Finští melodeathaři Dimman jsou prozatím velkou neznámou. Vznikli v roce 2014 a od té doby jejich diskografie vypadá zajímavě, vydali totiž nespočet singlů a tři EP, na dlouhohrající nahrávku si však počkali až do letoška. „Songs And Tales Of Grievance“ vyšla u Inverse records, obsahuje deset skladeb (některé z nich vyšly i samostatně) a délka nahrávky lehce přesahuje čtyřicet minut.
Šestice, disponující mužským i ženským hlasem, se s tím moc nepáře. „Ambuscade“ odpálí nekompromisně a brutálně. Teprve po minutě přichází nějaké melodie, dílčí zklidnění a hlas zpěvačky Jenny. Kontrast brutálních pasáží a takřka popových melodií není nic nového, ale kombinace hlasů Jenny a growlera Valtteriho zní velice dobře. „Paroxysm“ se může alespoň zpočátku zdát skoro jako rádiový hit. Zpěvaččin hlas hladí, ale v refrénu Jenny ukáže svůj rozsah a sílu. Refrén je nesmírně chytlavý a je tím nejlepším na celé skladbě.
Dimman umí baladu složit tak, aby v ní měla prostor nejen zpěvačka, ale i growler. „Contretemps“ díky tomu působí velice přitažlivě. Představte si klasickou rockovou baladu, kde je prostor pro tvrdé kytary a extrémní zpěv, přitom je stále stejně emotivní jako klasické „oplodňováky“. Nahrávka se i nadále odvíjí ve stejném scénáři a vytrvalém kombinování extrému a melodie. Vybočuje jen instrumentální „Progradation“, který příjemně osvěží album o něco nečekaného.
Finové nemají ambice šokovat. Prostě hrají naplno to, co chtějí. Nebojí se zapojit pořádné blast beaty, rychlé riffování, ani brutální řev. Daří se jim skládat chytlavé, dokonce spíš popové melodie, které krásně vede zpěvačka Jenna. Nečekejte však jakkoukoliv podobnost s Amaranthe, i když Dimman také hojně využívají kláves, na žádné hopsačky nedojde. Síla „Songs And Tales Of Grievance“ je v nespoutanosti nahrávky, cítíte nadšení kapely a to, že má svou vizi. Slabinou může být fakt, že se podobají jiným melo-deathovým kapelám, například i ze stáje labelu Inverse Records (Dead End Finland atd.) či krajanům Noumena (taktéž kombinace growlu a ženského zpěvu). Podobně nabušení a přitom hitoví jsou i švédští Zephyra, kteří však působí o něco osobitěji. To však nic nemění na tom, že Dimman přišli s velmi dobrou debutovou deskou, která je zábavná a představuje kapelu v dobrém světle.
|
