Ten, kdo zavadil o rockovou scénu jen okrajově, jméno amerického kytaristy Paula Gilberta si nejčastěji spojuje s kapelou Mr. Big, zejména pak s hitovými baladami „To Be With You“ a „Wild World“. Ovšem, ten kdo se o rockovou hudbu zajímá podrobněji, ví, že Paul Gilbert je mnohem víc, než dlouhovlasý hezounek z klipů k těmto baladám. Je i více než jen kytaristou Mr. Big, jeho základy leží v osmdesátých letech u vydavatelství Shrapnel Records, ve stejné líhni Mikea Varneyho, odkud vzešli střelci Yngwie Malmsteen, David Chastain, Richie Kotzen, Tony MacAlpine, Marty Friedman nebo Jason Becker. Už v osmdesátých letech byl Gilbert považován za kytarového hrdinu, jenž udivoval svou hrou u losangeleských heavymetalistů Racer X. Paulovo srdce vždy leželo v bluesové a hardrockové hudbě a proto byl vstup mezi podobně ostřílené muzikanty do Mr. Big vlastně logickým vyústěním jeho metalové kariéry.
Mr. Big, ač se to podle zmíněných singlů nemuselo zdát, hráli vždy vysoce profesionální, ač částečně komerčně laděnou blues/hardrockovou hudbu. Za poslech u nich stojí mnohem více než to, co se dostalo do hitparád. V první polovině devadesátých let u nich Gilbert doslova čaroval. Doba pak změnila vkus publika, on sám na vlastní kůži poznal, jak pomíjivé je pozlátko úspěchu a z Mr. Big se pakoval. V době, kdy jej v kapele nahradil Richie Kotzen, začala jeho sólová dráha. Napřed nenápadně, ale později se rozrostla na šestnáct studiových položek, a to i přesto, že se v mezičase Gilbert vrátil k Mr. Big. Samostatně tvořit nepřestával a platí to i v současnosti, kdy jsou Mr. Big po smrti bubeníka Pata Torpeyho u ledu. Gilbertovi pomohla i pandemie, během které začal tvořit další sólové dílo. Tentokrát bez jakýchkoliv hostů, jen sám, se všemi nezbytnými hudebními nástroji.
"Trvalo mi to asi šest měsíců, ale nakonec mi došlo, že dokážu nahrát všechny nástroje sám,“ řekl k tvorbě novinky „Werewolves Of Portland“ Gilbert, „vždycky jsem rád hrával na bicí a umím dost dobře na basu i na klávesy,“ dodal. Tvorba alba se protáhla na celé měsíce, ovšem nebylo kam spěchat. Gilbert si hrál s různými detaily, vychytával jednotlivé tóny, vršil na sebe kytarová sóla, a výsledkem je takřka dokonalé album plné instrumentálního hard rocku se značnou dávkou progrese. Gilbert má dokonce blízko k takovým umělcům jako je John Petrucci (Dream Theater), Joe Satriani nebo Steve Vai, takže dokáže sám vytvořit desku, která má tolik nápadů, že nenudí, i když se e na ní neobjeví jediná zpívaná věc.
Kytarista dokáže střídat nálady tak, že v úvodní „Hello North Dakota!“ dráždí fanfárovým úvodem starého ducha Deep Purple, skladbu samotnou pak rozpíná v intencích tvorby Ritchieho Blackmorea a Joea Satrianiho do vzletných témat směrem ke Svatému Grálu melodického hard rocku. Gilbert si na desce ale především hraje. Roztáčí kytarový vulkán v titulní „Werewolves Of Portland“, kráčí na bluesových chůdách v „Professorship At The Leningrad Conservatory“, nezávazně preluduje v „Meaningful“ nebo si vzpomene na svou heavymetalovou minulost v „My Goodness“. Vše působí dokonale, ovšem s jednou velice velkou vadou na kráse. Tou je fakt, že „Werewolves Of Portland“ nedokáže posluchače jeho kytarových seancí v ničem překvapit. Gilbert servíruje své typické melodie, z jeho kytary tryská radost z tvorby nových a nových skladeb, ovšem všechny z nich mohly stát už na jakémkoliv předchozím instrumentálním (ne všechny jeho sólové nahrávky jsou bez zpěvu) albu. Pro někoho toto může být symbolem nehynoucí kvality, pro jiného se dostaví pocit lehké letargie. Gilbert se nedostal (a pravděpodobně ani nikdy nedostane) do takového stádia jako jeho někdejší kumpán od Shrapnel Records Yngwie Malmsteen, aby se opájel sám sebou a svou výjimečnou kytarovou hrou, ale špetka vlivů z jiných směrů by neškodila ani jemu.
Když „Werewolves Of Portland“ posloucháte, pocity se dostaví veskrze příjemné. Jenže pak je otázka, jak album obstojí ve zkoušce času, když se ve své podstatě jedná „jen“ o další dílo jeho dlouhé sólové diskografie. Rozhodně své fanoušky tento Američan neurazí, řadu jich i potěší, ale že by předložil něco převratného, o tom se mluvit nedá. Ovšem pro milovníky dlouhých kytarových sól je poslech tohoto díla povinností.
|
