Na kariéře Mikea Trampa by se v určitém období daly vyučovat dějiny rockové hudby. V osmdesátých letech byl jedním ze symbolů hair metalu a s White Lion slavil velké úspěchy, vyprodával arény a sbíral platinová ocenění za prodeje desek. Jenže čas oponou trhl, scéna se změnila a Bílého lva si čas odnesl s sebou. Tramp místo toho postavil kapelu Freak Of Nature, která v první polovině devadesátých let reflektovala nové trendy grunge a alternativního rocku. Její konec byl po dvou skvělých deskách předčasný, a tak v těchto dnech Freak Of Nature ožívají znovu. Tramp je nevrací úplně do hry, ale v reedici vydává prostřednictvím dánské firmy Mighty Music obě alba, doplněná sbírkou rarit „Outcasts“ a prostřednictvím nich znovu ukazuje, jak pro něho byla doba devadesátých let inspirativní, přestože jeho fanoušci chtěli znovu a znovu slyšet slavnou „When The Children Cry“. O tom ale Freak Of Nature nebyli… Jaké má na tuto kapelu vzpomínky právě Mike Tramp se dozvíte z velice uvolněného a příjemného rozhovoru…
Na co se chystáš do konce roku?
Vzhledem k tomu, že se toho tolik zrušilo, tak každý musel řešit, jak v hudebním byznysu zůstane naživu. Já dělám hodně sólových koncertů jen s kytarou, takže jsem si nějak dokázal zařídit malé soukromé koncerty. U lidí doma, nejvýše do desítek lidí. Teď už jich mám za sebou tak padesát, a dost mi to pomohlo, co se přežití týče. Časem uvidíme, jaké možnosti poskytne příští rok.
Co všechno fanoušci Freak Of Nature najdou na novém vydáních desek?
Nic nového na nich nebude. Ale je spousta lidí, kteří tuhle skupinu objevili teprve nedávno. My jsme byli hodně aktivní mezi lety 1992 do 1995, kdy o nás tolik lidí nevědělo. Desek tehdy nebylo vydáno tolik, takže se brzy rozebraly. Teď máme příležitost to vydat znovu pro lidi, kteří nikdy neměli šanci Freak Of Nature zažít, Já jsem na ty desky hrdý, protože je považuju za jeden z vrcholů své tvorby. Tenkrát jsme byli jako jeden člověk. Mám na tuhle kapelu spoustu skvělých vzpomínek.
Je to důvod, proč ses rozhodl oprášit tuto kapelu?
Občas se v noci vzbudím a mám před očima vzpomínky na to, že jsme byli jako rodina, kterou jsem dal dohromady. Vlastníma rukama a pomocí svých peněz. Jenže pak jsem si při druhém albu všiml, že kluci ztráceli energii, což mě hrozně překvapilo. Já byl naprosto zapálený pro tuhle skupinu. Začal jsem si všímat, že oni to tak necítí, přestože jsme k druhému albu ještě ani nevyjeli na turné a oni byli opravdu dobří muzikanti. S prvním albem jsme hráli všude, v Americe, Japonsku, Evropě a druhé album na to podle mě mělo taky dobře našlápnuto, takže mě to překvapilo. Rozpustili jsme to s tím, že takhle můžeme zůstat kamarádi a vzpomínat na to v dobrém. To je rozdíl oproti White Lion.
Vzpomeneš si, proč jsi po konci White Lion založil Freak Of Nature, kteří hráli úplně jinou hudbu?
Ta hudba, která se začala hrát, byla až na druhém místě. White Lion pro mě nikdy nebyli jako rodina, se kterou trávíš čas, se kterou zajdeš na pivo, na večeři nebo do kina. Možná to tak bylo na úplném začátku, ale pak jsme tam byli každý za sebe. Především Vito (Bratta, kytarista White Lion, pozn. aut.), se kterým jsem napsal většinu našich skladeb. Vlastně jsme už spolu neměli žádný vztah. Uvědomil jsem si, že takhle přesně to nechci, a když jsem založil Freak of Nature, tak to byl přesný opak. Psali jsme spolu písničky, všechno jsme dělali spolu, aby se nikdo necítil podřadně
Hodně jsi tehdy změnil image. Chtěl jsi tím vyjádřit, že doba glam metalu je už pryč?
