I když je počasí letošního léta hodně podivné a připomíná spíše ospalé podzimní dny, ten sobotní den se povedl. Krásné počasí pozdního léta lákalo k návštěvě Knížecího pivovaru v Plasích, který nabízel kromě osvěžení zlatavým mokem i předposlední koncert letošního Plaského kulturního léta, vystoupení tuzemské legendy Mňága a Žďorp a amerických hostů, floridské kapely Gravity. Na první pohled trochu nesourodá dvojka… Mňága je léty prověřená kapela, jež má ve své sbírce řadu hitů, které už dávno zlidověly. Je to typická česká záležitost, které porozumí zejména tuzemský fanoušek, a to nejen díky nekomplikované a vstřícné hudbě, ale i kvůli výtečným textům Petra Fialy. Zatímco jméno Gravity určitě slyšel nejeden příchozí poprvé a stylové zařazení „hard rock“ také k hudbě Fialova spolku příliš nepasovalo. Ale tento fakt nemůže zabránit tomu, aby se mohlo jednat o vydařený večer.
Ten měl podle původního plánu vypuknout v sedm večer. V tu dobu ještě probíhala zvuková zkouška Mňágy, přes pípu byl hozený hadr a areál se teprve připravoval. Mňága zvučí dlouho, předlouho. Mezitím přijíždí do prostoru nádvoří pivovaru jeho majitel Petr Neuman, basista místní metalové legendy Fata Morgana a přiváží kapelu Gravity. Ta vyčkává odchodu Mňágy z pódia a v zákulisí chystá svou aparaturu, většinou vypůjčenou právě od Faty Morgany. Otázka, proč tomu tak je a proč se vlastně americká kapela trmácí do Čech proto, aby dělala předskokana na koncertě pro zhruba dvě až tři stovky lidí, je vysvětlena záhy. Gravity ve svém středu mají kytaristu, který původem prochází z Plas a ještě za komunistů utekl za kopečky. Skončil na Floridě, ovšem do své domoviny jezdí pravidelně na dovolenou. S sebou si bere i své zámořské spoluhráče, aby si sem tam přes léto zahráli po západních Čechách. Nemají žádné větší ambice, hrají si jen tak pro radost.
Svůj set toho večera spustili krátce po osmé a hráli v typickém hardrockovém složení bicí, kytara, klávesy (často se ozve zvuk klasických hammondek) a baskytara, kterou obsluhuje sólový zpěvák. Ten je jasnou hvězdou jejich setu… Nástup je hřmotný, ovšem hned je rozeznat, že tvorba kapely není nikterak objevná. „Desetkrát převaření párplové,“ okomentuje jejich zemitý blues/hard rock jeden z návštěvníků. Ovšem pozor! Hudba je trochu šablonovitá a neobjevná, ale když se frontman v tričku Thin Lizzy (jméno nezjištěno, Gravity mají takřka nulovou prezentaci a to i ve světě internetu) opřel do mikrofonu, byla to paráda. Muzikant indiánského původu z kmene Cherokee disponoval tak silným a variabilním hlasem jako málokterý zpěvák, a to i světové úrovně. Jeho veliký rozsah, bluesové cítění a místy až metalový drajv na sebe okamžitě strhly pozornost a povýšily „pouze obyčejný“ hard rock kapely na skutečný zážitek.
Její autorská tvorba se opírá o dávno vymyšlené postupy a pohybuje se v intencích klasického hard rocku se silným bluesovým akcentem, jenž skladbám přisoudil valivé, střední tempo. Z každého tónu tryskal odkaz Deep Purple, Led Zeppelin či Thin Lizzy a bylo vidět, že hraní klasické rockové hudby Gravity baví. Samozřejmě došlo na coververze. Kapela nasadila trochu překvapivě hit Tiny Turner „We Don`t Need Another Hero“, který nezněl špatně. „Teď vám zahrajeme tři skladby od mé nejoblíbenější kapely,“ říká indiánský zpěvák a kapela nasadila trojici skladeb od Deep Purple, "Woman From Tokyo“, „Love Child“ a „Perfect Strangers“. Jestliže první vyzněla očekávatelně, „Love Child“ byla ozdobou setu. Kdyby Deep Purple, Whitesnake nebo pravděpodobně i Glenn Hughes sólově dnes tuto skladbu hráli, rozhodně by jejich hlas nevyzněl tak přesvědčivě jako projev frontmana Gravity. Učiněná nádhera! V „Perfect Strangers“ zase strčil do kapsy i Iana Gillana, přestože skladba doplatila na zvukovou nesourodost, neboť se vytratila bombastičnost ústřední vyhrávky. Přesvědčivá byla i coververze „She`s A Roller A High Roller Baby“ od April Wine a kapela se pomau loučila. Definitivní konec obstaral fragment „(I Can`t Get No) Satisfaction“ od The Rolling Stones a udělal tak tečku za nečekaným vystoupením. Bylo výborné, zejména strhujícím výkonem frontmana, bez něhož by Gravity byli poloviční.
