč. Veškeré plány se týkaly světového turné. Vše okolo studiového alba začalo nabírat reálné obrysy během samotného turné v roce 2018.
Jak probíhala příprava na nahrávání nového alba? Pracovali jste na jednotlivých skladbách každý zvlášť nebo se jednalo o kolektivní práci?
Kiske: Před samotným nahráváním jsme se všichni sešli na dva týdny ve studiu a rozebírali jsme nápady, které si každý připravil doma. Každý si své nápady připravil jednotlivě, ale před samotným natáčením ke každé skladbě mohl promluvit kdokoli z nás a navrhnout případné náměty ke změnám. Ve zkratce se dá říci, že v každé skladbě je větší či menší otisk každého z nás.
Četl jsem mnoho názorů na to, že byste se v této sestavě mohli vrátit k tématu „Keeper Of The Seven Keys“. Probíhala mezi vámi diskuze i na toto téma?
Kiske: Samozřejmě jsme se o tom bavili, ale nakonec jsme usoudili, že nemá smysl za každou cenu znovu natáčet pokračování těchto desek. Já osobně nejsem příliš velký příznivec omíláním toho samého neustále dokola. Nové album je navíc takovou výpravnou exkurzí skrze celou diskografii kapely a nikoli návrat k albu „Keeper Of The Seven Keys“. Věřím, že tak si přijde na své skutečně každý posluchač a ne jen příznivci staré éry.
Jak probíhal výběr skladeb, které se nakonec dostaly na album? Zůstaly některé natočené skladby v šuplíku?
Deris: Vše, co jsme natočili, se nachází na samotném albu. Výjimkou jsou tři skladby, které se budou nacházet pouze na speciálních edicích alba jako bonusy. Selektovat nápady jsme samozřejmě museli, ale příprava před samotným nahráváním alba byla více než dostatečná, takže do studia jsme dorazili již s téměř kompletním seznamem skladeb a byli jsme připraveni pouze a jen na samotné nahrávání a úpravy detailů ve strukturách každé skladby.
Jak probíhalo rozdělení vokálních částí? Měli jste jasno již před studiem, kdo ze tří zpěváků získá jednotlivé linky zpěvu?
Kiske: Práce to byla dlouhá a složitá, neboť se naše názory na skladby lišily. Někde bylo například nutné zpívat agresivně, ale na to můj hlas bohužel není stavěný a výsledek zněl nepřirozeně. Andi má obrovskou výhodu v tom, že má velmi variabilní hlas, se kterým dokáže nevídané věci. Já jsem v tomto směru jistým způsobem omezen, neboť můj hlas je stavěn na zcela jasně dané polohy. V jiném případě jsem byl například u skladby „Out For The Glory“ přesvědčený, že danou linku musí nazpívat Andi, ale on měl bohužel názor přesně opačný (smích). V tomto směru musím poděkovat producentu Charliemu (Bauerfeindovi, pozn. aut.), který drtivou většinu našich vokálních linek nakonec vzal na svá bedra a vše rozdělil tak, že jsme ve výsledku spokojeni prakticky všichni.
Na albu se nachází mnoho momentů, kde se vaše hlasy dokonale doplňují, třeba ve „Fear For The Fallen“, „Down In The Dumbs“ či „Skyfall“. Dovedete si představit, že by podobné skladby vznikly, i kdyby v kapele nebyl Michael Kiske a Kai Hansen?
Deris: Na skladbách jsme pracovali s tím, že si díky třem hlasům můžeme dovolit vyzkoušet vokální linky, které bych já sám nikdy nazpívat nemohl. Tím myslím zejména na živých koncertech. Díky tomu se mi při vymýšlení vokálních linek objevovaly stále nové a nové varianty, jak naše hlasy propojovat a doplňovat tak, aby posluchač věděl, že danou skladbu zkrátka nemůže nazpívat jen jeden vokalista.
Přesto se mi zdá, že Kai Hansen je spíše jen pomocným vokalistou nežli regulérním třetím zpěvákem.
