Američtí Kix jsou stále živí. Ba co víc, jejich neúnavný frontman Steve Whiteman právě vydal po více než čtyřiceti letech na scéně sólový debut „You`re Welcome“ a jeho domovská kapela přišla s novou verzí klasického alba „Midnite Dynamite“ z roku 1985. Znovu tak ožívá duch osmdesátých let, kdy Kix slavili své největší úspěchy, a to nejen prostřednictvím zmíněné klasické desky, ale i Stevova sólového alba. Nejen k němu se Steve vyjadřuje, rozpovídal se i o pozici jeho kapely v osmdesátých letech, kdy dosáhla i na platinové desky, aby ji pak postupně semlela vlna grunge…
Vydáváte znovu album „Midnite Dynamite“ a tobě vychází sólovka „You`re Welcome“. Je podle tebe hard rock v Severní Americe stále živý a úspěšný?
Absolutně. Podle mě je to teď lepší než kdy jindy.
Proč ses rozhodl po mnoha letech na scéně natočit sólový debut?
Nebyl to vůbec plánovaný projekt. Příležitost k natočení sólového alba byla náhodná. Prvotní bylo pozvání, které jsem dostal od Brada Divense a bubeníka Kix Jimmyho Chalfanta, abych se podílel na nějakých nových kouscích v Bradově studiu. Tam jsme nahráli společně celkově dvanáct skladeb. Až potom se ukázalo, že se z nich stane moje sólové album.
Kdo s tebou na „You`re Welcome“ hraje? Přispěli na to nějakým způsobem také členové Kix?
Jediná spojnice ke Kix je v osobě Jimmyho Chalfanta. Jinak na albu hraje samozřejmě Brad Divens a na kytary Bob Paré a Dean Cramer.
„You`re Welcome“ je klasická hardrocková deska. Jaký je podle tebe největší rozdíl mezi tímto albem a nahrávkami Kix?
Mám různé vliv a ty způsobily, že hudbu jsem psal jinak než pro Kix. V kapele spolu sdílíme nadšení pro Led Zeppelin, Rolling Stones, AC/DC a další kapely. Ovšem to je jen jedna část. Moje vlivy sahají ještě kousek dál, k The Beatles, Three Dogs Night, Grand Funk Railroad a podobným záležitostem.
Album obsahuje dvanáct skladeb. Dokázal bys vybrat jedinou, která jej charakterizuje nejvíce?
Pokud bych měl jmenovat jen jedinou, tak je to rozhodně skladba „Shock“.
Z „You`re Welcome“ cítím vliv starých alb The Rolling Stones nebo jižanského rocku. Je to jen můj pocit nebo to vnímáš stejně?
Naprosto. To je přesně ono, o čem jsem mluvil. Rozhodně jsou tam cítit vlivy Rolling Stones, ale i Alice Coopera nebo Deep Purple. To je hudba, na které jsem vyrostl.
Vyrazíš se svým sólovým albem na turné nebo se jedná jen o studiovou záležitost, ze které zahrneš nějaké skladby do koncertního repertoáru Kix?
S největší pravděpodobností bude tohle album studiovou záležitostí. Nemyslím si, že by některá ze skladeb byla někdy zahrnuta do koncertního programu Kix.
Proč jste se rozhodli oslavit výročí alba „Midnite Dynamite“, které jste znovu vydali koncem loňského roku?
Tohle byla záležitost producenta Beau Hilla. Přišel za námi a zeptal se nás, jestli by mohl „Midnite Dynamite“ přemixovat. Tak jsme řekli, že rozhodně ano. Když si ho dnes poslechneme, tak musím uznat, že Beau odvedl skvělou práci.
Znamenala „Midnite Dynamite“ v kariéře Kix nějaký zlom nebo šlo jen o klasické řadové album?
Řekl bych, že pro Kix „Midnite Dynamite“ nebyla zlomová. Mám za to, že naše tehdejší společnost Atlantic Records ji v době vydání dost přehlédla. Po „Midnite Dynamite“ ale přišla „Blow My Fuse“. Tu bych spíš označil jako zlomovou.
„Midnite Dynamite“ vydáváte jako 2 CD, druhá polovina obsahuje demosnímky. Proč na desce chybí skladby „Bang Bang“ a „Scarlet Fever“?
Na to je jednoduchá odpověď. Tyhle skladby neexistovaly v demoverzích, protože jsme je psali až ve studiu.
Řada fanoušků i hudebních kritiků považuje „Midnite Dynamite“ za nejlepší album Kix. Proč větší úspěch měla následující alba „Blow My Fuse“ a „Hot Wire“?
Já věřím tomu, že se to tenkrát stalo na dlouhém turné k „Midnite Dynamite“, to bylo skutečně veliké. Jeli jsme je na vlastní pěst. Atlantic nám v tom nijak nepomohli, ale díky těmto koncertům jsme si získali pozornost. Pak už se nám Atlantic věnovali a vyvinuli úsilí, když jsme udělali „Blow My Fuse“. Výsledek se dostavil a byl zřejmý.
Za „Blow My Fuse“ jste dostali platinové album. Byli jste v té době na scéně ve stejné pozici jako třeba Mötley Crüe nebo Poison?
Sakra to ne, neblázni… Spíš jsme otevírali koncerty pro jiné kapely a když jsme hráli sami, tak jsme vystupovali ve středně velkých divadlech a sálech nebo přímo v klubech.
Já osobně mám rád vaše album „Show Business“ z roku 1995, které však bylo neúspěšné. Mohl za to podle tebe boom grunge a alternativního rocku?
Samozřejmě. Přesně tohle byl ten důvod. Už tenkrát jsme věděli, že se blíží konec naší hudby.
Proč jste se po „Show Business“ rozpadli? Mohl za to odchod kytaristy Briana Forsythea?
Ne, ten důvod to nebyl. Řekl bych to asi takhle. Na scéně začala nová párty, ale my jsme na ní nebyli pozváni.
Rozpad netrval dlouho a od roku 2003 hrajete znovu. Proč jste za tu dobu vydali jen jedno album „Rock Your Face Off“?
Ten rozpad trval roky. Celých osm let jsme byli od sebe. Pak ale přišel čas, že jsme se pomalu začali vracet. A proč jsme natočili jen jedno album? Víš jak to je… Z obchodního hlediska se dneska vůbec nevyplatí točit nové desky.
Médii v posledních týdnech prolétla zpráva o problémech kytaristy Ronnieho Younkinse. O co konkrétně jde?
Jediné, co ti k tomu můžu říct, je, že se Ronnie v současné době zotavuje. Je pořád jako náš bratr, máme ho rádi a přejeme mu to nejlepší. Ale teď je všechno na něm. Dveře do kapely má stále otevřené. To se nezměnilo.
Jaká je situace ohledně tvé další kapely Funny Money? Je tahle kapela stále aktivní nebo se rozpadla?
Co se týká Funny Money, tak tam žádné aktivity v současné době nejsou. Ta kapela je prostě zastavená.
Když se na konci devadesátých let zdálo, že doba glam metalu skončila, začaly fungovat festivaly jako Rock Never Stops, které daly dohromady slavné kapely osmdesátých let Kix, Poison, Warrant, Slaughter, Skid Row a mnoho dalších. Myslíš, že tyto akce tehdy zachránili glam metalu život?
Dalo by se to tak říct. Mělo to s tím hodně co dělat.
|