A co Mňága…? Mňága je prostě Mňága. A je svým způsobem geniální. Její fanoušci jí rozumí, protože kapela z Beskyd mluví jejich řečí. Zpívá o obyčejnostech. Panelákách, zastávkách, šichtách ve fabrice, autobusových nádražích, ovšem tyto zdánlivě obyčejné až banální věci zní v jejím podání prostě skvěle. Fanoušci to umí ocenit a proto ve chvíli, kdy dozněůp intro v podobě „Shinny Happy People" od R.E.M. a Mňága odstartovala koncert „Písničkou pro tebe“, bylo hned po pódiem plno. Lidé zpívali, tančili a kapela rozdávala úsměvy na každou stranu. Svůj největší hit „Hodinový hotel“ nasadila hned jako druhou skladbu a člověk si pomyslel něco o tom, že muzikanti vyloží všechny své trumfy na začátek. Mňága má v zásobě ale tolik hitů, že by s nimi dokázala zaplnit i tří nebo čtyřhodinový koncert. Další minuty to jen potvrdily…
„Musíme hodně ladit. Kdybychom byli v Plzni, tak na to sere pes, ale když jsme v Plasích, tak to musí hrát,“ chechtal se do mikrofonu Fiala a kapela tahala další a další tutovky jako králíky z klobouku. „Rodné lány“, „Goin` Blind“, „Matahari“ nebo působivou „Vteřiny věčnosti“, což je připomínka jejich posledního alba „Třecí plochy“ z roku 2019. Uprostřed koncertu bývá běžné, že pomalu začne padat řetěz, ale to si Mňága nemůže a vlastně ani nechce dovolit. Publikum s ní zpívá geniální refrén „Ve 4 ráno“, kde si Fiala vzpomněl na své punkové začátky a na pódiu zatančil krátké pogo. „Tuhle písničku napsal olomoucký metalový muzikant Karel Plíhal a protože ho máme rádi, tak ji hrajeme,“ ukázal Fiala svůj smysl pro humor a kapela spustila dvouminutovou punkovou „Nagasaki Hirošima“. Došlo i na představení kapely, hbitý frontman komentoval výkony svých spoluhráčů i techniků. „Tady náš kamarád jezdil jako technik se světovými kapelami jako Manowar, ale když sem zahraniční muzikanti teď nejezdí, tak jsme mu vysvětlili, že my jsme takovej místní Manowar, tak šel k nám,“ pochechtával se Fiala.
Konec je rychlejší než se čekalo. Po tutovkách „Dutý, ale free“ nebo „Měsíc“ se kapela rozloučila dvojicí skladeb „Nejlíp jim bylo“ a „Made in Valmez“ a zmizela z pódia. S přídavky se samozřejmě počítalo a už dávno nevtipná hra na ně naštěstí netrvala dlouho. Původní šestice skladeb se ale smrskla sotva na polovinu, po „Ne, teď ne“ a „Sad“ je hotovo. Trochu nečekaně, zato definitivně. Nedošlo například na výtečnou „Chtít chytit vítr“, která byla v plánu, nedošlo ani na poslední singl „Kanárci v klecích“, který kapela z playlistu před koncertem škrtla. Možná to byla škoda, ale přece jen Mňága nabídla svůj typicky vysoký standard a její hudba krásně zapadla do vlahého, pozdně letního večera. Nespokojen byl určitě jen málokdo.
Playlist Mňága a Žďorp: Písnička pro tebe, Hodinový hotel, Co bude pak, Rodné lány, Goin` Blind, Matahari, Vteřiny věčnosti, I cesta může být cíl, Ve 4 ráno, Některé otázky, Nagasaki Hirošima, Za teplých letních nocí, Abba, Dutý, ale free, Měsíc, Spaste svoje duše, Nejlíp jim bylo, Made in Valmez, Ne, teď ne, Sad
|
