Kdo jiný se mohl ujmout Infinite & Divine, než chrliči Frontiers? Dvojice Jan Akesson a Tezzi Persson, která začala společně tvořit před dvěma lety, je totiž jakýmsi univerzálním prototypem kapely, která stojí na pomezí melodického metalu a zpěvného hard rocku, dělá líbivou a přístupnou, nicméně poměrně zaměnitelnou muziku, životopisy obou členů nejsou z hlediska rockové historie kdovíjak zásadní, ale zajímavé tituly se v nich najdou a hlavně, Infinite & Divine mají poměrně účinnou zbraň proti monotónnosti - smyslný hlas Tezzi Persson. S tuctovější zpěvačkou by hledání zajímavých momentů na debutu „Silver Lining“ bylo asi mnohem obtížnější.
Samotné skladby z pera Jana Akessona prakticky bez výjimky patří k těm, které se příjemně melodicky sklouznou a podvědomě člověka rozvlní, sem tam je provětrá až pop-rockový odér, sem tam decentně přitvrdí, ale příliš nehrozí, že by se kdovíjak dlouho udržely v paměťovém skladišti (a nemá na tom vinu masivní hudební nadprodukce). Nejvýraznější položkou, která by tuhle nepříliš optimistickou charakteristiku mohla změnit, je dramatická a dynamická „We Are One“. Samozřejmě chytlavost téhle skladby staví hlavně na tom, že jde velmi silně naproti hlasu Tezzi Persson. Akessonova parťačka se obecně nesnaží nenápadný charakter písní nějak zásadně změnit, ale její civilně smyslný hlas má přirozenou šťávu, díky čemuž Infinite & Divine cílí na fanoušky Robin Beck, Janet Garden, či Heart, a právě v pulsující „We Are One“ všechny zoubky zapadnou zcela ideálně (včetně povedeného kytarového sóla a prolínání back vokálů).
Tezzi bych asi dokázal sezobnout i ještě o něco tuctovější melodie, její hlas má v sobě přirozeně chytlavé kouzlo, která z mála dokáže vytěžit maximum. Ale ani tahle nesporná deviza posunout Infinite & Divine z davu podobně znějících kapel nedokáže. „Silver Lining“ je proto optimisticky příjemná, líbivá a zpěvná jednohubka s poměrně krátkým poločasem rozpadu.
|