Deris: Sám Kai Hansen se přiznal, že od jeho potíží s hlasivkami, které ho před několika lety postihly, se mnohem více cítí jako kytarista a pomocný zpěvák. I proto na samotném albu zpívá jen linky, které by podle nás bez jeho originálního vokálu neměly to opravdové kouzlo. Podobným stylem budeme pokračovat i na našich koncertech, kde bude mít Kai prostor pro skladby, které pro kapelu nazpíval právě on.
Michael Kiske na albu nakonec žádnou vlastní skladbu nemá. Nebyla inspirace nebo snad na vaše skladby nebylo místo?
Kiske: Můj styl skládaní je zcela odlišný od toho, jak skládá zbytek kapely. Přiznávám, že mé srdce mnohem více bije pro klidnější hudbu a mé nápady by tak pro Helloween nebyly úplně ideální. Navíc se domnívám, že v tom množství nápadů, které donesli kluci, by se ty mé stejně nakonec ztratily (smích). Nepopírám však, že by se v budoucnu některý z mých nápadů na další desce neujal. Jen pro mé nápady tentokrát nezbylo místo, neboť nezapadaly do samotné koncepce alba.
Máte na novém albu své favority?
Kiske: Mám velmi rád skladby „Fear Of The Fallen“, „Best Time“ a „Angels“, ale nedá se jednoznačně říci, kterou skladbu mám nejraději, neboť každá obsahuje něco, kvůli čemu se k ní rád vracím.
Deris: Jednoznačně „Skyfall“. Tato skladba je dle mého ideální ukázkou toho, o čem kapela je.
Jak si podle vás nové album stojí ve vaší diskografii v porovnání se svými předchůdci?
Deris: Vím, že je zvykem vždy nové album vychválit až k nebesům, ale to dělat nebudu. Na druhou si dovolím tvrdit za celou kapelu, že jsme vytvořili album, které svým předchůdcům zdárně konkuruje a většinu i překonává. Album je esencí našeho stylu a věřím, že nikdo při jeho poslechu nemůže být zklamaný, neboť je to deska, která ukazuje Helloween takový, jaký ve skutečnosti je. Vydali jsme ze sebe to nejlepší, co bylo v našich silách.
Skladba „Skyfall“ je klasickým eposem, kterých má vaše kapela již několik. Na druhou stranu při jejich hraní na koncertech často nezbývá prostor na další skladby a vaše koncerty občas znějí jako nekonečný kolovrátek klasických hitů kapely z osmdesátých let. Nepřemýšleli jste někdy nad kompletní změnou vašeho playlistu na živých koncertech?
Deris: V tomto směru je to problém. Téma „playlist na turné“ je na nekonečnou debatu, neboť většina fanoušků chce naživo slyšet hity jako „Eagle Fly Free“, „Future World“ či „I Want Out“. Bez nich je prakticky nemožné koncert ukončit. Samozřejmě máme v diskografii mnoho skladeb, které by si zasloužily živé provedení, ale čas není nafukovací, zmíněné skladby mají vždy největší ohlas a bylo by trestuhodné je fanouškům nedopřát. Na druhou stranu nad playlisty pro naše koncerty přemýšlíme často a vždy se snažíme přijít alespoň s několika skladbami, které často nehrajeme. V posledních letech jsme hráli např. „Falling Higher“, „Before The War“ či „Kids Of The Century“. Pro budoucí turné však mohu všechny ubezpečit, že nezazní pouze věci z nové desky a klasické hity, ale najde se místo i pro skladby, které jsme dlouho či vůbec nehráli.
Až na několik výjimek na svých turné zcela vynecháváte skladby z alb „Pink Bubbles Go Ape“ a „Chameleon“. Nenapadlo vás někdy některou skladbu z těchto alb do playlistu vybrat? Konkrétně třeba „Mankind“, „I Believe“ či „Giants“ nebo rovnou vytvořit speciální playlist, který by se skládal z nikdy nehraných nebo jen velmi zřídka hraných skladeb vaší diskografie?
Deris: Na to jsem vlastně odpověděl již k předchozí otázce. Problém je v čase, který na koncertě máme, a druhým problémem je, že máme hned několik koncertních hitů, které zkrátka nemůžeme jen tak vynechat. Nad speciálním playlistem jsme zatím nepřemýšleli a je to jistě zajímavý nápad. Časově je to však v této chvíli nereálné. Na budoucím turné budeme prezentovat nové album. Ale nikdy neříkej nikdy.
