V Řecku je hezky, plno slunce, teplo. To zní ideálně na dobrou náladu, ne? Pánové z Fragment Soul s tím nejspíš souhlasit nebudou, protož jejich muzika je moc smutná snad i na pohřby.
Vznik kapely se datuje do roku 2016, první nahrávku pětice muzikantů vypustila o tři léta později, jednalo se o EP „A Soul Inhabiting in Two Bodies“.
Stejnojmenná třináctiminutová skladba otevírá i letošní debutové album „Axiom Of Choice“. Song se jen velice pomalu rozjíždí a přináší jemné kytary, lehké bicí a něžný zpěv. Dlouho nebudete tušit, kam se skladba vyvine. Bude to stále „klídeček“ nebo se muzika prog rockové rozkošatí? Či nastane doom metalová důraznost a melancholie? Progresivní rock je odpovědí, i když ne úplně. Muzika působí jako průsečík Anathemy a Katatonie. Smutek vládne, prvky gotiky nechybí a později vám učaruje hostující Heike Langhans, která zpívá tak, jak ji znáte z Draconian. Rozvíjející se muziku přeruší klavírní mezihra, poté se song opět vrací do vypjaté prog rockové podoby. Je to jednoznačně hudba na emoce, nikoliv na chytlavé melodie nebo nedejbože hitovost.
„A Choice Between Two Evils“ opět začíná velice pozvolna. Skoro jako by se kapele ani nechtělo něco začínat. Hudebně opět těží z výše zmíněných kapel, ale vypozorovat můžete i lehkou příbuznost s jemnějšími okamžiky Opeth. Zaujme zvuk baskytary, která je místy nejvýraznějším nástrojem. Ve skladbě uslyšíte i hostujícího zpěváka Egana O´Rourkea z Daylight Dies. „Every Heart Sings A Song“ je znovu velice klidná a emotivní. Možná nejvíc se blíží doom metalovým náladám, místy je hudba hřmotnější než u předchozích songů. Nejkratší kouskem je pětiminutová instrumentálka „Oedipus Complex“, v níž se krásně doplňuje klavír a kytara. Moc hezká melodie vás donutí se zasnít, zapřemýšlet. A to je všechno. Čtyři skladby a konec. V zásadě je to dobře, protože Fragment Soul servírují smutnou, pomalou muziku, takže je kratší stopáž rozumná a posluchače neubíjí.
„Axiom Of Choice“ je deska plná pěkné klidné muziky. Možná někdy až moc klidné. Je dobře zahraná a zazpívaná. Rozhodně umí přenést emoce na posluchače a kapela je v tomto uvěřitelná. Inspirace Anathemou, Katatonií či Opeth je také v pořádku. Problém je, že žádná ze skladeb se vám nedostane do paměti. Je to fajn poslech (pokud máte náladu na něco melancholického), ale jen těžko si budete k nahrávce budovat vztah. Na debut se však jedná o dobrou desku, která ukazuje, že Fragment Soul mají potenciál. Možná by nebylo na škodu skladby trochu zkrátit a přidat na melodiích.
|
