Tuzemští Innersphere se během své šestileté existence stali pevnou součástí české metalové scény. V zádech mají povedený debut „Amnesia“ a nyní i čerstvé novinkové album „Omfalos“. První deska vyšla u Metalgate, nová u Slovak Metal Army. Od počátku kariéry se Innersphere prezentují jako melodic-death metalová banda, v tomto stylu pokračují a na novince se nepokouší o nějakou revoluci. Naopak se snaží být stále lepší v tom, co předváděli dřív.
„Omfalos“ je rozdělen do pomyslných tří dějství a zabývá se propojením s přírodou a naší existencí jako takovou.
Po krátkém intru „Presentiment“ na vás jako pořádně úderná death metalovka ve svižném tempu vlítne „The Darkest Hour“. Skladbě dominuje melodický a chytlavý refrén, tempo se mění, kapela si hraje s harmoniemi, po instrumentální pasáži nepřijde žádná další sloka, ale rovnou opět refrén, následně Innersphere sáhnou ještě více k čistému vokálu. Závěr songu je značně tvrdý a kapela ukazuje, že skladatelsky opět o něco vyzrála. I v „Above“ naleznete drobné orchestrace, které vytváří zajímavou atmosféru. Song je temnější než úvodní kousek a zpěvák krom growlu sáhne i po black metalovějších odstínech hlasu „Fire“ se blíží víc ke klasickému death metalu, ale melodie k Innersphere patří, takže i zde si jich užijete dost.
Nejtěžší na poslech je nejdelší kousek nahrávky, šestiminutový opus „Wisdom“. Kapela se pouští do takřka doom metalových vod, skladba zní velice temně, zle a nepřístupně. V druhé polovině přichází instrumentální pasáž, které sluší pojem prog. I struktura skladby překvapuje, Innersphere „Wisdom“ začnou jako doom metal a skončí zcela někde jinde. „Blackeness“ plní roli „nakopávačky“ a má za úkol zrychlit a přitvrdit album, „Nature Of Sorrow“ opět trochu šlape na brzdu, nesnadno se do ní dostává a patří spíš k tomu slabšímu. „The Embodinement“ začíná velkolepě. Mocné sekané riffy doprovází varhany, Innersphere opět zrychlují a především pracují s atmosférou a dynamikou desky, nechtějí posluchače uspat, ale stále mu přinášet něco nového. Za zmínku stojí i citlivá práce kláves, které nezní nikterak výrazně, ale tvoří příjemný detail, který funguje výborně. Konečně se kapela také vytasí s výborným kytarovým sólem. Klavír hraje výraznou úlohu v závěrečné „The Fall“, která působí téměř cinematicky. Velkolepý zvuk, znovu varhany a dramatičnost, kombinace melodií, doom metalu a deathu má potenciál vás nadchnout. Emoce song vyvolává zcela samozřejmě.
„Omfalos“ je v každém směru dál než „Amnesia“, Kapela se víceméně drží svého stylu, ačkoliv nejsou Innersphere na scéně až tak dlouho, mají už svůj osobitý zvuk. Možná škoda, že není novinka o něco více hitová (roli hitu plní jen „The Darkest Hour“) nebo že nenabídne o něco více čistého zpěvu, přitom melodiemi Innersphere rozhodně nešetřili. „Omfalos“ je velice zajímavá a dobře propracovaná deska, která všechna svá tajemství ihned nevydá. Innersphere se ukazují jako skladatelsky vyspělá kapela.
|