Reálně to skončilo pro všechny, protože pro glam byla hlavní doba v osmdesátých letech. A v roce 1990 se ke glamovým kapelám všichni obrátili zády. Bylo to hodně drastické, takřka ze dne na den. A když jsem založil Freak of Nature, tak jsme začali přesně tak, jak jsem chtěl, s čistým štítem. A i když nás pět bylo ovlivněno hudbou sedmdesátých let, tak jsme kapelu zakládali po Nirvaně, Pearl Jam, Soundgarden a Alice In Chains, ti pro nás položili základy. Bylo evidentní, že něco z toho nás ovlivnilo.
Tehdy jsi žil v Americe. Jak jsi vnímal změnu na scéně, když končili White Lion a začínal grunge a alternativní hudba?
Kdyby ses mě zeptal v roce 1988, nikdo by mi nevěřil. Všechno udělala MTV, ta byla v osmdesátých a devadesátých letech tak velká a mocná, že se dotýkala úplně všech. Všechno bylo divné, už jsme tam nebyli vítaní.
Proč došlo k rozpadu White Lion, mohl bys objasnit jeho okolnosti? Proč už jsi tak nikdy nehrál s Vitem Brattou?
Jsou dva důvody. Po velkém turné po Evropě s albem „Mane Attraction“ jsme se trochu rozhádali, jak už to tak bývá ve větších kapelách. Greg (D`Angelo, bubeník White Lion) s Jamesem (Lomenzem, basista White Lion, pozn. aut.) se rozhodli z kapely odejít. Když bych to měl rozhodnout já, tak bych si nechal Grega a Jamese a nechal jít Vita. Ale co… Našli jsme náhradníky, vyrazili na další turné a bylo to fajn, ale už to bylo jiné, už to nebylo o tom přátelství, tak jsem řekl, že to ukončíme. Možná bych to dneska udělal jinak. Vitovi to bylo úplně jedno, jenom prostě řekl OK. Kdyby o tom chtěl diskutovat, tak bych si to možná rozmyslel. A už když jsem se vracel domů, tak jsem vymýšlel novou kapelu, jsem prostě takový. Padám na hubu a ještě než dopadnu, tak se odrážím zase nahoru, okamžitě. Mám moc energie a chci tvořit s lidmi, kteří jsou na stejné vlně.
Bylo pro tebe těžké dát Freak Of Nature dohromady nebo jsi to měl jednodušší, protože jsi byl bývalý zpěvák White Lion?
Já statut zpěváka White Lion nepoužil, když jsem hledal členy. Chtěl jsem vypěstovat naši vlastní reputaci. Chtěl jsem, abychom nebyli pět chlápků z pěti známých skupin. Naopak, dal jsem inzeráty do novin s tím, že hledám hudebníky, ale nenapsal jsem na co. A kousek po kousku se ti správní lidi ukázali. Rovnou jsem jim řekl, že to bude o vytváření našeho vlastního zvuku.
Jaké máš vzpomínky na natáčení prvního alba?
Jen takové, že takhle by to mělo fungovat vždycky. Odcestuješ do San Francisca, žijete v jednom domě, pijete spolu, chodíte spolu do nahrávacího studia, posloucháte celou noc klasický rock, všichni jste soustředěni na jednu věc, a píšete nejlepší možnou hudbu, kterou cítíte stejně.
Vydali jste z něj dva singly – „Rescue Me“ a „Turn The Other Way“. Který měl větší úspěch?
Bylo evidentní od začátku, že nebudeme úplně populární v rádiu, takže jsme si řekli, že budeme populární díky hraní po Evropě a to se stalo. Nikdo moc nepřemýšlel, jako my. My jsme si zvolili to, že budeme hrát takovýhle rock n`roll, což bude pro rádia trošku hůř stravitelné.