Na posledním turné bylo vidět, jak si užíváte zpívání skladeb, které na albech nazpíval Andi Deris. Můžeme podobné experimenty čekat i na připravovaném turné?
Kiske: Zcela určitě. Přiznávám, že mám hned několik skladeb z Andiho éry, které bych si na turné s chutí odzpíval. Které skladby to budou, na to si ještě počkejte. To už by pak nebylo překvapení.
Kolik skladeb z nového alba mohou fanoušci čekat na připravovaném turné?
Deris: V současné době na finální podobě setlistu stále pracujeme, ale předpokládám, že na turné zazní téměř polovina nového alba. Přemýšlíme především nad tím, aby koncertu nespadl řetěz a fanoušek se bavil od začátku až do konce. Nové skladby budou znít naživo skvěle, o tom jsem přesvědčený.
Existuje něco, čeho jste na novém albu chtěli dosáhnout, ale z nějakého důvodu se vám to nepodařilo?
Deris: S klidem na srdci musím říci, že ne. Ve studiu celá parta pracovala na 110 procent a opravdu dlouhý čas jsme debatovali nad každou skladbou, která se na albu nachází. Díky skvělé kolektivní práci se nám veškeré cíle podařilo zdárně zdolat.
Rád bych nyní probral několik záležitostí z vaší bohaté hudební historie. Je pravdou, že jste se v roce 1986 původně vůbec nechtěl ke kapele připojit?
Kiske: Tak bych to nenazval. Demosnímky na dvojalbum „Keeper Of The Seven Keys“ mne přesvědčily o tom, že materiál bude mimořádně kvalitní. Pravdou však je, že při poslechu původního dema kapely a debutu „Walls Of Jericho“ jsem měl pocit, že si ze mě kluci dělají srandu, neboť ten materiál byl na mne až příliš tvrdý a agresivní.
Jak to bylo ve skutečnosti se vznikem kontroverzního alba „Chameleon“ v roce 1993? Zlé jazyky tvrdí, že za výsledný zvuk může především váš odklon od metalové hudby.
Kiske: Pravda je přitom úplně jinde. Začátkem devadesátých let po svém vrcholu heavy metal skomíral a bohužel se s tím svezla většina metalové scény včetně naší kapely. Po neúspěchu alba „Pink Bubbles Go Ape“ jsme měli velký dluh u tehdejší vydavatelské firmy a nápad celé kapely byl takový, že bychom se svezli na vlně experimentů, které v té době byly velmi populární. Podle mě je jediným problémem alba „Chameleon“ to, že je natočeno kapelou Helloween. Je to svým způsobem sólové album tehdejších členů sestavy. Podle mě je „Chameleon“ skvělým albem, ale nemělo vzniknout pod jménem Helloween. Fanoušci čekali na další tradiční skladby, ale bohužel se jich nedočkali. Dnes se na to samozřejmě dívám jinak a rozumím tomu, proč album nemělo úspěch. Také bych nebyl šťastný, kdyby můj oblíbený interpret najednou zcela změnil hudební směr, kvůli kterému ho mám v oblibě.
Album „Better Than Raw“ překvapilo svou agresivitou a rychlostí, která svým způsobem navazovala na vaše rané začátky. Kde se ve vás vzala chuť vytvořit oproti předchůdcům tak akční desku?
Deris: Byl to naprosto přirozený vývoj, který si prosadila celá kapela. Pravdou je, že agresivními skladbami nejvíce přispěl tehdejší bubeník Uli Kusch a Michael Weikath. Takže je to především jejich zásluha, že kapela začala znít mnohem tvrději než na předchozích albech. Navíc si dovolím tvrdit, že kapela Helloween se snažila na každém albu neustále znít soudobě, neznít stále stejně, ale přitom si zachovávat své typické atributy, což se na tomto albu povedlo. Osobně ho řadím mezi své nejoblíbenější.
Období po přelomu milénia bylo další těžkou zkouškou pro celou kapelu. Jak na toto období vzpomínáte?
Deris: Toto období bylo velmi složité, neboť potíže v sestavě byly téměř nekonečné. Pamatuji si, že když nabídku na post kytaristy odmítl Henjo Richter a bubeník Mark Cross těžce onemocněl, tak jsme byli postaveni do velmi nepříjemné situace. Čekala nás práce na studiovém albu a byli jsme bez kytaristy a bubeníka. Naštěstí se s příchodem Saschy Gerstnera a pomocnou rukou bubeníka Mikeyeho Deeho problém vyřešil, album jsme nakonec zdárně dokončili a mohli vyrazit na turné, kterým jsme chtěli příznivcům potvrdit, že s Helloween mohou nadále počítat. Navíc jsme v Saschovi našli dnes již zcela nenapravitelnou součást kapely. Musím zaklepat, ale od té doby se věci ubírají správným směrem a nevypadá to, že by tomu mělo být v dohledné době jinak.
Bubeník Stefan Schwarzmann vás však opustil uprostřed nahrávání následujícího alba. To také zřejmě dobré náladě nepřispělo.
Deris: Samozřejmě to příjemné nebylo, ale Stefan se zachoval jako správný chlap. Na začátku nahrávání alba „Keeper Of The Seven Keys – The Legacy“ přiznal, že některé bubenické party je pro něho téměř nemožné zahrát. Konkrétně se jednalo o části skladeb „Silent Rain“ a „Occasion Avenue“, a že bude pro všechny lepší, když se naše cesty rozdělí, než aby se kapela podřizovala jeho tempu. Naštěstí jsem kontaktoval Daniho, který natáčel s kapelou u mě ve studiu.
Album „My God-Given Right“ pro mě patří v diskografii Helloween mezi ty méně oblíbené. Domnívám se, že kapela na tomto albu zní až příliš tradičně a sází příliš na jistotu. Jak se s odstupem času na toto album díváte vy?
Deris: Nemám s albem žádný větší problém. Pracovali jsme na něm stejně jako na albech předchozích. Po zvukové stránce v něm cítím posun od předchozího alba a hráčsky se mu také nedá téměř nic vytknout. Pokud na tebe působí příliš tradičně, tak mě to mrzí, ale více s tím asi nic nezmohu (smích). Každopádně doufám, že jsme si tedy s novým albem napravili reputaci. (smích)
Michaeli, poslouchal jste tvorbu Helloween i v dobách, když už jste nebyl jejím členem? Máte nějaké skladby, které patří mezi vaše oblíbené?
Kiske: Přiznám se, že ne. V mém životě jsem měl období, kdy jsem neměl chuť poslouchat rockovou a metalovou hudbu. V posledních letech jsem však svůj „prohřešek“ napravil a tvorbu kapely s Andim za mikrofonem již samozřejmě znám i z důvodu, že některé skladby z jeho éry jsem již zpíval na turné a další mě čekají na dalším turné. A oblíbené skladby? Mám rád zejména „Why?“, „Forever And One“ nebo „If I Could Fly“.
Co posloucháte ve svém volném čase? Využíváte hudební služby jako Spotify, Apple Music, Youtube Music apod.?
Kiske: Poslouchám prakticky cokoli. Ať už se jedná o Iron Maiden, Led Zeppelin, Eltona Johna či vážnou hudbu. Mým největším idolem je Elvis Presley, kterého obdivuji již od svého dětství. Na Spotify se dívám skrz prsty. Na jednu stranu je báječné, kolik nové hudby můžete během chvilky objevit. Na druhou stranu je to však teror pro mnoho interpretů, neboť výnosy z těchto služeb jsou zcela mizivé. Přiznám se, že ve svém iPhone aplikaci Spotify mám, ale skutečně ji využívám spíše k objevování nových interpretů, od kterých si následně pořídím fyzický nosič.
Nové album je na světě. Jaké jsou nejbližší plány kapely?
Deris: V prvé řadě máme před sebou mnoho rozhovorů pro média. Některé probíhají online, jako například v tomto případě, jindy po telefonu a v dalších případech v rámci propagace cestujeme do rádií a TV. Samozřejmě nadále pracujeme na finální podobě setlistu a stage připravovaného turné, na které pečlivě zkoušíme, neboť si přichystáme pro fanoušky hned několik speciálních překvapení v podobě nehraných či jen velmi málo hraných skladeb, které na něm také zazní. Moc se těšíme, až se s fanoušky po takové době zase uvidíme.
|