Hráli jste jako support Helloween. Myslíš, že to byl dobrý krok? Že jste se k nim hodili?
V žádném případě ne. Bylo to tak, že jsme byli hrozně dlouho na cestách, a hráli jsme kdekoliv s kýmkoliv, s kým to šlo. Chtěli jsme hrát pořád a být tu pro lidi. Když jsme dostali turné s Helloween, tak za chvíli odešel Michael Kiske (zpěvák Helloween, pozn. aut.) a všechno se zrušilo a my jsme neměli žádné další koncerty. Tenkrát jsme odjeli do Dánska.
Na první desce jste měli skladbu „92“. Bylo to vypořádání s rokem, který podle textu pro tebe nebyl zrovna nejlepší?
Na albu jsou dvě moje věci, které jsem napsal s kytaristou Oliverem Steffensenem úplně ze začátku. On však najednou nebyl schopen spolupracovat s ostatními a být s nimi v týmu. Takže se jednoho dne sebral a odjel do Dánska, což bylo právě v roce 1992 a kromě textů k těmto věcem jsem napsal i další „92“. Ten rok taky umřela moje babička. Byl to hodně mizerný rok.
Co se v kapele změnilo při druhém albu „Gathering Of Freaks“?
Bylo to hodně intenzivní. Měli jsme první album, byli jsme opravdová kapela, věděli jsme, jak to chodí a kam směřujeme. Byli jsme o rok a půl starší, měli jsme víc zkušeností a chtěli jsme vytvořit album, kterému obětujeme dostatek času. A je to asi naše nejlepší album, nikdo tam nikomu nešlape na palce, Každý ví, co má dělat a dělá si to svoje.
Jako klip jste vybrali skladbu „Enemy“. Proč zrovna tu? Byl třeba větší hit „Candle“?
Na tohle asi nedokážu odpovědět… Na tom albu bylo hodně skladeb, které jsem měl oblíbené. Věděli jsme, že nikdy to asi nebude hit do rádia, ale podle nás to byla ideální věc na představení desky.
Na „Gathering Of Freaks“ jste měli tvrdší, grungeovější zvuk. Ovlivnily desku kapely ze Seattlu nebo například staří Black Sabbath?
Podle mě u prvního alba jsme vykročili rovnou k tomu druhému. Ta doba byla hodně o živém hraní a turné, hodně jsme se poznali, takže když jsme psali nové věci, šlo všechno přirozeně. Nemuseli jsme o tom nějak moc přemýšlet, ani o směru, kterým půjdeme.
Mělo druhé album větší úspěch než debut?
Na prvním albu je vždycky něco kouzelného. Podle mě je tohle čistě na fanoušcích, ale já naprosto miluju obě alba. Ani jedno nepreferuju před tím druhým.
Po dvou letech od rozpadu jste vydali ještě sbírku „Outcast“. Znamená to, že jste vydali naprosto všechno, co jste měli natočené?
Je to přesně tak. Už když jsme šli poprvé do studia s úplně původní sestavou, tak to na „Outcasts“ je. Ale taky je pravda, že existuje ještě několik nápadů, které se nedostaly ani na jedno album.
Kde v historii rockové hudby vidíš pozici Freak Of Nature? Ptám se proto, že hudba na vašich dvou deskách nezestárla.
Díky moc za to, že to říkáš. Protože podle mě bychom klidně s těmi deskami mohli přijít dneska, a lidi by si neřekli, že to je hudba pro starou generaci.
Pokud by někdy byla příležitost, dal bys ještě Freak Of Nature někdy dohromady?
Dal bych to zase dohromady. A příležitosti byly. Ale problém byl, že si nemyslím, že bych to zvládnul zpívat tak jako tehdy. Tenkrát jsem byl na vrcholu sil, trvalo by tak půl roku dřiny se tam aspoň přiblížit. A to samé platí i pro White Lion. Já nedělám kompromisy, takže bych to chtěl všechno stoprocentně.
|
